Projektová dokumentace (1.díl)

24.09.2004 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


Chystáte se stavět rodinný dům? Dospěli jste k nezvratnému přesvědčení, jaká by měla být jeho vnější podoba a jak by měl být dispozičně uspořádán, vlastníte pozemek a disponujete potřebnými finančními prostředky?

A pomýšlíte na individuálně pojatou stavbu? Pak je nejspíš právě teď ten správný čas, ne-li čas nejvyšší, zadat její projekt. Kdo se ovšem zhlédl v některém z hotových katalogových řešení, má relativně ještě dva tři měsíce k dobru.

Zkušenosti potvrzují, že právě tak dlouho za optimálních okolností celý proces projektování rodinného domu trvá. A za optimální se považuje situace, když má stavebník o jeho podobě naprosto jasno, s autorem individuálního projektu si vcelku padli do noty a na obzoru tudíž nejsou nějaké zásadnější názorové střety. Má-li být realizace vlastní stavby zahájena zjara, jak ostatně velí nepsané stavařské pravidlo, pak skutečně není důvod otálet.
Práce na projektové dokumentaci sestává z několika etap. V případě rodinného domu se obvykle některé slučují, přesto se jedná o poměrně rozsáhlý a složitý soubor činností, který si žádá nezbytný čas. Než vůbec vybraný architektonický ateliér či projekční kancelář oslovíme, měly by naše první kroky vést na místně příslušný stavební úřad, neboť je nutné si předem ověřit, zda nejsou pro dané území stanoveny nějaké omezující podmínky a pokud ano, tak jaké. Těm je pak potřeba stavební záměr přizpůsobit a vyhnout se tak pozdějším nepříjemným překvapením. Nejde jen o to, že si - s nadsázkou řečeno - nebudeme moci na jihočeské návsi postavit srub, ale často i o zdánlivě nepodstatné detaily, jakými je například barva střešní krytiny či fasády.
Tohle všechno musí autor projektu respektovat už v prvních skicách. Je to fáze hledání optimálního, se stavebníkem (a pro klid duše radši i se stavebním úřadem) průběžně konzultovaného, byť doposud jen schematického řešení vnějšího vzhledu stavby a její vnitřní dispozice. Z několika alternativních návrhů pak vznikne konečná studie, zpracovaná už detailněji, aby ji bylo možno předložit stavebnímu úřadu jako definitivní stavebníkův záměr. Je nutná k vydání územního rozhodnutí a budeme ji potřebovat při jednání se správci inženýrských sítí.
Vlastní projekt se pak vypracovává zpravidla v pěti vyhotoveních: jedno paré jako archivní pro autora, druhé jako archivní pro stavební úřad, třetí dostane stavebník odsouhlasené k realizaci, zbývající jsou rezervní. U běžného rodinného domu a ve standardních podmínkách se jedná o projekt jednostupňový, což znamená, že pro dokumentaci ke stavebnímu řízení a dokumentaci realizační slouží jeden společný výkres se všemi potřebnými náležitostmi.
Jinak to ale představuje dva samostatné kroky, z nichž první slouží pouze k vydání stavebního povolení; dokumentace nebývá tedy ještě zpracována v takovém rozsahu, aby mohla být pro dodavatele stavby jasným vodítkem. Jako druhý stupeň poté následuje prováděcí projekt, který předchozí stavebně technickou část se všemi nutnými řezy, pohledy, statickými výpočty, způsobem připojení na inženýrské sítě a podobně rozšiřuje o případné konstrukční detaily, obvykle také o výpočet tepelných ztrát, ale především o samostatné podrobné výkresy instalací (topení, elektro, voda, kanalizace...), do této doby kreslené jen schematicky. Na nich budou závislé příslušné revizní zprávy a zkoušky, bez nichž by stavba nemohla být nakonec zkolaudována.
Mohlo by se zdát, že na rozhodnutí, kde budou stát vestavěné skříně, případně bude-li či nebude v hlavní koupelně sprchový kout, je v době práce na projektové dokumentaci ještě příliš brzy. Už teď tím však může stavebník ovlivnit konečnou výši finančních nákladů. Nač nechávat později vyrábět na míru celou šatní skříň nebo kupovat samostatnou sprchovou kabinu, když může projekt počítat v tom či onom případě s vyzděnou nikou a vše vyřeší pouze osazení dveří? Podobných příkladů by se našlo nepochybně mnohem víc.
S kompletním a dobře zpracovaným projektem, obsahuje-li i takzvaný slepý rozpočet, tedy podrobný výkaz výměr a předpis materiálů, můžeme shánět dodavatele a nechat si na tomto základě (případně i formou soukromého výběrového řízení) zpracovat cenovou nabídku. Realizační cena pak bude v podstatě pevná. Neúplný nebo nekvalitní projekt naproti tomu poskytne nesolidnímu dodavateli dost prostoru k chytračení - třeba jak užitím méně kvalitních prvků dospět k podbízivě nízké kalkulaci.
Závěrečnou fází celého procesu projektování a jedním z požadavků pro úspěšné kolaudační řízení bude pak dokumentace skutečného provedení stavby - ta musí zohlednit všechny změny, o nichž se rozhodlo během realizace (samozřejmě se souhlasem investora i autora projektu). Je to vlastně jakýsi průkaz domu v jeho konečné podobě, který jej bude provázet po celou dobu jeho existence.

Připraveno ve spolupráci s časopisem   

Autor článku

Jiří Vlach  

Články ze sekce: BYDLENÍ