Ani v západní Evropě nelze volně koupit usedlost či pole

02.05.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Ani v západní Evropě nelze volně koupit usedlost či pole

Ani v západní Evropě nelze volně koupit usedlost či pole

Obavy reformních zemí z liberalizace realitního trhu pramení z jejich ekonomické slabosti.

Není zvlášť těžké si představit, že někdo vypustí do světa heslo: Kupujte pozemky na Východě, jsou směšně levné a časem značně stoupnou v ceně. Jak moc reálná je hrozba, že by nám cizinci mohli skoupit půdu pod nohama? Frans A. J. Burgering, prezident Evropské rady pro trh nemovitostí (CEPI), takové nebezpečí nevidí. Zahraniční firmy, kterých se reformní země obávají nejvíce, totiž, jak tvrdí, nakupují pozemky nikoli k zemědělským účelům, ale pro investiční projekty "na zelené louce".

Na základě zkušeností Evropské unie prezident radí kandidátským zemím, aby při liberalizaci zrušily omezení na státní úrovni a vytvořily rozumnou místní legislativu, která bude bránit neblahým dopadům, jako je spekulace, monopolizace apod. Zároveň by měly vybudovat účinný monitoring.

Jaké zkušenosti mají tedy s otevíráním trhu nemovitostí země patnáctky? Velmi různorodé. Společné zde ale bylo to, že v jednotlivých zemích docházelo k výraznějšímu nárazovému přílivu zahraničních zájemců zpravidla až s několikaletým odstupem po formální liberalizaci. Ceny pak šly prudce nahoru a někde, například v Belgii, zase rychle zabrzdily, jinde, třeba v Irsku, se růstový trend udržuje doposud.

Holanďani, kteří stejně jako my hraničí se silným německým sousedem, měli z vykupování nemovitostí podobné obavy. Je pravda, že němečtí zájemci tam skoupili mnoho rekreačních usedlostí podél hranic a na pobřeží. Některé lokality už plně vlastní, což v praxi vypadá tak, že se tato městečka a obce během týdne skoro vylidňují a ožívají jen o víkendech. Místní úřady na to reagují vlastními na míru šitými předpisy, napřík

lad limity pro prodej nerezidentům nebo minimálními cenami pro cizince, pod které nelze při prodeji jít, zákazem dalšího odprodeje před uplynutím určité lhůty atd. K vytváření a uplatňování restriktivních místních předpisů dochází navzdory tomu, že obecné ustanovení nizozemské vlády nerozlišuje mezi kupci podle národnosti.

Rozdíly nečiní ani legislativa v Belgii, Francii, Lucembursku, Španělsku a Británii. V Řecku a v Itálii platí pro cizince určitá omezení jen v pohraničním pásmu. V Portugalsku stačí ohlás

it prodej Institutu pro obchod a turismus a Národní bance.

Řada zemí unie si ale vzdor společnému trhu osobuje právo postupovat v prodeji realit dle vlastního uvážení, což znamená, že si v Bruselu vymohly různé výjimky. V Dánsku, přestože je v EU již skoro 30 let, stále platí omezení v přímořských terénech. Národnost potenciálního kupujícího má však druhořadý význam, hlavní je, aby byl v Dánsku minimálně pět let trvale hlášen a získal povolení ministerstva spravedlnosti. Dokonce i děti Dánů, které s rodič

i žily nějakou dobu v zahraničí, musejí po návratu do vlasti žádat o povolení. A rozhodně je nezíská nikdo, kdo tam žije jen přechodně

V Rakousku jsou pravidla prodeje nemovitostí v gesci spolkových zemí. Prakticky všechny vyžadují od zájemců o koupi pole nebo lesa povolení, a to nejen od cizinců, ale též od vlastních občanů. Rakousko si také vymínilo pětileté přechodné období na prodej rekreačních domů. Letos mělo sice vypršet, ale ne všechny spolkové země to respektují. Například Tyrolsko rozhodně nemíní

umožnit cizincům koupi bytů či letních sídel. Podle Evropské komise ale tyrolské zákony odporují unijním, takže se tato věc zřejmě brzy dostane před Soudní dvůr.

Irsko chrání svoji zemědělsky využitelnou půdu, lesy a vodní zdroje. Bez povolení je mohou získat jen domácí a občané unie žijící v zemi nejméně sedm let. Pro všechny - cizí i domácí - je závazný limit pěti arů na výstavbu domu. Koupěchtivost cizinců omezují i země střední a východní Evropy a téměř všechny žádají v předvstupním jednání s Bruselem o přechodná období. Obavy reformního regionu pramení z jeho ekonomické slabosti. Jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění provedených v Maďarsku a v Polsku, jejich občané se bojí tiché "kolonizace", která z nich učiní obyvatele druhé kategorie, ty, kdo si

budou muset pronajímat byty od movitějších cizinců.

Zdroj: HN z 2. 5. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU