V záplavě většinou zlých zpráv z regionu jihovýchodní Evropy málem zapadla jedna zpráva dobrá, a to o zlepšení řecko-tureckých vztahů. Pakt stability pro jihovýchodní Evropu, který byl loni koncem července s velkou pompou inaugurován v Sarajevu, se v poslední době dostává do popředí zájmu v poněkud novém světle. Jestliže zpočátku potenciální adresáti, tedy balkánské země nejvíce postižené konfliktem v regionu, doufali, že se pro ně uchystalo řešení na způsob Marshallova plánu spojené s významnou finanční pomocí, musejí být zklamáni.
Ani přislíbené částečné kompenzace za ztráty, jež byly způsobeny sousedům Jugoslávie při loňských válečných operacích NATO v Kosovu, se dosud nedostavily, a když, tak ve velmi omezené míře. Unie má zásadní potíže s nalezením odpovídajících prostředků. Jako klíčová překážka praktické aplikace Paktu stability se ale čím dál jasněji jeví fakt, že se na ní nepodílí Jugoslávie - a bez spolupráce Bělehradu nebude snadné vyřešit problémy vzniklé rozpadem někdejší federace.
Albánie a Makedonie sice uplatňují jasně prozápadní politiku, ale jejich ekonomiky sotva dýchají. Nejsou to jediné země v regionu, které zoufale potřebují kapitál. Ovšem přetrvávající nejistota, přesuny vojsk a uprchlíků, politické vření, otevřené projevy násilí a zkolabované ekonomické strukt
ury působí jako faktory spolehlivě odpuzující zahraniční investory.Nezávisle na polovičatosti či dokonce neúčinnosti dosavadních aktivit mezinárodního společenství v jihovýchodní Evropě je však jasné, že se situace přece jen obrací k lepšímu, jak naznačuje například změna ve vedení Chorvatska. V záplavě špatných zpráv z tohoto regionu také málem zapadla jedna dobrá, a to výrazné zlepšení vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Určité naděje jsou vkládány do Bulharska a Rumunska.
Obě země chtějí do NATO a obě byly minulý měsíc pozvány k předvstupním jednáním s Evropskou unií, i když vzhledem k jejich hospodářské situaci se o začlenění uvažuje v horizontu mnoha let. Trochu lepší je situace v Bulharsku, kde již přes dva roky centropravicová vláda uskutečňuje solidní r
eformy, kdežto v Rumunsku navzdory podobným snahám zásadní zlom ještě nenastal. Oč slabší je ekonomicky, o to markantnější je však strategická poloha této země hraničící mimo jiné s Jugoslávií a s Ukrajinou.Tzv. Chartu dobrého sousedství, stability a bezp
ečnosti podepsali minulý měsíc v Bukurešti premiéři Albánie, Bulharska, Makedonie, Řecka, Turecka a prezident Rumunska na summitu Spolupráce jihovýchodní Evropy, neformálního uskupení vzniklého z iniciativy Západu. Jugoslávie, tento sedmý aktivista uskupení, na schůzku pozvána nebyla s tím, že se nejdříve musí "znormalizovat tamní situace". Koordinátor Paktu stability Bodo Hombach ale nechyběl. Právě k němu také směřovaly výzvy k "neprodlenému plnění cílů Paktu stability". Myšlenka ohlášená před více než půl rokem je totiž čím dál mlhavější.Zdroj: HN z 8. 3. 2000