Pařížská vláda chystala reformu stávajícího systému důchodového pojištění, které se liší od většiny zemí Evropské unie, ale nakonec přišla jen s víceméně kosmetickou změnou.
Premiér Lionel Jospin tento týden ohlásil pouze málo podstatnou modifikaci příspěvků do penzijního fondu pro státní zaměstnance. Věková hranice zůstává ve Francii nadále na 60 letech, což je nejméně ze zemí Evropské unie, vládnoucí socialistická strana se z obavy před ztrátou popularity neodvažuje k radikálnější reformě. Především opozice ale neustává upozorňovat na možný kolaps důchodového sektoru někdy kolem roku 2010, nedojde-li do této doby k zásadní změně. Kritické hlasy pak zdůrazňují rozdíly, které v tomto odvětví panují mezi zeměmi Evropské unie.
Státy patnáctky věnují v průměru na důchodové zabezpečení 42,5 procenta z výdajů na sociální zabezpečení, ovšem mezi jednotlivými zeměmi přetrvávají rozdíly. Poměrně nejlépe jsou na tom důchodci v severní Evropě - v Dánsku, Švédsku, Finsku, ale také v Nizozemsku - dostávají 60 procent svého průměrného výdělku. Na opačném pólu jsou naopak důchodci britští. Státem zajištěný důchod představuje pouze 25 procent průměrného výdělku. Samozřejmě ve všech těchto zemích existují různé formy dodatečného pojištění u penzijních fondů, jednání se zaměstnavateli v rámci kolektivních smluv apod.
Orgány Evropské komise proto vypracovaly řadu modalit na zlepšení finanční situace důchodového zabezpečení.
Nejméně schůdná se zdá být cesta zvyšování příspěvků aktivních obyvatel, spíše se zdá být reálné, že bude potřeba zvýšit povinnou délku let nutných pro nárok na důchod. Tím by se zvýšil i průměrný věk odchodu do důchodu. Ten je sice oficiálně stanoven ve většině zemí Evropské unie na 65 let (ve Francii na 60), ve skutečnosti však se z různých důvodů odchází do penze dříve, především právě při dosažení délky doby nutné pro placení pojistného.
Zdroj: HN 24.3.2000