Zajímavým úkazem, který relativizuje podnikatelskou odpovědnost, je pomoc státu vybraným firmám především s ohledem na možné sociální problémy. V úřednických kruzích se traduje, že taková pomoc, která umožní zachování výroby, je nakonec levnější než platit sociální dávky tisícům nezaměstnaných. Těžko říct, zda je to pravda. V každém případě by například někdejší třímiliardová pomoc státu brněnskému Zetoru umožnila vyplácet měsíčně dvacetitisícovou podporu d
věma a půl tisícům lidí po dobu pěti let.Státní pomoc velkým firmám vytváří dojem, že stačí být velkým zaměstnavatelem a pak se o podnikatelské riziko podělí i stát. To samozřejmě znevýhodňuje menší společnosti, které v něco podobného doufat nemohou, byť by třeba byly průkopníky v oboru či zavádění nových technologií a dočasně se ocitly v nesnázích. Pro investory kapitálu to bylo znamení, že u nás je bezpečnější vkládat finance do zastaralých fabrik s mnohdy nekonkurenceschopným programem.
Bývalí kapitáni
průmyslu jako Soudek nebo Junek dostávali úvěry jak na běžícím pásu. Ukázalo se, že snadnost přístupu k penězům vedla k špatnému finančnímu řízení firem. Problematické akvizice jsou nejlepším důkazem investičního hazardu v našich podmínkách. Cílem bylo co největší rozšíření impéria bez ohledu na návratnost investic. Stát bude pravděpodobně vždy v pokušení pomáhat velkým zaměstnavatelům. Je to politicky vděčné. Hlavní ztráty by však měly vždy nést majitelé společností tak, aby byla vždy zřejmá podnikatelská odpovědnost. Ostatně firmy by se měly samy proti nejrůznějším rizikům zajišťovat a nespoléhat na daňové poplatníky.Zdroj: HN z 13. 4. 2000