Právo a daně. Jak ušetřit na daních?

Nikdo nemá povinnost na daních zaplatit víc, než je nezbytně nutné. Právě teď je nejvhodnější doba, kdy by se měly realizovat operace, které mají vliv na hospodářský výsledek nebo daňový základ. Obhajovat některé daňové výdaje v prosinci může být i pro zkušeného daňového poradce komplikované. Především drobní živnostníci se ovšem dopouštějí největší chyby: S daňovým přiznáním přijdou až v únoru - to už se obvykle nedá udělat skoro nic. V extrémním případě, bohužel ne neobvyklém, si přinesou účetnictví bez nadsázky v krabici od bot.
 
Výdaje na výzkum a vývoj. Velké množství především malých společností či živnostníků navíc často zapomíná, že účetní zisk se ani zdaleka neshoduje s daňovým ziskem. Ten bývá mnohem vyšší. A z něj se výše daní počítá - čím vyšší daňový zisk, tím větší daně. Mnoho běžných účetních nákladů totiž není daňově uznatelných. Mezi nejznámější a nejvýznamnější položky, které nejsou daňově uznatelné, patří opravné položky k pohledávkám nebo zásobám. Typické nedaňové jsou dále běžné výdaje jako pohoštění, reprezentace, cestovné nad stanovený limit, úroky - a to jak z důvodu podkapitalizace, tak úroky jako náklady související s tržbou podílů v dceřiných společnostech. Daňově neuznatelná jsou také manka a škody, pokuty a většina penále.
Daňová uznatelnost nákladů často souvisí i se správnou argumentací a s poskytnutím příslušných důkazních prostředků. To si ovšem daňový subjekt zpravidla uvědomí až v průběhu kontroly z finančního úřadu. Některé náklady lze dát do daňově uznatelných nákladů dvakrát. Jde především o výdaje na výzkum a vývoj, které je ještě možné vedle zahrnutí do nákladů odečíst od daňového základu. Domnívat se, že jsou poplatníci sami schopni určit, co jsou výdaje na výzkum a vývoj, a že jsou schopni při podání daňového přiznání doložit, že se jedná opravdu o výzkumné a vývojové projekty, aniž by problematiku konzultovali, je ale nesmysl. Kromě samotné definice nákladů na výzkum a vývoj je potřebné mít připravenou celou řadu podkladových a dokladových materiálů. Ty musí dokázat, že se opravdu jedná o projekt výzkumu a vývoje a v žádném případě je není podnikatel schopný dotvořit ex post. Je nutné vytvářet je a plánovat v okamžiku zpracování vývojového či výzkumného projektu.

Přirozené úbytky a záměny materiálů. Výše daňového zisku je bezprostředně závislá na výši zisku účetního. Volba účetních metod a postupů má na výši účetního hospodářského výsledku a tím i na výši hospodářského výsledku daňového beze sporu vliv. Například drobný hmotný majetek se dá odepisovat jednorázově popřípadě jeho odepisování rozložit do několika účetních období. Jiným příkladem je rozhodnutí o tvorbě opravných položek na opravu hmotného majetku, dále pak rozhodnutí o způsobu tvorby opravných položek k pohledávkám.
Příkladů chyb je neuvěřitelné množství. Ze zkušeností většiny daňových poradců vyplývá, že častá - a zbytečně daňově nevýhodná - chyba je v účtování záměn při provádění inventur zásob. Záměny materiálu a zboží nejsou často řádně účtované jako záměny, ale účtují se v rámci provedených inventur ke konci roku jako přebytky do daňových výnosů, nebo jako manka do nedaňových nákladů. A přitom stačí konzultovat uvedenou problematiku s auditorem nebo daňovým poradcem před inventurou, zpracovat si správnou a daňově výhodnou metodiku účtování inventarizačních rozdílů. Podnikatelé vědí, že manka a jiné nevysvětlené rozdíly ve skladové evidenci zjištěné v rámci roční inventarizace zásob mohou být do výše takzvaných úbytků v rámci norem, neboli takzvaných přirozených úbytků, daňově odpočitatelným nákladem. Většina podnikatelů už ovšem neví, jak se stanovuje výše přirozených úbytků a jak jde normu doložit a zda ji opravdu mají stanovenou v optimální, tedy v co možná nejvyšší míře. Nehledě na velikost živnosti se některé chyby, které zbytečně zvyšují daňový základ, opakují stále dokola. Patří mezi ně například špatné nebo žádné účtování skladu. Další častou - a zbytečnou - chybou je špatná nebo žádná evidence majetku. V neposlední řadě je u menších firem a živnostníků typickou chybou nevymáhání pohledávek. Pokud se totiž podnikatel o dluhy nestará, nemůže k nim vytvářet ani opravné položky.
Ani malý obrat společností neznamená, že se na daních nedá dopředu značně ušetřit.
IVAN FUČÍK
auditor, daňový poradce a spolumajitel kanceláře Fučík & partneři

Modelové příklady častých chyb a výsledné daňové úspory:
* Manka a přebytky versus záměny: Výrobní továrna na automobilové díly s ročním obratem 600 milionů korun. Společnost vyrábí mimo jiné blatníky, kvůli chybě skladníka dojde k záměně počtu kusů levých a pravých blatníků při výdeji ze skladu. Na konci roku se kusy sečtou a je zřejmé, že jedněch fakticky přebývá a druhých se nedostává.
Běžná zbytečná chyba: Zaúčtování na jedné straně jako přebytek, na druhé jako manko - na jedné straně jde o výnos podléhající dani a na druhé straně není manko daňovým nákladem. Takových chyb se samozřejmě za rok sejde více, v praxi pak dosahují až milionových částek. Pokud by rozdíl byl za pět milionů korun přebytků a také za pět milionů korun mank, doplatila by společnost na daních 26 procent z pěti milionů - tedy 1,3 milionu korun.
Praktická úspora: Při vytvoření interního postupu a interní směrnice upravující vyhodnocení záměn a správného zaúčtování výsledků inventury, včetně směrnice o takzvaných přirozených úbytcích, může dojít k daňové úspoře ve výši 1,3 milionu korun.

*Podkapitalizace: Vlastní kapitál dceřiné společnosti dosahuje tři miliony korun. Společnost si od mateřské firmy půjčí 1. ledna 10 milionů korun při pětiprocentním úroku. Celková roční výše úroků dosahuje půl milionu korun. Celá částka úroků je daňově odpočitatelná. Druhý rok - opět k 1. lednu - půjčku navýší o dalších deset milionů. V průběhu roku byly splaceny pouze úroky, nikoli jistina, a byla zachována úroveň vlastního kapitálu.
Běžná zbytečná chyba: Společnost si nevšimla, že došlo k podkapitalizaci. Celková výše půjčky převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu. Úroky z částky, o kterou úvěr převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu, nejsou daňově uznatelné. Pokud na to společnost přijde až na konci roku, zbytečně si zvýšila daňový základ. Nestihne udělat žádné kroky zamezující tomuto vyhodnocení.
Praktická úspora: Daňový poradce upozorní v předstihu na nutnost navýšení základního kapitálu dceřiné firmy, přeúvěrování od jiného subjektu nebo částečné splacení a podobně. A celá částka úroků - tedy jeden milion korun - je daňově uznatelná. Firma nemusí na daních zbytečně zaplatit o zhruba 100 tisíc korun více.

* Problematika rekonstrukce: Rekonstrukce nemovitostí se časem nevyhnou žádné firmě. Postup bývá standardní: Najme se stavební firma, vytvoří se projekt, následně se podepíše smlouva o dílo a proběhne rekonstrukce prostor. Celková výše rekonstrukce dosahuje například 10 milionů korun. Stavební firma na konci projektu vystaví fakturu s jednoduchým textem: Za provedenou rekonstrukci fakturujeme podle smlouvy o dílo 10 milionů korun.
Běžná zbytečná chyba: Rekonstrukce je vyhodnocena jako technické zhodnocení budovy ve výši 10 milionů korun. Nicméně rekonstrukce se běžně odepisuje 30 let, nejde o jednorázový daňový náklad.
Praktická úspora: Po revizi stavebního projektu a smlouvy o dílo se zjistí, že například polovina provedených prací není technické zhodnocení budovy, ale pouze oprava, která je daňově uznatelná. Včas budou vytvořeny podklady a zpracovány dostatečné důkazní prostředky, že se částečně jedná o opravu. Daňová úspora dosahuje rozdílu mezi částkou za opravy a za technické zhodnocení. V tomto konkrétním případě jde o zhruba 1,25 milionu korun.

* Problematika ztráty daňové výhody o 10 procent reinvestičního odpočtu: Podle zákona o daních z příjmů platného pro zdaňovací období, které započalo v roce 2004, bylo možné odečíst si z nově nakoupených investic, především strojních, 10 procent investičního odpočtu. Odpočet nebyl možný například u osobních automobilů. Odpočet ovšem byl možný i v případě pořízení majetku prostřednictvím leasingových smluv. Podnikatel je pak dále povinen sledovat, zda po dobu tří let splní podmínky reinvestičního odpočtu. Tedy že uvedený majetek vlastní a používá ho.
Běžná zbytečná chyba: Pokud je majetek, na který byly v minulosti uplatněny odpočty, vyřazený, je nutné o dříve uplatněnou 10procentní odpočitatelnou položku základ daně opět zvýšit. Pokud tedy podnikatel v průběhu roku rozhodl, že provede postoupení leasingových smluv, ztratil tímto postoupením nárok na reinvestiční odpočet.
Praktická úspora: Pokud postoupení leasingových smluv podnikatel neprovede, o reinvestiční odpočet nepřijde. Například leasingová smlouva uzavřená na 10 milionů korun při 10procentním odpočtu znamená jeden milion odpočitatelné položky. V tomto konkrétním případě jde o daňovou úsporu ve výši 260 tisíc korun.

IF