Čeká lidstvo v budoucnosti rozvoj a blahobyt, anebo úpadek a nouze? Co mají lidé dělat, aby to bylo to první? "Ať se to komu líbí, či nikoliv, lidstvo má v zásadě jen dvě možnosti. Buď nalezne způsoby, jak doplnit globalizaci, kterou nyní zprostředkovává trh, globalizací správy veřejných záležitostí na nadnárodní úrovni. Anebo to nezvládne a potom se spustí zničující a svým způsobem nevratné globální katastrofy. Mám na mysli otřesy ekologické nebo
sociální, nebo - a to by přišlo nejspíš - kombinace obou dohromady," říká profesor Martin Potůček, ředitel Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mezi odborníky na celém světě není sám, kdo si to myslí. Proto specialisté z nadnárodních institucí, jako jsou Světová banka a Evropská unie, stejně jako z výzkumných ústavů připravují výhledy oblastí, zemí a sektorů na další různě dlouhá období. V Česku se do organizování této prognózy pustil koncem minulého roku sekretariát Rady vlády pro sociální a ekonomickou strategii (RASES). Na základě myšlenek asi padesáti českých specialistů připravil první předběžnou verzi Vize rozvoje České republiky do roku 2015.HODNOTY V KRIZI
"Základní hodnotou bude svoboda člověka," prohlašují autoři úvodní studie. "Tato svoboda bude nutně spojena s odpovědností... Ruku v ruce s tím se oslabí půda pro vznik pocitu nespravedlnosti v české společnosti, a tedy pro pocit vzájemného odcizení členů této společnosti... V souvislosti s tím vzroste éto
s vzdělání a poctivé práce." Přesto se tato svoboda nestane ani za patnáct let samozřejmostí. Autoři prognózy se obávají, že do roku 2008 projde česká společnost dvěma velkými zkouškami svobody a demokracie. První začala už loni - modernizací hospodářství za pomoci zahraničního kapitálu. Druhá bude spojena se vstupem republiky do Evropské unie v letech 2003-05. "Málokdo si dosud uvědomuje, jak nezastupitelná bude i do budoucna stabilizující úloha státu jako nástroje vyvažování rozdílných sociálních zájmů a zmírňování nerovností vznikajících následkem stále větší globalizace světového hospodářství," dodává k tomu Martin Potůček. "Také bude třeba posílit pomoc zaostávajícím zemím, regionům a sociálním skupinám a systematicky rozvíjet sociální dialog na nadnárodní úrovni."SLABÁ STŘEDNÍ TŘÍDA
"Nositelem těchto pozitivních hodnot bude především střední třída," píší autoři studie. Jejím jádrem budou vysokoškolsky vzdělaní lidé - podnikatelé, pedagogové, zdravotníci, vědci, prostě všichni, které zasáhlo rozšiřování informačních technik a služeb. Pro střední a mladší generaci budou hodnoty vyspělých demokracií a jejich způsob rozvoje přijatelné. "Projevem těchto tendencí bude na jedné straně zdůrazňování osobní svobody, na straně druhé budou odmítány tradiční a h
ierarchické autority. Obojí se může stát v podmínkách české, stále ještě nedostatečně integrované společnosti riskantním." "U nás zatím bohužel nemůžeme vidět ve střední třídě hlavního stabilizátora politické demokracie a jejích institucí," vysvětluje Potůček. "Předlistopadové i polistopadové ekonomické poměry ji značně oslabily, ani početně nepřevažuje, a navíc se sama vnitřně značně diferencovala."RODINA STÁLE ZÁKLADEM
Přestože se odborníci domnívají, že mnoho dětí bude vyrůstat mimo manželství, tvrdí: "I v roce 2015 zůstane rodina základní společenskou jednotkou, nositelem prvotní výchovy dětí." Největším rizikem pro českou rodinu však nebudou zřejmě její konkurenti, nýbrž klesající porodnost. Lidé se o sebe budou muset více starat sami. Budou víc pl
atit za zdravotní péči, a pokud budou chtít mít úspěch, budou se muset celý život vzdělávat. "Rozpor mezi odpovědností jednotlivce a odpovědností společnosti za rozhodování v běžném životě se bude zřejmě prohlubovat," říká Michal Illner, ředitel Sociologického ústavu Akademie věd. S ústupem dohlížitelského a opatrovnického státu se dále rozšíří prostor pro individuální odpovědnost a rozhodování jednotlivců i rodin v důležitých existenčních otázkách. Avšak na druhé straně jim budou stále méně přístupné a srozumitelné informace o všem, co by měli brát při rozhodování v úvahu.INFONEGRAMOTNOST
HOSPODÁŘSTVÍ POROSTE
Restrukturalizace ekonomiky, především odchod od těžkéh o průmyslu k informačním technologiím a její zapojení do ekonomiky světové, by mělo obnovit životaschopnost českých podniků. Autoři studie předpokládají, že v prvních dvou desetiletích 21. století by národní hospodářství České republiky mohlo zrychlovat tempo růstu hrubého národního důchodu okolo 4,8 proce
nta ročně. Tím by se Česko podle nich dostalo na úroveň HDP staré EU na obyvatele v roce 2015, samozřejmě v paritě kupní síly. "Tempo růstu 4,5-5 procent za patnáct let je realistická představa a stane se dokladem relativního ozdravení naší ekonomiky," soudí Milan Sojka z Institutu ekonomických studií pražské fakulty sociálních věd. "Ovšem to se neobejde bez zavedení mnoha evropských zákonů a důkladné přeměny státní správy a samosprávy tak, aby byly na odborné úrovni a staly se skutečným služebníkem veřejnosti."KONFLIKTY JSOU VĚČNÉ
Globalizace znamená propojování a spojování lidí, podniků a států na všech možných úrovních. Je to víceméně nezadržitelný proces, na jehož počátku byl po technické stránce rozvoj dopravy a spojů, po stránce politické a ekonomické snaha firem a států pronikat do nových teritorií. Myšlenka globalizace násilím, převládající v první polovině 20. století, by se měla podle autorů studie změnit na "globalizaci spoluprací". Avšak ani obyvatelé a podniky ČR nebudou v roce 2015 přij
ímat zásady této globalizace s nadšením. "Plnění náročných ekologických limitů zbrzdí hospodářský růst měřený tradičními ukazateli ekonomického rozvoje.Citelně se zostří konkurence na náročných pracovních místech. Obojí vyvolá znepokojení u části národních elit," uvádí Vize rozvoje České republiky do roku 2015. "Začíná být zřejmé, že ceny ropy, která je hlavním energetickým motorem globalizace, se během deseti let stanou neúnosně vysoké," zdůrazňuje profesor Václav Mezřický z Právnické fakulty Univerzity K
arlovy. Růst obyvatelstva v nejlidnatějších oblastech světa, jako jsou Indie a Čína, změny struktury nároků na skladbu jídelníčku, rovněž vyčerpání zdrojů podzemních vod používaných k zavlažování povedou k tomu, že tyto země se v příštích dvaceti až třiceti letech nedokážou uživit. A už vůbec nevíme, jak klimatické změny ovlivní produkci potravin ve světě.
Zdroj: MF Dnes z 09. 06. 2000