Stress test amerických bank. Je úleva z jeho výsledků na místě?

První květnový týden přinesl ze Spojených států výsledky dlouho očekávaného stress testu amerických bank, který zadalo v únoru americké Ministerstvo financí, aby zjistilo které banky mají dostatek kapitálu ke krytí budoucích ztrát a které budou potřebovat své zdroje ještě navýšit.

Testováno bylo celkem osmnáct největších amerických bank s bilanční sumou aktiv přesahující 100 mld. dolarů a jedna banka s celkovým objemem aktiv ve výši 70 mld. dolarů. Banky byly testovány pomocí dvou scénářů (mírnějšího a horšího), které pokrývají rok 2009 a 2010, přičemž pozornost byla věnována především horšímu scénáři. Ten počítal s výrazným nárůstem ztrát na úvěrovém portfoliu bank, které by se například u hypoték mohly vyšplhat až na 7 % – 8,5 % z celkového objemu hypotečních úvěrů a jen v případě rizikovějších (subprime) hypoték pak dokonce až na 21 % – 28 %. Ztráty na komerčních a průmyslových půjčkách by pak podle tohoto scénáře mohly růst na 5 % - 8 %, u komerčních půjček na nákup nemovitostí na 9 % - 12 % a v případě úvěrů z kreditních karet až na 18 % - 20 %.

Celkem tak stress test počítal s růstem ztrát na úvěrovém portfoliu bank až k 9,1 % z celkového objemu poskytnutých úvěrů, což je vysoko nad současnými hodnotami, které se pohybují kolem 1,9 %. Zároveň se jedná o údaj, který by odpovídal výsledkům, jež americký bankovní sektor zaznamenal naposledy v průběhu velké hospodářské krize z třicátých let minulého století.

Regulátoři se zaměřili na vyčíslení celkových ztrát

Regulátoři se přitom zaměřili na vyčíslení celkových ztrát a potřebného kapitálu k jejich krytí, kterým musí banky disponovat tak, aby i po jejich pokrytí dosahovala výše kapitálu (měřeno Tier 1) více než 6 % rizikově vážených aktiv. Vedle tohoto požadavku však banky zároveň musely splňovat požadavek přísnější, a to aby také takzvaný „Tangible Common Equity“ (TCE), který se oproti Tier 1 liší tím, že nebere v potaz hodnotu preferenčních akcií, převyšoval minimální hranici 4 % rizikově vážených aktiv. Preferenční akcie se od běžných (kmenových) akcií, které jsou zahrnuty jak v Tier 1, tak v TCE, liší tím, že nesou pevný úrok, jejich držitelé mají přednostní právo při rozdělení zisku a likvidaci společnosti, avšak nedisponují právem hlasovacím. Právě tyto akcie přitom byly hlavním zdrojem rekapitalizace amerických bank, které dostaly z programu TARP pomocí jejich emise od americké vlády více než 200 mld. dolarů. TCE se proto dá chápat jako celková výše kapitálu, který bude k dispozici jako první zdroj ke krytí případných ztrát a až po jeho vyčerpání by tak o své finanční prostředky začali přicházet daňoví poplatníci a ostatní držitelé preferenčních akcií.

Uplatní se i "účetní magie"

Podle výsledků stress testu by tak v roce 2010 měly celkové ztráty devatenácti největších bank v případě horšího scénáře dosáhnout 599 mld. dolarů, přičemž velká většina (455 mld.) by měla být ztrátami z úvěrového portfolia, zatímco 135 mld. dolarů by měly banky odepsat na svém investičním portfoliu. Po odečtení kapitálu, kterým banky disponují již nyní a po započtení vyšších než odhadovaných zisků, které banky realizovaly v minulých měsících, tak banky podle výsledků stress testu budou muset navýšit svůj kapitál o 75 mld. dolarů, aby dokázaly v roce 2010 naplnit oba požadavky regulátorů (Tier 1, TCE). Z devatenácti bank přitom dostatečnými zdroji disponuje již nyní devět bank (mezi nimi např. JP Morgan a Goldman Sachs) a celá tato částka se proto týká zbylých deseti testovaných bank. Téměř polovina přitom padá na vrub Bank of Amefica, která je bankou s daleko největší bilanční sumou aktiv a která bude muset navýšit kapitál o necelých 34 mld. dolarů. Mezi dalšími pak figurují banky jako Wells Fargo, která bude potřebovat 13,7 mld., GMAC (11,5 mld.), Citigroup (5,5 mld.) a několik dalších regionálních finančních institucí. Banky mají nyní měsíc na to, aby rozhodly o tom, jakým způsobem navýšení kapitálu dosáhnou a šest měsíců na to, aby toto navýšení realizovaly. Toho mohou docílit v zásadě dvěma způsoby, a to pomocí soukromých, nebo veřejných zdrojů.

V případě, že banky budou mít problém s naplněním TCE kritéria, jako reálná možnost se navíc jeví uplatnění „účetní magie“, kdy by mohla být převedena část vládních preferenčních akcií do běžných akcií. Tím by banka dokázala naplnit požadavek TCE bez toho, aniž by obdržela dodatečnou kapitálovou injekci. Po provedení této operace by totiž Tier 1 zůstal beze změny, zatímco by TCE rostl, protože by stoupl celkový objem běžných akcií. Cenou za tento krok, která je zároveň hlavním důvodem toho proč je tato možnost bankami vnímána jako krajní, je ale skutečnost, že by zároveň vzrostl kontrolní balík vlády v bance. Tak či tak, naplnění požadavku Ministerstva financí, ať už pomocí nových soukromých zdrojů, nebo konverze preferenčních akcií do akcií běžných, pro banky problém téměř jistě představovat nebude. 

Tabulka: Výsledky bank

 Zdroj: Federal Reserve

Reakce bank byla rychlá

Již den poté, co byly výsledky stress testu zveřejněny, začaly některé z bank pracovat na navyšování kapitálu ze soukromých zdrojů. Například Wells Fargo a Morgan Stanley získaly pomocí prodeje nových akcií a dluhu necelých 17 mld. dolarů. Poptávka po akciích Wells Fargo přitom byla tak vysoká, že oproti původnímu záměru prodat akcie za 6 mld. dolarů banka prodala akcie za 8,6 mld. dolarů a zbývá ji tak získat již pouze dodatečných 5,1 mld. Jen několik dní poté pak přišly čtyři další velké banky, z nichž jen jedna měla povinnost navýšit svůj kapitál, s novými emisemi akcií v objemu převyšujícím 6 mld. dolarů, které budou použity mj. i ke splacení dřívějších vládních půjček z programu TARP. Dalších 7,3 mld. dolarů se pak podařilo získat také Bank of America, která prodala svůj šestiprocentní podíl v China Construction Bank. Jak navíc uvedla ve svém prohlášení, dodatečné zdroje se bude snažit získat prodejem dalšího majetku a pomocí budoucích příjmů, které by měly být podle banky vyšší než s jakými počítají výsledky stress testu. Podobně se pak bude snažit navýšit kapitál také Wells Fargo a Citigroup. Protože Ministerstvo financí možnost navýšit kapitál z budoucích zisků umožňuje, dá se očekávat, že v průběhu nadcházejících šesti měsíců banky budou dělat vše proto, aby byly jejich účetní zisky co nejvyšší, a to i za cenu horších výsledků v budoucnu.

Bude 75 mld. dolarů stačit?

Již podle zájmu o emise akcií některých bank je zřejmé, že většinu z požadovaných 75 mld. dolarů se bankám podaří skutečně získat ze soukromých zdrojů, což obchodníkům dodalo na optimismu a ti tak nadále drží (popř. mírně navyšují) masivní zisky, kterými si akcie finančních institucí prošly od začátku března tohoto roku. Zásadní otázka však leží někde jinde. Skutečně je nejhorší zvolený scénář stress testu tím nejhorším možným? Například podle již dříve zveřejněných odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF), by měly dodatečné ztráty amerických bank v tomto a příštím roce činit 550 mld. dolarů. To je jen o 50 mld. méně než vyplývá z výsledků stress testu. MMF přitom své odhady nestaví na nejhorších scénářích, ale na současných, tedy realistických odhadech svých expertů. Současná krize a způsob jejího řešení navíc vytváří prostor ke značnému útlumu ekonomické aktivity i do dalších let. Snaha řešit krizi tím co ji způsobilo (inflací peněžní nabídky) dříve či později přinutí Fed začít s opětovným zvyšováním úrokových sazeb. To však může ještě více podkopat schopnost domácností a firem splácet dřívější „superlevné“ úvěry, což bude vytvářet permanentní tlak na úvěrové portfolio amerických bank a ty tak mohou potřebovat v dalších letech dodatečně nový kapitál.

Skutečně budou banky v tomto prostředí schopny generovat dostatečně velký zisk k tomu, aby si se ztrátami poradily jak nyní předpokládají? Co více, samotné zveřejňování výsledků stress testu po celou dobu obklopovala poměrně značná mlha. Jejich zveřejnění bylo dvakrát odloženo z důvodu vyjednávání mezi bankami a zástupci Ministerstva financí a Fedu. Právě tato jednání byla přitom podle několika zdrojů jedním z hlavních důvodů toho, že konečný požadavek na navýšení kapitálu dosahoval „pouhých“ 75 mld. dolarů. Jak uvedl například denník The Wall Street Journal, například pro Bank of America měl původní polštář potřebný ke krytí ztrát podle osob blízkých vyjednávání dosahovat až 50 mld. dolarů, zatímco Citigroup, která má nakonec navýšit svůj kapitál pouze o 5,5 mld., měla původně potřebovat až 35 mld. dolarů. Větší požadavky kladly původní výsledky stress testu také na Wells Fargo, která nakonec potřebuje pouze 13,7 mld. dolarů oproti 17,3 mld.

Právě tyto tři banky jsou přitom ty, jež nesou největší rizika spojená se svým obřím úvěrovým portfoliem. Celý stress test a jeho výsledky jednoduše obklopuje kontroverze a poměrně značná míra nejistoty z budoucího vývoje. Teprve v tomto roce začnou banky naplno pociťovat tíhu svých uvěrových portfolií a i horší scénář, který je ve skutečností poměrně objektivním obrazem současného stavu, se tak může stát v příštím roce velmi snadno realitou. Optimismus (spíše však úleva) se kterým obchodníci začátkem května výsledky stress testu přijaly, tak nemusí mít dlouhého trvání, stejně tak jako překotné zisky akcií finančních institucí, které od března táhnou růst akciových indexů napříč celým světem.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.