Na již ukončený proces malé a střední privatizace v Gruzii navazuje první etapa prodeje strategických státních podniků. Obyvatelé Gruzínské republiky upínali v posledních dnech pozornost k včerejší volbě prezidenta země. Jinak ale mají docela jiné starosti a první z nich je, jak vůbec přežít v katastrofální ekonomické situaci. O neutěšeném stavu hospodářství svědčí mnohé, třeba i na pohled nenápadná zpráva, že z armády dezertovalo 50 gruzínských vojáků. Dův
od? Řadu dní nedostali nic k jídlu, zatímco generálové se vozí v luxusních západních autech.Expert renomovaného Kavkazského institutu pro demokracii a vývoj David Darchiašvili k tomu podotýká, že uvedený příklad je jistě extrémní, ale do značné míry obráží celkovou situaci této země deset let po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti. Obyvatelé miliónové metropole Tbilisi nezřídka tráví večery bez elektrického proudu, do ústředního vytápění se již několik let neinvestovalo. Pozorovatelé poukazují
i na problém vysoké nezaměstnanosti, která není ani řádně statisticky podchycena. Ti, komu se podařilo získat práci ve státních službách, mají průměrný příjem odpovídající 3500 korunám měsíčně, byť často vyplácený s mnohaměsíčním zpožděním.Za těchto podmínek kvete korupce a černá ekonomika. Mezinárodní instituce a věřitelské země už v Gruzii investovaly tolik prostředků, že každý Gruzínec by mohl být několikanásobným milionářem. Značná část financí se však dostala do nepravých rukou. Vláda proto minulý r
ok vyhlásila těmto nešvarům boj a na nutnost jejich důslednějšího potírání apeloval počátkem února také úřadující prezident Eduard Ševardnadze při projednávání státního rozpočtu na rok 2000, vypracovaného s pomocí Mezinárodního měnového fondu.Důvodem těchto snah politických kruhů jsou obrovské daňové úniky, které se rozhodujícím způsobem podepsaly na současné krizi. Podle sdělení agentury Reuters se Gruzie ocitla mezi zeměmi s nejnižším podílem vybraných daní, který v roce 1999 skončil na úrovni devíti pr
ocent HDP.Ekonomické ukazatele přitom na první pohled nevypadají špatně. Po hlubokém propadu v roce 1998 vzrostl loni HDP o tři procenta. V letošním roce se očekává čtyř- až pětiprocentní hospodářský růst a v roce 2001 dokonce v rozsahu sedmi procent. Míra inflace spadla za posledních pět let z téměř 60 procent na loňských 10,9 procenta. Výhledy na letošní rok hovoří o osmi až devíti procentech. Minulý měsíc však agentura Interfax citovala představitele statistického úřadu Temura Beridzeho, že oficiální ú
daje nebyly spočteny korektně. Údaje o přírůstcích za poslední roky budou proto přepočteny. Není vyloučeno, že směrem dolů.Nehledě na zmíněné problémy zůstává Gruzie, ač stát s pouhými 5,5 miliónu obyvatel, geopoliticky významným teritoriem, především pro tranzit zemního plynu a ropy (přes Gruzii by mohl vést ropovod z oblasti Kaspického moře do tureckého Ceyhanu); nezanedbatelné jsou mimochodem i její vlastní zásoby ropy. Z politického hlediska je třeba zaznamenat prozápadní orientaci a snahu Gruzie
zapojit se do NATO. Rusko sice zůstává i nadále jejím hlavním obchodním partnerem, byť přijalo řadu bariér proti dováženým komoditám, ale politicky se v Tbilisi na Moskvu nepohlíží jako na spojence.Nynější konstelace nahrává západním investorům. Silné pozice zde mají firmy z USA, Francie a především Německa, které je největším věřitelem a významným obchodním partnerem (vzájemná výměna dosáhla loni 69 miliónů eur). Českým podnikům by vstup na gruzínský trh mělo v dohledné době usnadnit otevření zastupitels
kého úřadu v Tbilisi.Zdroj: HN z 10. 4. 2000