Nové zákony připravované v těchto dnech parlamentem mají odstranit platovou nerovnost mezi muži a ženami i mezi kolegy v jedné firmě. Zabránit diskriminaci zaměstnanců mají v blízké budoucnosti tři nové zákony. Stát však má jen omezené možnosti, jak jejich dodržování účinně kontrolovat.
Novelu zákoníku práce už včera odsouhlasil prezident Václav Havel. Zákony o mzdě a o platu sice vrátil Senát sněmovně k dopracování, ale bez zásadních koncepčních připomínek. Platit by měly od začátku příštího roku.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které všechny tři návrhy připravilo, chce dosáhnout stavu, kdy by si dva kolegové stejného vzdělání a praxe na stejném postu nemuseli závidět rozdílnou mzdu. Rovnost v příležitostech má pl
Diskriminovaný může jít k soudu
"Není přijatelné, aby dva lidé se stejnou kvalifikací ve stejném podniku dostávali různý základní plat," říká ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. K ocenění nasazení a pracovitosti zaměstnanců by měla sloužit výhradně nadstavbová složka mzdy, obvykle označovaná jako osobní ohodnocení.
Zamezit vykořisťování zaměstnanců by měly především zákony o mzdě a platu. "Obsahují koncepci minimálních tarifů pro konkrétní profese. Například jsteli zedník a pracujeteli na určité úrovni, nemůžete mít plat nižší, než kolik udává příslušná tabulka," vysvětluje Špidla. Důležitým nástrojem proti diskriminaci je nový zákoník práce, který takové jednání zaměstnavatelům poprvé výslovně zakazuje.
"Koncepce rovného zacházení je tu uvedena v návaznosti na nový občanský zákoník. Ten dává v případě nerovného zacházení postiženému možnost obrátit se na soud. Důkazní břemeno bude ležet na straně žalované, nikoli na žalující," připomíná vicepremiér Špidla. Jako příklad uvádí ženu, primářku v nemocnici. Pokud by byla nespokojena s tím, že stejně erudovaný kolega v téže funkci pobírá základní plat o 300 korun vyšší, může se se zaměstnavatelem soudit. "Její zaměstnavate
l bude muset dokázat, jaké důvody ho vedly k tomu, dát jí o 300 korun nižší plat. Jestliže to neprokáže, musí mzdu dorovnat," tvrdí Špidla. Stát však nemá příliš možností, jak dodržování těchto základních norem zajistit a kontrolovat.Tato úloha přísluší ze zákona úřadům práce. Jejich kapacity však ani zdaleka nepostačují na prověření podmínek zhruba 4,5 milionu českých zaměstnanců. "Úřady práce budeme nutit, aby trochu zvýšily dozor na dodržování nově zaváděných opatření, ale na tak velkém trhu práce nedok
áží vyvinout potřebný tlak," připouští Špidla. Ozvat by se proto měli sami zaměstnanci, kteří se cítí být vykořisťováni. Přesunutím důkazního břemene na stranu zaměstnavatelů se zákony jednoznačně postavily na jejich stranu. České pracovní právo v tomto směru kopíruje zvyklosti, které už dávno fungují ve vyspělých západních zemích. "Většina nových legislativních norem není výplodem našich hlav, ale jejich koncepci přejímáme ze západoevropského práva," říká Špidla. Konkrétně otázku rovnosti příležitostí rozpracoval Špidlův úřad na základě německých právních norem.Zdroj: LN z 02. 06. 2000