Nedávná novelizace zákoníku práce přinesla významné změny také v postupu zaměstnavatele při zajišťování mzdových nároků svých zaměstnanců.
V § 111 zákoníku práce se zakládá nárok zaměstnance na mzdu (plat) za vykonanou práci jako jeden z podstatných znaků pracovního poměru u všech zaměstnavatelů. Mzda nebo plat náleží zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, a zákon č. 143/ /1992 Sb., o platu v rozpočtových a příspěvkových organizacích). Uvedené zvláštní předpisy obsahují samostatnou právní úpravu poskytování mzdy, osobního účtu mzdy, normování práce, mzdy při výkonu jiné práce, mzdy a náhradního volna za práci přesčas, mzdy za noční práci a za práci ve výškách, mzdy a náhrady mzdy za svátky a mzdy při vadné práci. Proto byla ustanovení s tímto předmětem úpravy ze zákoníku práce vypuštěna.SPLATNOST MZDY
Zákonem se stanoví zásada, podle které je mzda splatná po vykonání práce a nikoliv - jako tomu bylo dříve - pozadu za měsíční období. Splatnost může být stanovena nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu.
- vyplatit zaměstnanci mzdu splatnou během dovolené na zotavenou (§ 100 a násl. zákoníku práce) před nastoupením dovolené (dříve jen na žádost zaměstnance),
- na žádost zaměstnance vyplatit mzdu splatnou za měsíční období v den skončení zaměstnání.
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE
Ust. § 120 odst. 1 zákoníku práce sice obecně stanoví, že mzda se vyplácí zaměstnanci v penězích, zaměstnavatel má však možnost poskytnout mzdu i v naturální podobě.
Mzda se zásadně vyplácí v české měně; pouze v případě, kdy to zákon o mzdě umožňuje, je možné mzdu vyplácet v jiné než české měně. Tímto ustanovením zákon v souladu s devizovým zákonem vytváří předpoklady k ochraně měnové politiky státu.
V odstavci 3 cit. paragrafu zákoník práce umožňuje dohodnout v kolektivní smlouvě jinou dobu a jiné místo výplaty mzdy, než stanoví zákon. Rovněž vytváří možnost, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli na řešení situace, kdy se zaměstnanec nemůže z vážných důvodů dostavit k výplatě. To znamená, že v kolektivní smlouvě lze stanovit, že mzda se vyplácí mimo pracovní dobu nebo na určitém místě mimo pracoviště.
Z novelizovaného § 120 vyplývají pro zaměstnavatele některé vý
znamné povinnosti:- zaslat zaměstnanci mzdu na vlastní náklad a nebezpečí, pokud se nemohl k výplatě dostavit a pokud se nedohodli jinak,
- vydat zaměstnanci písemný doklad o jednotlivých složkách mzdy a srážkách ze mzdy,
- předložit na žádost zaměstnance doklady o výpočtu mzdy.
Zaměstnanec je oprávněn přijmout mzdu sám nebo může k přijetí mzdy zmocnit jinou osobu (včetně manžela). Toto zmocnění je nutné provést písemně. Odchylku od této úpravy stanoví zákony o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, podle nichž je možné vyplatit mzdu jiné osobě i bez písemného zmocnění, pokud je zaměstnanec alkoholikem.
Povinnost zaměstnavatele vydat při měsíčním vyúčtování mzdy zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách zabezpečuje zaměstnanci především možnost přesvědčit se o správnosti částky, kterou mu zaměstnavatel poskytl za vykonanou práci. Zaměstnavatel je také povinen umožnit zaměstnanci ověření všech podkladů, na jejichž základě mu byla mzda sj
ednána. Tyto podklady obsahují zejména údaje o rozvrhu pracovní doby a jejím dodržování, práci přesčas, překážkách v práci, ať již na straně zaměstnance, nebo zaměstnavatele, pracovních cestách apod. Je zřejmé, že řádná evidence příslušných údajů je velmi významná nejen z hlediska uspokojování nároků zaměstnanců, ale i pro potřeby kontroly plnění zákonem stanovených práv a povinností.Část mzdy je třeba vždy vyplatit v penězích, a to nejméně ve výši odpovídající minimální mzdě stanovené nařízením vlády, popř. sjednané v kolektivní smlouvě. Toto ustanovení je nutné dodržet i v případě, že by zaměstnanec souhlasil s poskytováním celé mzdy v naturální formě /dohoda v tomto směru by byla podle § 242 odst. 1 písm. c) zákoníku práce neplatná, neboť zaměstnanec se
nemůže předem vzdát svého práva na výplatu alespoň části mzdy v penězích/.NATURÁLNÍ FORMA MZDY
Odměna za práci tedy nemusí být jen v peněžní podobě. Zákon o mzdě připouští, aby zaměstnavatel poskytoval část mzdy s výjimkou minimální mzdy naturální formou. Podmínkou je souhlas zaměstnance a dohoda o bližších podmínkách.
V souladu s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 95 je zakázáno jako naturální mzdu poskytovat lihoviny a jiné návykové látky. Rozsah poskytování naturální mzdy musí podle cit. úmluvy odpovídat potřebě a prospěchu zaměstnance a jeho rodiny. Konkrétní výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžité formě podle výše prodejních cen pro konečného spotřebitele.
Na druhé straně se však za mzdu nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním podle zvláštních předpisů jako např. náhrady mzdy (např. při překážkách v práci, dovolená), odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo obligací a odměna za pracovní pohotovost.
Jako naturální mzdu lze poskytova
t výrobky, výkony, práce a služby. Jak již bylo řečeno, zaměstnanec však nemůže dostat lihoviny nebo jiné návykové látky. Za naturální mzdu se rovněž nepovažuje jízdné (tarifní sleva) pro zaměstnance dopravy. Výše této mzdy se vyjadřuje v peněžní formě v prodejních cenách podle cenových a daňových předpisů.Peněžní vyjádření se stává součástí hrubé mzdy zaměstnance zúčtované k výplatě za práci. Z této hrubé mzdy musí zaměstnavatel vycházet při zjišťování průměrného výdělku zaměstnance pro pracovněprávní účely a zahrnovat ji do vyměřovacího základu pro výpočet a odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Tato částka tedy zvyšuje hrubý výdělek zaměstnance, takže jeho průměrný výdělek, který je mu vyplacen např. při překážce v práci, dovolené, svátku
apod., je pak vyšší. V případě, že by zaměstnavatel tuto částku nezahrnul do průměrného výdělku, je zaměstnanec "ošizen". Zaměstnavatel tyto částky účtuje do mzdových nákladů.Jestliže zaměstnavatel poskytuje uvedené výrobky, výkony, práce nebo služby navíc k dosažené mzdě (nemá-li toto plnění přímou vazbu na výkon práce), nejde o naturální mzdu ani o plnění poskytované podle právního předpisu. Jeho peněžitá hodnota proto není výdajem (nákladem) k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neúčtuj
e se do mzdových nákladů, ale do ostatních provozních nákladů, a nezahrnuje se do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku a do vyměřovacího základu pro zdravotní a sociální pojistné.VÝHODY JEN ZE ZISKU
Zákon o mzdě ovšem nezakazuje, aby zaměstnavatelé poskytovali v souvislosti se zaměstnáním vedle mzdy jiná plnění a finanční výhody, které nejsou upraveny obecně závaznými právními předpisy. Přitom nejde o naturální mzdu.
Pokud tato plnění nejsou závislá na výkonu práce a neposkytují se podle právního předpisu, nejsou podle § 24 odst. l zákona o daních z příjmů výdajem (nákladem) k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Nelze je proto účtovat do mzdových nákladů, ale do ostatních provozních nákladů. Protože nejsou mzdou, nezahrnují se do hr
ubé mzdy, která je rozhodující pro výpočet průměrného výdělku a odvody pojistného.Tyto a podobné finanční výhody se mohou poskytovat pouze ze zisku po zdanění. Jako příjem ze závislé činnosti jsou podle zákona o daních z příjmů součástí daní z příjmu zamě
stnance.SRÁŽKY ZE MZDY
Bez dohody se zaměstnancem nebo bez výkonu rozhodnutí (exekuce) může zaměstnavatel ze mzdy srážet pouze druhy plateb uvedené v novelizovaném § 121 zákoníku práce.
Každý zaměstnanec, pokud nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, má měsíčně povinné srážky. Ze mzdy se mu nejprve srazí záloha na daň z příjmu fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Ostatní srážky ze mzdy, dovolené zákon
em o mzdě a zákonem o platu v rozpočtových a příspěvkových organizacích, lze provádět jen v rozsahu stanoveném v občanském soudním řádu.Srážky se provádějí z čisté mzdy a vypočtou se podle podmínek a sazeb platných pro povinného zaměstnance, z jehož mzdy se srážky provádějí, v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje. Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka, která je stanovena v nařízení vlády č. l85/l993 Sb. Tato částka představuje l500 Kč na osobu povinného a po 600 Kč na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné. Na manžela povinného se započítává 600 Kč, i když má samostatný příjem. Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává 600 Kč každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů. Částka, nad
kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, činí 3000 Kč.Další postup zaměstnavatele (mzdové účetní) při provádění srážek ze mzdy, např. k vyrovnání nároku zaměstnavatele na náhradu škody, je stanoven občanským soudním řádem. Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky (výživné, náhrada škody způsobené ublížením na zdraví, n
áhrada škody způsobená úmyslnými trestnými činy, daně a poplatky, přeplatky na dávkách nemocenského a důchodového zabezpečení, náhrada za příspěvek na výživu dítěte a náhrada potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče) se srážejí dvě třetiny. Uvedené přednostní pohledávky se uspokojí nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojí se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny.Zdroj: Ekonom 34/2000
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
Znalci klasických aut a veteránů, předveďte se. Poznáte vybraná auta v našem kvízu?
Cupra Terramar VZ e-Hybrid (200 kW): Chce být za každou cenu originální
