Co bude se spotřební daní

Harmonizace spotřebních daní jako součásti nepřímých daní v Evropské unii postoupila ve srovnání s přímými daněmi dále. Je to dáno zejména ochotou členských států k přizpůsobení se potřebám jednotného trhu a rovněž nutností sbližovat nepřímé daně pro umožnění volného pohybu zboží přes hranice. Existují závazné hodnoty, pod které by spotřební daně neměly poklesnout.

Většina takto stanovených minim je v současnosti bohužel nižší než v České republice. Sbližování daňových systémů naší republiky a států EU v této oblasti přinese zvýšení cen komodit, které jsou akcízy zatíženy.

Nutno však podotknout, že přes existenci uvedených důvodů, které ženou harmonizaci akcízů dopředu, panuje dosud v některých oblastech spotřebních daní neochota přizpůsobit se a potlačit své národní zvyklosti. Příkladem této zakořeněné neochoty je vybírat spotřební daně z vína převážně v zemích produkujících tento nápoj slunce či fakt vyšší spotřební daně na whisky než koňak ve Francii (ve Velké Británii je tomu pochopitelně opačně).

Minimální sazby akcízů

Pro uplatňování akcízů v zemích EU jsou v převážné většině stanoveny minimální sazby (viz tabulku č. 3), které musí členské státy dodržovat. Při stanovování spotřebních daní z uhlovodíkových paliv a maziv jsou, jako snad všude, umožněny určité výjimky nebo alespoň možnosti využít snížené sazby. Uplatňováním těchto výjimek však dochází k porušování konkurenčních podmínek. Viditelný příklad tohoto jevu je možné spatřit mezi jednotlivými druhy dopravy, kdy mezinárodní letecká a vodní doprava má na rozdíl od silniční a železniční dopravy možnost spotřebovávat palivo bez daně.

U skupiny akcízů z tabákových výrobků tvoří nejvýznamnější položku cigarety, které jsou v EU od konce sedmdesátých let upraveny samostatně. Právě u cigaret se setkáváme s procentuálními sazbami, které jsou pro akcízy netypické. Zdanění daní ad valorem (procentní sazbou ze spotřebitelské ceny) bylo v minulosti obvyklé zejména u producentů tabáku, ve Francii, Itálii, Řecku či Španělsku. Tyto země se tak snažily zvýhodnit levnější domácí tabák, z něhož byla placena nižší daň oproti dani placené z dražších dovážených cigaret vyšší kategorie. V jiných členských státech EU byly uplatňovány jednotkové sazby (takové, jaké známe z české legislativy) a rozdíly mezi různými kategoriemi těchto výrobků nebyly tak velké. Nicméně v rámci Evropské unie jsou nyní pro akcízy z cigaret doporučovány sazby stanovené kombinací valorické a specifické části. Celková částka excise duty z cigaret musí dosahovat 57 % prodejní ceny a mimo to jednotková část musí činit pět až 55 % celkového daňového břemene (tedy součtu DPH a akcízu). Pro většinu členských zemí není v současnosti dodržení tohoto předpisu problémem.

Spotřební daně z alkoholických nápojů (včetně piva a vína) jsou v EU seřazeny do jedné skupiny, na rozdíl od české legislativy, kde pivo, víno, líh a lihoviny tvoří vedle tabákových výrobků, uhlovodíkových paliv a maziv rovnocenné a samostatné skupiny výrobků podléhajících spotřebním daním. Hlavním problémem této skupiny výrobků jsou velké rozdíly v sazbách. Vyšší sazby obecně uplatňují skandinávské země a například Velká Británie a Irsko, zatímco směrem k jihu jsou sazby znatelně nižší. Důvodem diferenciace může být rozdílný fiskální význam této skupiny akcízů či snad i zdravotní a sociální politika v příslušných zemích.

Co se týče kategorií piva a vína, obecně je trend takový, že mnohé členské státy EU stanovují vysoké sazby spotřební daně na pivo a podstatně nižší daně z vína. Pro Velkou Británii v tomto případě platí, že výjimka potvrzuje pravidlo; ta sazby u vín a piva stanovuje opačně. Často diskutovaný je rozdíl ve zdanění šumivého a révového vína. Protože rozdílnost ve zdaňování je v členských státech EU markantní, nejsou nyní stanoveny žádné minimální sazby.

Pro spotřební daň z piva existuje minimální sazba, která je dána jednotkově dle optické koncentrace, tj. na počet stupňů otáčivosti (vyjadřuje koncentraci mladiny, "stupeň plató") nebo procentuálním objemem alkoholu.

Co nás čeká při vstupu do EU?

Za základní úkoly stojící před českým daňovým systémem v oblasti akcízů lze považovat v podstatě dva: kromě akceptování minimálních sazeb je to navíc zavedení autorizovaných daňových skladů.

Tyto tzv. "bezdaňové sklady" existují v EU a v podstatě znamenají přesun vzniku daňové povinnosti až na okamžik uvolnění předmětu daně z těchto skladů do maloobchodního prodeje. Pro českou legislativu to znamená změnit místo vybírání daně ze současného dne vyskladnění či dne dovozu výrobků dovozcem. Tento přesun s sebou zcela jistě ponese podstatné změny v zákoně o spotřebních daních, určitě si vyžádá náročné technicko-organizační změny a pravděpodobně i zvýšení počtu specializovaných pracovníků finančních orgánů.

V oblasti samotných sazeb akcízů bude nutné zvyšovat postupně sazby zejména u piva, uhlovodíkových paliv a maziv i tabákových výrobků (jak je patrné z tabulky č. 4).

U cigaret by Česká republika měla zásadně změnit systém konstrukce této daně. Z původní pevné sazby na jednu cigaretu bude muset být vytvořena dvousložková sazba daně, která bude tvořena mimo pevné částky na jednotku množství také procentuální částí z prodejní ceny, u pohonných hmot by pak česká legislativa měla opět stanovit (jak tomu bylo již v minulosti) rozdílné sazby pro bezolovnatý a olovnatý benzin, aby byl bezolovnatý zvýhodněn.

Snížené sazby daně z piva by mohly být stanoveny podle jednotlivých stupňů piva rovnoměrně po jednotlivých tisících hektolitrů a nikoli podle ročního výstavu piva ve skupinách po 50 000 hl, jak je tomu v ČR dnes.

Nutno však podotknout, že změny v zákonech o spotřebních daních budou muset být provázeny i novelizací dalších zákonů.