Od ledna budeme platit daň také z bytů

Vlastník nemovitého majetku je v ČR povinen platit daně trojího charakteru. První kategorii tvoří daň z nemovitostí, druhou daň z jejich převodu a v neposlední řadě se jedná o daň z příjmů z prodeje a pronájmu nemovitosti.

Naprostá většina vlastníků nemovitostí je povinna každoročně zaplatit daň z nemovitosti. Z právního hlediska má tato daň dvě části - daň z pozemků a daň ze staveb. Předmětem daně z pozemků jsou pozemky vedené v katastru nemovitostí. Specifickou kategorii tvoří pozemky stavební (pozemky, na nichž bylo vydáno příslušným úřadem rozhodnutí o umístění stavby, případně stavební povolení). U těchto pozemků je stanovena základní sazba daně 1 Kč/m2. Tato sazba se upravuje podle velikosti obce, v níž se pozemek nachází. Její výši ale může ovlivnit i samotná obec, a to vydáním obecně závazné vyhlášky. Daň z pozemků se neplatí, pokud se jedná o zastavěný pozemek.

Dokončené stavby jsou předmětem daně ze staveb. Výše sazby daně závisí na druhu a velikosti stavby a obce, v níž je stavba umístěna. Podobně jako u stavebních pozemků může být výše daně ovlivněna obecně závaznou vyhláškou obce.

V letošním roce byla také přijata novela, která od ledna příštího roku zavádí zdaňování bytů v osobním vlastnictví. Byty převedené do vlastnictví fyzických osob z majetku státu, obcí a družstev (pokud nedošlo k dalšímu převodu nebo přechodu vlastnického práva na jiné osoby než na osoby blízké) budou od daně z nemovitostí osvobozeny do konce roku 2002.

Pokud se vlastník rozhodne svou nemovitost prodat, musí část utržených peněz odvést na finanční úřad. Sazba daně z převodu činí 5 % z ceny nemovitosti. Konkrétní výše daně pak vychází ze znaleckého posudku. Pokud je sjednaná cena vyšší než cena určená znaleckým posudkem, platí se daň ze sjednané kupní ceny. V obcích, ve kterých existuje platná cenová mapa stavebních pozemků, musí soudní znalci mimo jiné při oceňování nemovitostí (nejen stavebních pozemků) vycházet z tohoto zákonem podloženého mapového dokumentu.

Daň z převodu nemovitostí se od prvního červencového dne tohoto roku platí (vyjma výjimek) i v případě převodu bytových jednotek.

Nejsou-li splněny podmínky pro osvobození od daně z příjmu z prodeje nemovitosti, je dosažený výnos nutné uvést v daňovém přiznání. Základní podmínkou osvobození je délka doby mezi nabytím nemovitosti a jejím prodejem, která musí přesáhnout dobu 5 let. Do pětileté lhůty se u zděděných nemovitostí započítává i doba, po kterou nemovitost vlastnil zůstavitel v přímé řadě včetně manžela (-ky) poplatníka. Osvobození se nevztahuje na reality zahrnuté v obchodním majetku, a to až do uplynutí pěti let od jejich vyřazení z firemního portfolia. U bytů či obytných domů s nejvýše dvěma byty postačuje doba dvou let za podmínky, že minimálně po tuto dobu prodávající daný byt či dům nejen vlastnil, ale současně zde měl i bydliště. Také zde pro osvobození platí podmínka spojená s obchodním majetkem.

Velmi nepříjemná situace nastává pro členy bytových družstev, kteří odkoupili svůj byt od družstva a následně ho chtějí prodat. Cena při odkoupení družstevního bytu se totiž obvykle pohybuje v desetitisících korunách, ale cena při následném prodeji se stoupá až na statisíce. Pokud nejsou splněny podmínky pro osvobození, musí se prakticky celý tento rozdíl zdanit příslušnou sazbou daně z příjmů fyzických osob. Řada poplatníků v této situaci si neuvědomuje, že k nabytí bytu pro účely splnění podmínek pro osvobození jeho prodeje od zdanění daní z příjmů dochází až jeho odkoupením od družstva, nikoliv nabytím členství v bytovém družstvu.

Také právnické osoby jsou poviny uvádět své příjmy do daňového přiznání. Narozdíl od řady výjimek, které se vztahují na zdaňování příjmů osob fyzických, se na tuto kategorii téměř žádné "zvláštnosti" nevztahují.