Tento týden si německá ekonomika bude ještě dlouho pamatovat. V pondělí nejprve britsko-americký provozovatel mobilních telefonů Vodafone AirTouch znovu potvrdil, že trvá na násilném převzetí německé "mobilní" chlouby Mannesmannu. O den později přišla zprá- va o krachu společnosti Philipp Holzmann, druhé největší stavební firmy v Německu. Obě události vyvolaly ve Spolkové republice doslova pohromu. Kancléř Gerhard Schröder, který si uvědomuje, že ve hře o
Mannesmann jsou desítky tisíc pracovních míst, okamžitě vyhlásil boj za záchranu německé podnikatelské kultury. V úterý se k němu přidal i ministr financí Hans Eichel, který ostatní evropské země vyzval k zavedení nových pravidel pro fúze a akvizice. "Jinak dojde ke kulturnímu střetu mezi agresivním angloamerickým přístupem a konsensuálním německým modelem," vysvětlil své obavy Eichel.Čeho se vlastně Němci bojí? Německý hospodářský model vybudovaný po druhé světové válce stojí na křehké dohodě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, resp. odbory. Zaměstnanci se podle německých zákonů přímo podílejí na řízení podniků, mluví do jeho strategie, zaměstnanecké a sociální politiky. Během čtyřiceti let si němečtí odboráři vybojovali velmi silné postavení, které také p
atřičně využívají. Podnikatelé to vědí, proto se s odbory snaží co nejlépe vycházet. Tento zaběhnutý systém, který je základem německého sociálního státu, však v posledních deseti letech začíná povážlivě skřípat. Kdysi funkční hospodářský mechanismus Německa, založený na vysokém zdanění a silné sociální ochraně, přestává vyhovovat novým podmínkám globálního světa, kde je hlavní pružnost a rychlá změna. Případ Mannesmannu to odhalil velmi zřetelně.Němci vedení Mannesmannu, odboráři i vláda naoko protestují proti praktikám Vodafonu, který chce Mannesmann odkoupit od akcionářů i přes nesouhlas vedení firmy. Skutečná příčina německého odporu proti angloamerickému dravci je ale jiná. Němci se bojí, že Vodafone nebude ctít německé rituály, a nemi- losrdně propust
í desítky tisíc zaměstnanců. Ale hlavně: nové vedení by do Mannesmannu přineslo zcela nový styl podnikání, který se neohlíží na kulturní zvláštnosti dané země. Německo třetí nejsilnější ekonomika světa by tak pozvolna ztrácelo svou hospodářskou výjimečnost a rozpustilo by se v moři globálního kapitalismu.Problém ztuhlosti a jisté zastaralosti německého hospodářského stroje má však i jiný aspekt. Tím je provázanost průmyslu, peněžních institucí a vlády. Právě tento negativní rys německé ekonomiky v plné nahotě odhalil krach stavební společnosti Phillip Holzmann. Firma je už od minulého století finančně spojena s Deutsche Bank (DB), která v ní drží 15 procent akcií. Toto propojení zajišťovalo Holzmannovi trvalý přísun peněz, DB se zase mohla těšit ze slušného
zisku, a to hned dvakrát: jednou z úroků z úvěrů, podruhé z dividend. Každá mince má však dvě strany, o čemž se Deutsche přesvědčila právě tento týden. Jako věřitel by pravděpodobně trvala na krachu firmy Holzmann, jako akcionář se ale musí snažit zachránit, co se dá. V takové schizofrenní pozici ale není jenom Deutsche Bank. Stejně jsou na tom i jiné německé banky. Řada z nich, včetně Deutsche, už ale pochopila, že tato dvojakost je v celosvětové konkurenci neudržitelná. Proto se také svých podílů v podnicích zbavují a zaměřují se na poskytování finančních služeb. Německé firmy tak pomalu ztrácejí "bohatého strýčka", který ve vlastním zájmu přispěchal s injekcí (podobnost s českým prostředím není náhodná).Nyní si musí zvyknout, že finanční zdroje budou muset získávat i jinde především na světových burzách. Příklad Deutsche Bank je zároveň symbolem celého německého hospodářství, jež jednou nohou stojí ve starém systému národního hospodářství a druhou pomalu vykračuje do světa "nové ekonomiky". To se samozře
jmě neobejde bez střetů a tvrdých ran, jako jsou právě případy převzetí Mannesmannu a pádu Philipp Holzmann. Kancléře Schrödera tyto rány zastihly nepřipraveného. Tento "přítel průmyslu" a průkopník "nové levice" zareagoval zcela nečekaně jako ochránce starého světa jistot a zaběhnutých pořádků. Kancléř dostal tento týden velmi tvrdou lekci, a to je jenom dobře. Jedině tak totiž pochopí, že německé hospodářství potřebuje radikální proměnu. Stejně jako Deutsche Bank a celá ekonomika musí i Schröderův kabinet udělat velký krok do světa globální ekonomiky.Zdroj: LN z 25. 11. 1999
Tohle měla být Škoda pro chudé. Sagitta představovala zajímavý nápad, ale do série se nedostala
Na Slovensku nově může člověk dostat pokutu za rychlost, pokud poběží na autobus. Po chodníku se teď musí chodit a jezdit nanejvýš 6 km/h
Test Volkswagen Caravelle Long 2.0 TDI 4Motion: Mikrobus do nepohody
Malý náklaďáček mnoha jmen: Škoda/Aero/Praga (A) 150 byla nedoceněným československým dříčem
Řidička uvízla na železničním přejezdu, rychlík ji minul jen o kousek
