Krbové vložky (1.díl)

Uzavřené teplovzdušné krby dosahují tepelné účinnosti zhruba 70 až na 85 %, zatímco optimálně vyřešené krby otevřené maximálně 20 %, většinou však kolem 10 % a někdy ani to ne. Přitom spolykají přibližně trojnásobné množství paliva než krby s vložkou - ty si v závislosti na tepelném výkonu vystačí se čtyřmi až sedmi kilogramy dřeva na hodinu a některé dokáží udržet teplo bez přikládání po celou noc. Jejich největší výhoda však spočívá v tom, že s pomocí horkovzdušných rozvodů jimi lze vytápět několik místností současně.

Kdo by snad chtěl stavět teplovzdušný krb svépomocí (což se - pokud není dotyčný vyučeným kamnářem - zrovna nedoporučuje), případně hodlá změnit svůj otevřený krb v uzavřený (k tomu slouží speciální inzertní vložky čili krbové kazety, ať už typové či vyráběné na míru), bude při výběru správně dimenzovaného výrobku nezbytně potřebovat odbornou radu. Volbu totiž ovlivňuje celá řada faktorů. Záleží na tom, jestli bude vytápěna jedna či více místností, jak velkých a jak vzájemně situovaných, zda bude krb využíván pouze pro přitápění v teplotně nestálých obdobích nebo jako hlavní zdroj tepla pro celý rodinný dům. Důležité jsou i technické parametry komínu a další hlediska. Jedno s druhým pak předurčí konkrétní typ vložky a její potřebný výkon.

Trh nabízí krbové vložky různých provedení a výkonů, a to jak z domácí produkce, tak dovážené z Francie, Belgie, Kanady, Norska, Německa a dalších zemí. Na výběr jsou ve tvaru čtverce nebo obdélníku (na výšku i na šířku), ve výkonovém rozpětí běžně 7-26 kW a je na ně poskytována záruka až 10 let. Mnohé mají přestavitelný rošt, takže v nich lze topit nejen dřevem, ale i uhlím. Některé umožňují plynulou regulaci výkonu díky zabudovanému termostatu, mohou mít také už vestavěný ventilátor, který se jinak instaluje pod vložku v místech přívodu vzduchu. V zásadě je ale lze rozdělit na dvě hlavní skupiny, a sice podle materiálu, který tvoří jejich vnější plášť.

Litinové vložky, obvykle jednoplášťové, jsou vhodné tam, kde je krb spíše přídavným zdrojem. Produkují teplo sáláním za pomoci přirozené cirkulace vzduchu, který vstupuje do krbu nasávacími mřížkami pod vložkou, na jejím povrchu se ohřeje a výdechy v horní části krbu se vrací do místnosti, případně je jednoduchým rozvodem šířen i do bezprostředně sousedících prostor. Jsou těžké (hmotnost těch největších přesahuje 300 kg), ale v průměru levnější než vložky ocelové a s lepšími akumulačními vlastnostmi: o co pomaleji se rozehřívají, o to déle udržují teplo ještě v době, kdy už se v krbu netopí.
Ocelové vložky se naproti tomu osvědčují v systému, který vytápí více místností. Jsou zpravidla dvouplášťové a fungují na principu nuceného oběhu teplého vzduchu, ohřívaného v prostoru mezi oběma plášti vložky a vydechovaného do prostoru s podporou ventilátoru. Poskytují teplo rychleji, ale rychleji také chladnou.

Výplň dvířek všech vložek tvoří keramické ohnivzdorné sklo se samočisticí schopností, získávanou průběžným oplachováním proudem vzduchu, který je následně zužitkován při tzv. sekundárním spalování.

Ze způsobů prosklení si lze vybrat čelní, rohové, třístranné nebo průhledové, a mezi nimi navíc ještě rovné, obloukové nebo panoramatické. Prosklení čelní i zadní stěny vložky, tzv. průhledové, umožňuje vestavět krb do příčky a provozovat jej ze dvou místností. Trochu to připomíná stará kachlová kamna v zámeckých interiérech, která do obytného prostoru vystupovala jako kompaktní hmota, protože přístup k topeništi byl v sousední místnůstce za zdí. Průhledově prosklená vložka však mívá
krbovou obezdívku z obou stran a v každé z obou místnosti pak může představovat dominantní prvek.

Vnitřní výstelku vložek, tedy vlastní topeniště, tvoří šamot nebo litina, případně speciální keramické desky. Špičkové výrobky mají dvoukomorové spalování - v dolní komoře se spaluje dřevo, v horní uvolněné plyny. Účinnost pak překračuje 80 %, což už je srovnatelné s teplovodními kotli. Speciálně konstruované vložky, s takzvaným vícestupňovým ohřevem, fungují na principu obrácené nucené cirkulace a vzduch kolem nich prochází dvakrát: teplý je ventilátorem vyfukován v dolní části krbu, v horní části se opět nasává a znovu ohřívá.

A ještě něco pro ty, kteří se obávají, že je krbová vložka přes všechny své přednosti ochudí o to, co je ke krbu přitahuje ze všeho nejvíce - o kouzlo živého ohně a zvuk praskajících polen. Není nic jednoduššího, než namísto vložky s dvířky otevíranými do strany zvolit takovou, u níž se dvířka vysouvají nahoru. V takovém případě lze příležitostně používat krb také jako otevřený a těšit se z přímého a ničím nerušeného pohledového kontaktu s plameny. Za cenu nižší účinnosti, pochopitelně.

Připraveno ve spolupráci s časopisem