Evropané by neměli nekriticky vzhlížet k výsledkům americké ekonomiky a k tamní minimální nezaměstnanosti. Obojí je totiž do značné míry zkresleno. Podmínky, za nichž mnozí Američané pracují, by byly pro většinu lidí na starém kontinentu nepřijatelné.
"Prožíváme nejdelší období hospodářského růstu v dobách míru!" zvolal nedávno Bill Clinton z obrazovky ke svým spoluobčanům. Coby důkaz pravdy uvedl, že inflace ve výši 1,6 procenta a nezaměstnanost 4,1 procenta jsou nejnižší za posledních čtyřicet let. Amerika vstupuje do desátého roku nepřetržitého ekonomického zázraku, údajně udržitelného a nezadržitelného.
Podivný zázrak. Navzdory báječným časům a třem desetiletím boje proti bídě jsou Spojené státy mezi vyspělými demokraciemi vlastně šampióny chudoby. Doslova se nabízí srovnání, že ve stínu mrakodrapů Wall Streetu živoří 35 miliónů lidí pod prahem chudoby. Tento údaj nezahrnuje dva milióny bezdomovců a další dva milióny oso
b ve výkonu trestu. Což je také světový rekord. Zázrak nové americké ekonomiky má své limity. Za blahobytem, který vytváří, se skrývá příjmový apartheid a sociální darwinismus. Pár bohatců bohatne, všichni ostatní chudnou.Pravda je, že kupní síla v letech 1977 až 1997 vzrostla o pětinu. Ovšem v průměru, což je zavádějící a ošidné měření. Příjmy nejbohatšího jednoho procenta občanů se zdvojnásobily a nejbohatší pětina si polepšila o 40 procent. Jejich příjmy se zvyšují zhruba o deset tisíc dolarů ročně. Případný zisk z burzovních akcií a spekulací se do toho nepočítá. Naproti tomu příjmy nejchudší pětiny ve stejném období poklesly o devět procent.
V posledních dvou letech si nezámožní Američané polepšili o 80 dolarů ročně, čili 25 centů denně. Za to si koupí leda žvýkačku. To také vysvětluje, proč je v Americe tak málo nezaměstnaných. Místo lidí bez práce jsou zde chudí pracující (working poor), kteří samozřejmě nezatěžují statistiku. Je jich už téměř patnáct miliónů a jejich řady neustále rostou. Za hodinu
práce dostávají pět či sedm dolarů, bez nároku na dovolenou, nemocenské a starobní pojištění či jiné prebendy. Od roku 1994 výdělky čtyř pětin Američanů, kteří jsou zaměstnáni ve "staré ekonomice", hlavně ve službách, poklesly téměř o pět procent."Tato s
ituace, kterou považuji za nepřípustnou, je přímým důsledkem svobody, jež je dána podnikům, ale už ne dělníkům," prohlásil bývalý ministr práce Robert Reich, vytrvalý kritik zázraku "nové ekonomiky". Dodal, že "Evropané by měli vědět o odvrácené tváři amerického úspěchu: rostoucí pracovní nejistotě, hladových mzdách a prohlubující se propasti příjmů".Reich soustavně kritizuje americké pracovní právo, které považuje za "diluviální". Nedává žádnou ochranu pracujícím, kteří mohou být propuštěni na hodinu. Podle zákona mohou Američané pobírat sociální výpomoc všeho všudy jen po pět let za celý život. I tato "vymoženost" se všelijak oklešťuje. Například po dvou letech podpory v nezaměstnanosti závisí výplata všech sociálních dávek na tom, zda jejich adresát př
ijme jakýkoli pracovní úkol, který mu nabídne nejen stát anebo obec, ale dokonce i soukromý podnikatel. V podstatě musí přijmout, co se mu nabízí, bez ohledu na to, o jakou práci jde, kde a za kolik.Významný americký ekonom Irving Fisher tvrdil v roce 192
8 se stejnou přesvědčivostí jako dnešní obhájci "nové ekonomiky", že Amerika vstoupila do éry stálé a nezvratitelné prosperity. Rok na to přišel krach na burze...Zdroj: HN z 7. 4. 2000
Vedro dorazilo do českých končin. Kdo nezvládne všechny otázky našeho kvízu, ten může čekat se svým autem problémy
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
