Úložiště uranu beze strachu?

22.03.2019 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Vědci z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (PřF MU) v Brně vyvíjí metodu, jak ukládat vyhořelé palivo z jaderných elektráren zcela bezpečně. Jejich světově unikátní metoda vychází z přirozeného vzniku uranu v přírodě. Za pár let tedy možná budou diskuze o umístění jaderných úložišť bezpředmětné, protože se uranu nebudeme muset bát.

V prvním díle našeho článku jsme vysvětlili, proč je nutné odvážet vyhořelé jaderné palivo do pevných úložišť a jak je možné, že uran je v přírodních podmínkách – smolinci – velmi stabilní. V dokončení proděkan PřF MU docent Jaromír Leichmann vysvětlí, co vědci z jeho týmu dosud zjistili.

Jak výzkum probíhá

Západní Morava je podle docenta Leichmann charakteristická výskytem velkého množství různých ložisek uranu. Největší z nich do roku 2017, těžební ložisko Rožná, je staré 270 miliónů let. Člověk jeho okolí začal osidlovat před přibližně 1000 lety. O ložisku před rokem 1950 nikdo nevěděl, vůči svému okolí se nijak negativně neprojevovalo.

„Detailní letecká měření radioaktivity ukazují, že se uran do okolí – mimo uzavřený areál bývalého těžebního závodu – nešíří ani dnes v důsledku jeho těžby. Cílem našeho projektu je tedy na příkladu ložisek uranu na západní Moravě zjistit, jaké mechanismy vedly k tomu, že před více než 250 mil lety byl uran extrémně pohyblivý a byl schopen vytvářet významné akumulace, jeho koncentrace v některých horninách stouply i 10 000x.

A co se stalo poté, co tato ložiska vznikla? Uran přestal být mobilní, setrvává na stejném místě už více než čtvrt miliardy let. Co se v zemi událo, že se chování jednoho z prvků zcela změnilo? Pokud to zjistíme, výrazně napomůžeme vyhledání vhodného geologického prostředí pro ukládání vyhořelého jaderného paliva,“ říká proděkan Jaromír Leichmann.

Jak vznikají ložiska uranu – skladování v úložišti

Zdroj: Shutterstock

Uran na cestách

Brněnským vědcům se podařilo shromáždit vzorky ze všech významnějších ložisek uranu na západní Moravě. S pomocí celé řady metod se nyní snaží získat informaci o historii uranu za posledních 300 miliónů let.

„Jedna část týmu se snaží zjistit, co a jaké procesy vedly k tomu, že koncentrace uranu v rámci některých vzorků dosahuje až 74 %, tedy 740 kg/tunu. To pak přinutilo uran „opustit“ svoje dosavadní místo v zemské kůře, dát se do pohybu a na nějakém určitém místě se potkat s dalšími migrujícími atomy uranu a spolu s nimi se na tom konkrétním místě usadí a vytvořit ložisko uranu.

Jiná část týmu se snaží zjistit, co se stalo po tom. Jak je možné, že jsou tyto extrémní koncentrace stabilní. Co vede uran k tomu, že se někdy v zemské kůře takřka volně pohybuje a jindy extrémně dlouhou dobu setrvává na jednom místě. Náš výzkum je v tomto kontextu celosvětově opravdu unikátní a doufám, že podstatně přispějeme k výzkumu bezpečného ukládání vyhořelých jaderných paliv. Výsledky očekáváme za čtyři roky,“ říká docent Leichmann.

Beze strachu

Pokud by se tedy v praxi použila metoda brněnských vědců, lidé by se trvalého úložiště ve svém okolí nemuseli bát. Ložiska uranu vznikala po značnou část existence Země a pohyb uranu a dalších radioaktivních prvků je přírodní proces. Pokud jim vědci porozumí, budu se moci vyhledávat geologická prostředí, která budou uran přirozeně stabilizovat a bránit jeho migraci, tedy úniku do okolí.

Přesto je ale odpor vůči úložišti jaderného odpadu značný, a to na všech místech, kde by se odpad případně mohl skladovat.

„Podle mých zkušeností je znalost problematiky radioaktivity všeobecně, jaderné energetiky, úložiště vyhořelého jaderného paliva a souvisejících otázek velmi nízká, a navíc zatížená řadou pověr a pověstí. Tento stav dle mého názoru jednoznačně souvisí s nedůvěrou ve stát vycházející z politiky utajování v bývalé ČSSR. Na lokální úrovni by se s touto problematikou měl seznamovat ten, kdo se s ní v dané lokalitě chystá připravovat nějaké aktivity.

Obecnější informovanost je ale komplikovanější problém. S kolegy z fakulty chystáme program, jejímž cílem je alespoň částečně s danou problematikou seznámit obyvatelstvo na místní úrovni. Pro obecnější pochopení problému by bylo třeba vytvořit například dokument obdobný britské sérii Zázračná planeta seznamující širší veřejnost s problematikou radioaktivity, jaderné bezpečnosti. V této oblasti stále převažují mýty nad realitou,“ uzavírá docent Jaromír Leichmann.

 

Čtěte také:



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 3.5
Hlasováno: 1 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.