Smlouvy se musejí dodržovat, jinak nastupují sankce. Kdy to neplatí?

Stará právní zásada již z dob antického Říma, že „smlouvy mají být plněny“, je výslovně zakotvena i v českém občanském zákoníku, který říká, že jedním ze základů soukromého práva je pravidlo, že „daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny“. U smluv to platí až na výjimky. Ohledně dodržování slibů jde spíše jen o morální apel na poctivost.

Vůči tomu, kdo smlouvu neplní, pak lze uplatnit různé sankce vyplývající z ujednání ve smlouvě nebo ze zákona. Je například potřeba nahradit škodu, poskytnout odstupné, zaplatit smluvní pokutu, úroky z prodlení atp.

Ani změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran (účastníků smlouvy) obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. Existují však výjimky.

• Při podstatné změně objektivních nepředvídatelných okolností je nárok na nové jednání o podobě smlouvy
• Soud může smlouvu zmírnit, nebo dokonce i zrušit
• Neznalost zákona neomlouvá? Výjimečně omlouvá
• S předvídatelnými změnami musejí účastníci smlouvy počítat dopředu
• Pro obnovení jednání o podmínkách smlouvy je třeba nepoměr sjednaných závazků
• Musí být vždy uzavřena smlouva budoucí?
• Lze nemravnou smlouvu zrušit?

Při podstatné změně objektivních nepředvídatelných okolností je nárok na nové jednání o podobě smlouvy

Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, nebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Strana tzv. v problémech tedy má nárok na nové jednání o smlouvě, jejíž podoba odrazí změnu okolností. 

Je však třeba prokázat (druhé straně), že „dotčená strana v problémech“ změnu okolností nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, nebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. 

Soud může smlouvu zmírnit, nebo dokonce i zrušit

Nedokáží-li se strany v přiměřené lhůtě na změně smlouvy dohodnout, lze se obrátit na soud. Soud pak k návrhu kterékoli ze stran může rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, nebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Obrátit se na soud je třeba v přiměřené lhůtě po zjištění okolností významně ovlivňujících možnost plnění smlouvy, nejpozději však do 2 měsíců.

K takovému postupu, aby dotčená strana dosáhla změny smlouvy, a to nejspíš jejího zmírnění vůči sobě, musí být splněno několik podmínek současně:

• podstatná změna okolností,
• nepředvídatelnost změny,
• neovlivnitelnost této změny,
• vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran důsledkem zvýšení nákladů plnění,
• snížení hodnoty předmětu plnění,
• příčinná souvislost mezi změnou okolností a vzniklým zvlášť hrubým nepoměrem mezi právy a povinnostmi.

Zdrojem změny okolností pak mohou být nejrůznější vnější faktory, ať již přírodní, technické, právní a právně-politické, či společensko-ekonomické povahy. Musí vždy jít o zásadní a nepředvídatelné změny vnější povahy, tedy objektivní, ne subjektivní. Jde primárně o skutečnosti, které nastaly až po uzavření smlouvy.

Tip: Jak spolupracovat s OSVČ, aby se nejednalo o švarcsystém?

Neznalost zákona neomlouvá? Výjimečně omlouvá

Výjimečně lze zohlednit i změny a skutečnosti nastalé již před uzavřením smlouvy, to však pouze tehdy, pokud se o nich dotčená strana dozví až po uzavření smlouvy. V případech, kdy skutečnosti vyvolávající podstatnou změnu okolností existovaly již při uzavření smlouvy, je třeba pečlivě uvážit, zda lze opravdu připustit, aby se těchto skutečností dotčená strana dovolávala, či zda je znát neměla a zda počáteční nevědomost nemá jít k její tíži.

Zdroj: Shutterstock

S předvídatelnými změnami musejí účastníci smlouvy počítat dopředu

Dotčená strana má právo dovolávat se změny okolností totiž jen tehdy, pokud prokáže, že změnu nemohla rozumně předpokládat. Předvídatelné změny mají strany zohlednit při sjednávání smlouvy. Proto se kupříkladu sjednává inflační doložka. 

Proto také u smlouvy o dílo může za podmínek stanovených zákonem požadovat zhotovitel navýšení ceny do 10 %. Musí tak ovšem učinit bez zbytečného odkladu, co se o navýšení nákladů dozvěděl. Při navýšení o více než 10 % má objednatel právo od smlouvy odstoupit.

Pro obnovení jednání o podmínkách smlouvy je třeba nepoměr sjednaných závazků

Podmínkou práva domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně změny smluvního závazku rozhodnutím soudu, je tedy i skutečnost, že nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran byl zapříčiněn (způsoben) podstatnou, stranami smlouvy nepředvídatelnou a neovlivnitelnou změnou okolností vyvolanou vnějšími (na nich nezávislými) faktory.

Jedná se například o působení přírodních sil, vliv nemoci, zdravotní poškození či úmrtí, selhání techniky nebo škodní události způsobené třetí osobou anebo změna legislativy, společenských či politických poměrů nebo obecných poměrů hospodářských a ekonomických (výrazné zvýšení míry inflace, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů apod.).

Musí být vždy uzavřena smlouva budoucí?

Otázka změny nebo zrušení závazku občas vyvstává, když je uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. Podstatou smlouvy o smlouvě budoucí je závazek uzavřít určitou smlouvu v ujednané lhůtě. A toho se lze domoci i soudní cestou, pokud někdo odmítá slíbenou smlouvu uzavřít. I tady však zákon výslovně předpokládá a upravuje možnost vyvázání se z povinnosti uzavřít smlouvu: Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. 

Smlouvy nemravné, založené na vydírání

Není třeba plnit neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu nebo narušuje veřejný pořádek. Podobně je také neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Plnit nemusí, kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající u něho důvodnou obavu.