Služba nebo pohotovost? Soud řešil, kdy má hasič nárok na plný plat

Nejvyšší správní soud (NSS) se zabýval případem bývalého zaměstnance Hasičského záchranného sboru (HZS), který se soudil se státem o uznání a doplacení služebních příjmů za pohotovosti, jež absolvoval během své mnohaleté služby.

Hasič tvrdil, že pohotovost na stanici se prakticky nelišila od výkonu běžné služby, a neměl proto důvod být za ni odměňován méně. V několikaletém řízení se tak soudní proces zabýval otázkou, jaká je skutečná hodnota pracovní pohotovosti ve veřejném sektoru?

Spor o to, co je „výkon služby“ a co jen „pohotovost“

Žalobce J. P. sloužil jako příslušník HZS Plzeňského kraje v letech 2001 až 2022. Ve svých směnách byl často v režimu, kdy 16 hodin aktivně sloužil a následných 8 hodin držel pohotovost přímo na stanici. Tvrdil, že i během těchto pohotovostí byl povinen být plně připraven k výjezdu do dvou minut, a pohotovost se tak v praxi nelišila od výkonu služby.

Po skončení poměru požádal o zpětné doplacení rozdílu mezi nižším ohodnocením pohotovostí a běžnou mzdou, přepočet náhrad i uznání celkově odsloužených let. Správní orgány však jeho žádost zamítly a odvolání neuspělo. Podle úřadů byla jeho činnost správně odměněna podle zákona o služebním poměru, a pohotovost jako taková byla již zohledněna v platu, případně jako přesčasová služba v případě výjezdů.

Krajský soud přikázal zkoumat skutečný obsah práce

Spor se tak dostal ke Krajskému soudu v Plzni, který označil rozhodnutí státní správy za nezákonné. Podle soudu nebylo možné automaticky považovat pohotovost za nižší formu služby, aniž by se správní orgány podrobně zabývaly jejím obsahem.

Soud vyzval k tomu, aby bylo prošetřeno, co přesně hasič během pohotovosti vykonával, jak byl omezen ve svém čase, a zda se tato část služby opravdu odlišovala od jeho aktivního výkonu povolání. Zásadní podle soudu bylo to, zda šlo o dobu skutečného odpočinku, nebo o čas, kdy byl hasič fakticky v práci – jen jinak nazvané.

Tip: Vstupní pracovnělékařské prohlídky již nejsou povinné pro všechny. Kdo se jim vyhne?

HZS se bránil: odměna je podle zákona

Generální ředitelství HZS podalo proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tvrdilo, že otázka odměny za pohotovost je již dostatečně vyřešena zákonem a že není potřeba její povahu dále zkoumat, protože se týká čistě platových nároků, které podle něj nespadají pod evropskou směrnici o pracovní době.

Zdůraznilo také, že během pohotovosti mají hasiči volnost – mohou spát, odpočívat nebo si vařit – a jen výjimečně (cca v 10 % případů) jsou skutečně aktivně povoláni k zásahu. Proto podle státu není pohotovost rovnocenná službě.

NSS chtěl vědět, co hasiči během pohotovosti skutečně dělají

Nejvyšší správní soud však tuto argumentaci odmítl. Potvrdil, že byť je pohotovostní režim u HZS specifický a stanovený přímo zákonem, neznamená to, že by správní orgány nemusely zjišťovat, jaký je její reálný obsah. Podle soudu by mohlo dojít k nespravedlivému stavu, kdy by za v podstatě stejnou práci, jen označenou jiným názvem, dostávali zaměstnanci HZS nižší mzdu. Soud poukázal na to, že odměňování musí odpovídat skutečně vykonané činnosti, a nikoliv jen formálnímu rozvrhu hodin podle zákona.

Ve své argumentaci se soud opřel nejen o vnitrostátní judikaturu, ale také o rozhodnutí evropských soudů. Potvrdil, že i když samotné platové nároky nejsou přímo upraveny evropskou směrnicí, její principy – například nutnost reálně chránit pracovníka – mohou sloužit jako interpretační vodítko pro domácí soudy i správní orgány.

Tip: Nárok na vyšší podporu v nezaměstnanosti přijde později. Rozdíl bude v tisících

Případ se vrací k novému projednání, stát musí platit náklady řízení

Nejvyšší správní soud 18. června 2025 kasační stížnost zamítl a potvrdil rozsudek krajského soudu. Případ se tak vrací zpět k HZS, který bude muset nově a podrobně posoudit skutečnou podobu hasičských pohotovostí v daném případě. Pokud se ukáže, že žalobce byl během pohotovosti ve skutečnosti plně pracovní, může mu vzniknout nárok na zpětné doplacení části mzdy, případně další kompenzace.

Stát je navíc povinen žalobci uhradit náklady řízení ve výši 9 474 Kč. Soud zároveň připomněl, že i ve veřejné správě musí být zajištěna ochrana zaměstnanců a není možné zneužívat zákonné kategorie k tomu, aby se snižovalo ohodnocení práce, která má fakticky stejný rozsah a odpovědnost.

Čtěte také:

Novela zákoníku práce: Upravený způsob stanovení průměrného výdělku

Uzdravili jste se z nemoci z povolání. Znamená to automatickou ztrátu nároku na rentu odškodňující ztrátu na výdělku?

Zdanění DPP: Proč někdo neplatí nic a jiný skoro 27 %?