Ve sporu, který se dostal až k Nejvyššímu soudu, šlo o odměny vyplácené zaměstnanci vedle základní mzdy. Tato složka byla navázaná na splnění určitých výkonových kritérií a pravidelně se objevovala ve výplatní pásce. Zaměstnavatel však po určité době začal tyto odměny krátit s odkazem na údajné porušení pracovních povinností. Soudy tak řešily, kdy má zaměstnanec na odměnu skutečně nárok, a kdy si ji může zaměstnavatel ponechat?
- Firma snížila odměny kvůli údajným chybám
- Až odvolací soud dal zaměstnanci za pravdu
- Nejvyšší soud: nárok vzniká, když plníte pravidla
- Mzdu lze ubrat jen při jasném a prokazatelném porušení
Firma snížila odměny kvůli údajným chybám
Právě to se stalo panu M. B., který pracoval pro společnost věnující se přepravou pohonných hmot. Podle kolektivní smlouvy měl dostávat pravidelnou měsíční odměnu navázanou na konkrétní výkonnostní ukazatele. Firma mu ji však za některé měsíce snížila nebo nevyplatila vůbec – prý kvůli tomu, že v několika případech nepostupoval podle interních pravidel a provozních manuálů. Jako příklad uváděl zaměstnavatel třeba nedodržení tankovacího režimu nebo odchýlení trasy od dispečerského plánu.
Až odvolací soud dal zaměstnanci za pravdu
Pan M. B. se s jednáním zaměstnavatele nesmířil a zažaloval jej o dlužnou část mzdy. Obvodní soud jeho žalobu nejdřív zamítl. Tvrdil, že šlo o nenárokovou odměnu, kterou může zaměstnavatel libovolně přiznávat nebo krátit. Odvolací soud to ale viděl jinak – rozhodl, že pokud zaměstnanec splní objektivně měřitelná kritéria (například ujeté kilometry nebo odpracované hodiny), na odměnu mu vzniká právní nárok.
Rovněž uvedl, že firma nemůže dodatečně snižovat částky jen na základě vlastního hodnocení bez jasného porušení pravidel. Soud proto přiznal žalobci téměř celou požadovanou částku.
Tip: Služba nebo pohotovost? Soud řešil, kdy má hasič nárok na plný plat
Nejvyšší soud: nárok vzniká, když plníte pravidla
Nakonec celý případ doputoval až k Nejvyššímu soudu, který rozhodl v průběhu letošního dubna. Dovolání zaměstnavatele přijmul jen částečně. Nejvyšší soud potvrdil, že odměna skutečně byla „nároková“, tedy že zaměstnavatel měl povinnost ji vyplatit, pokud řidič splnil požadovaná objektivní kritéria a neporušil pravidla. Za tři konkrétní měsíce soud uznal, že pan M. B. nic neporušil, a tak mu musí firma odměnu doplatit – šlo o částku 9 985 korun.
Jen za jeden měsíc (konkrétně za prosinec 2020) Nejvyšší soud souhlasil s tím, že zaměstnanec skutečně porušil pracovní povinnosti, a srážka z výkonnostní odměny tak byla oprávněná. Podle zaměstnavatele řidič v tomto období opakovaně nepostupoval podle dispečerských pokynů a odchýlil se od stanoveného plánu rozvozu. Soud uznal, že tato pochybení byla doložená a měla dostatečnou váhu, aby se výkonnostní složka mzdy mohla krátit. V ostatních měsících ale firma neprokázala, že by k podobným porušením došlo, a proto musela dlužnou částku doplatit. Kromě toho jí soud uložil povinnost uhradit náklady na řízení.
Tip: Už 12 let se muž domáhá příspěvku na péči. Případ stále nemá jasný konec
Mzdu lze ubrat jen při jasném a prokazatelném porušení
Řidič tak uspěl téměř v celém rozsahu – soudy mu daly za pravdu a potvrdily, že zaměstnavatel nesmí libovolně krátit složky mzdy, pokud jsou navázány na splnění konkrétních podmínek a nebyla jasně porušena pravidla.
Pokud máte ve smlouvě nebo v kolektivní dohodě uvedenou pohyblivou složku mzdy, která se vypočítává podle přesně stanovených kritérií, a vy je splníte, máte na ni nárok – a to i tehdy, pokud si zaměstnavatel myslí něco jiného. Na druhou stranu, i malé porušení interních pravidel může odměnu snížit nebo zrušit – pokud je to v pravidlech výslovně uvedeno a dá se to prokázat.
Pokud se tedy ocitnete v podobné situaci, je dobré vědět, že za férové vyplacení odměn se dá bojovat i soudní cestou. A že ani zaměstnavatel nemůže krátit mzdu podle vlastního uvážení, pokud jsou pravidla jasně daná.
Čtěte také:
Podepište prohlášení a pořiďte si děti. Jak moc se může lišit zdanění u stejné mzdy?