Dřevíčská výzva, Impuls 99 či sdružení Lípa si kladou za cíl upozornit na problémy. Skutečným výsledkem je spíše navázání kontaktů lidí z různých zájmových skupin. Poslední zasedání diskusního sdružení Lípa poznamenal zákaz některým účastníkům od jejich nadřízených se akce zúčastnit. Ti, kteří se tak přesto rozhodli, přijeli tajně. Nebylo to ostatně poprvé. Jsou snad občanská sdružení či diskuse, které na jimi pořádaných akcích probíhají, škodlivé? Proč js
ou iniciativy jako Impuls 99, Dřevíčská výzva nebo Lípa solí v očích politiků?V zemích s delší historií demokratického systému jsou politicky aktivní občanská sdružení normální součástí systému. Obvykle se snaží prosazovat zájmy určitých skupin občanů, a to především spoluprací s určitou politickou stranou nebo lobbováním ve vládě. Politicky aktivní skupiny tak vyplňují prostor mezi politickými stranami.
V České republice je situace odlišná. Občanská sdružení a výzvy vznikají často na protest a jsou výrazem nespokojenosti. Z pohledu řady politiků jsou podezřelé všechny. I ty, které nejsou vyhraněné proti nějaké straně a jejichž hlavní náplní je diskuse mezi členy o problémech dnešní společnosti. Kvalita materiálů, které iniciativy nabízejí veřejnosti, vša
k často neodpovídá mediálnímu humbuku, který jejich zveřejnění provází, a ani zvučným jménům osobností, které jsou pod nimi podepsané. Z vyjádření organizátorů vyplývá, že nenachází akceptovatelnou politickou sílu, která by jimi nastíněné problémy chtěla a také uměla řešit.Politici iniciativy nepodporují a snaží se jim spíše škodit. Třeba i tím, že svým "ovečkám" výslovně nedoporučují se pořádaných akcí zúčastňovat. "Domnívám se, že nelibost některých politiků vyplývá z iracionálního pocitu ohrožení a jejich paranoických sklonů, případně z neznalosti toho, co v rámci těchto aktivit skutečně probíhá," uvedl ekonomický analytik Petr Zahradník. Většina účastníků těchto sdružení a aktivit podle něj vůbec nehodlá projevit své politické ambice, chce si zachovat
svoji profesi a na politiku hledí pouze jako na způsob poskytování veřejné služby. Případná kritika politiků prý nevyplývá z potřeby nahradit je, nýbrž z faktu, že nejsou spokojeni s úrovní služby, kterou jim politici z jejich daní poskytují.Ve většině podobných sdružení se setkávají lidé, kteří jsou buď přímo z tzv. nezávislých státních i soukromých institucí, nebo v nich v minulosti působili. Novými členy se stávají lidé ze stejně profesně zaměřených organizací. Příznačné pro většinu členů těchto výzev
a spolků je snaha o utajení jejich působení i přesto, že se to o nich všeobecně ví. "Kazí to obchod. Je zhola nemožné získat nějakou veřejnou zakázku," vysvětlil lakonicky jeden z členů Lípy, který si přál zůstat v anonymitě. Přitom samotná činnost ve sdružení či sympatie s ním není "nebezpečná" - dopad na reálnou ekonomiku je mizivý.Pozorovatelé, kteří zatím účast na podobných akcích odmítají, tvrdí, že - pokud pomineme politický aspekt - nejde o nic jiného než o snahu dát dohromady lidi z různých oborů, o něco vulgárněji řečeno: spojit lobbisty s veřejnou správou, seznámit se s potenciálními klienty své firmy či promítnout své zájmy do případných rozhodnutí státních závislých i nezávislých institucí. V podstatě prý jde o transparentnější formu lobbingu.
Koneckonců i tento zájem je zcela legitimní a ve světě běžný.Zdroj: HN z 23. 05. 2000