Hypotéky nebyly nikdy výhodnější než dnes. Jejich roční úročení se pohybuje mezi osmi až deseti procenty, a se státní podporou, kterou lze získat na nákup či výstavbu nových nemovitostí, dokonce ještě o čtyři procenta méně. Nezměnil se ovšem postup přidělování úvěrů. Žadatel musí počítat s obíháním úřadů, vyplňováním desítek formulářů - například pokud bude stavět, musí bance předložit až třicet potvrzení a dokumentů. A čekání na peníze se někdy pro
táhne i na půl roku.Kvůli vysokým cenám nemovitostí - zejména ve velkých městech - navíc levné hypotéky, které slouží ke koupi či stavbě nových bytů a domů, zůstávají spíše pro bohaté, lidé s nízkým příjmem na ně nedosáhnou. Například rodina, jejíž členové za měsíc dohromady vydělají čistého 26 tisíc korun, by dostala zhruba milionový úvěr, a pokud by ho splácela dvacet let, měsíčně by bance posílala asi devět tisíc korun, respektive šest tisíc se státní podporou. Její výdaje spojené s úvěrem by tím však
ještě neskončily. K tomu je totiž třeba přípočítat pojistné, bez něhož banka úvěr vůbec neposkytne. A to může zvýšit měsíční splátky o několik stokorun.Navíc ještě před tím, než začne rodina úvěr čerpat, musí uhradit poplatky bance za zpracování úvěru, katastrálnímu úřadu, notáři a odměnu odhadci, který nemovitost ocení. Ty jsou zpravidla vyšší než deset tisíc korun. Pro dokreslení: s milionovou hypotékou a vlastními 430 tisíci korun ty musí mít k dispozici, neboť hypoteční úvěr kryje maximálně sedmdesát
procent ceny nemovitosti - by pořídili nový standardní byt tři plus jedna v hlavním městě, či nový menší rodinný domek mimo Prahu. O něco lépe jsou na tom lidé žijící v menších městech, kteří se spokojí se starší nemovitostí. Čtyřčlenné rodině tu na větší byt, například v panelovém domě, může stačit i půl milionu korun. Pokud zaplatí povinných třicet procent, tedy 150 tisíc, ze svého, bude bance měsíčně po dobu deseti let posílat zhruba tři až čtyři tisíce korun - na starší domy a byty se nevztahuje státní podpora.
Zdroj: MF Dnes z 30. 05. 2000