Diferenciace příjmů oslabila střední vrstvy, přes polovinu lidí má podprůměrné mzdy
Změny během deseti let po obratu společenského a hospodářského systému byly ve znamení sociální diferenciace, zániku některých sociálních jistot a hledání nového modelu sociálního zabezpečení.
Více než polovina našich občanů se počítá ke "slabším středním" a podprůměrným vrstvám. Do těchto sociálních vrstev se podle průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd z jara 1999 řadí 58 procent občanů. Za "silnější střední" a "vyšší střední" vrstvu se považuje asi 40 procent občanů. Toto rozvrstvení společnosti do značné míry odpovídá rozložení příjmových skupin. V současné době totiž 63 procent lidí má výdělky nižší než činí prů
měrná celorepubliková mzda. Ta nyní dosahuje 12 196 korun, což je nominálně zhruba čtyřikrát vyšší výdělek než v roce 1990. Reálně je však vzhledem k nárůstu spotřebitelských cen vyšší "pouze" zhruba o 30 až 40 procent.Prognózy nelhaly
Jako největší problém se během celé reformy sociální politiky postupně ukazovalo sociální zabezpečení důchodců. Zatímco při průběžném systému financovaní, převzatém z předešlého režimu, zůstávaly ve státní kase z odvodů na důchodové zabezpečení miliardové přebytky (celkově podle odhadů 40 až 50 miliard Kč), od roku 1997
se systém propadá do stále většího deficitu. V polovině letošního roku převyšovaly výdaje na penze příjmy z povinných odvodů výdělečných osob už o 12 miliard. Postupně se tak naplňuje předpoklad, že při zachování sazby důchodového pojištění a zhoršujícím se poměru mezi ekonomicky aktivní částí populace a počtem penzistů nebude dost prostředků na důchody. Na ty bude podle státního rozpočtu pro rok 2000 potřeba už přes 185 miliard korun, což představuje téměř třetinu celého státního rozpočtu. Při "čistě" průběžném financování se tak důchody staly jedním z hlavních "břemen" státní pokladny.Zásadní změnu v sociální oblasti během předchozích 10 let představuje především začátek postupného zvyšování důchodového věku od ledna 1996, které podle nyní platného zákona má skončit v roce 2006. Důchodový věk se tak zvýší z 60 pro muže a z 57 pro ženy na 62 let. Toto opatření prosazené vládou Václava Klause v roce 1995 částečně zmírňuje dopady nepříznivého demografického vývoje. Zatímco současná levicová vláda se snaží na
hradit další zvyšování důchodového věku zvýšením sazby odvodů na důchodové pojištění, pravicová opozice prosazuje koncepci prodloužení ekonomicky aktivní doby života až do 65 let. Skutečností je, že v ČR jde na důchodové zabezpečení něco přes 10 % HDP, vyspělé státy na něj věnují 15 a více procent jejich produktu. Navíc úroveň současných důchodů i po zvýšení v polovině letošního roku zaostává zhruba o 8 % za reálnou hodnotou penzí v roce 1989. Už dnes je však zřejmé, že ani po deseti letech nebudeme mít všeobecně přijatelný důchodový systém a "boj" o jeho podobu bude pokračovat i po roce 2002, kdy končí mandát nynější vlády ČSSD.Nová pravidla solidarity
Druhý "pilíř", který se podařilo bývalé vládě Václava Klause zavést v rámci snah o reformu sociálního systému, představuje nový zákon o státní sociální podpoře. Dávky určené na podporu sociálně slabším rodinám s penzemi a mzdami státních zaměstnanců tvoří mandatorní výdaje, které "odčerpávají" velkou část prostředků státního rozpočtu. Zemanova vláda po svém
nástupu v tzv. Zprávě o stavu české společnosti konstatovala, že celkový podíl sociálních příjmů domácností na hrubém domácím produktu víceméně stagnoval. Nový systém sociální pomoci je charakterizován především výrazným snížením počtu druhů dávek, vymezením nároků a zavedením adresnosti. Do té doby bylo totiž přiznání sociálních dávek na posouzení úředníků.Z devíti "základních" sociálních dávek sociální podpory byly rodičovský a zaopatřovací příspěvky, porodné a pohřebné a dávky pěstounské péče definovány jako nárokové. Velký "boj" se odehrál při prosazování tzv. adresných dávek (přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu), pro jejichž přiznání a stanovení musí žadatelé dokládat výši celkových příjmů rodiny. Hlavní s
por mezi tehdy vládnoucí pravicí a levicí se týkal především přídavku na dítě. Klausově vládě se podařilo prosadit po řadě úprav na základě jednání s koaličními stranami princip, podle kterého měly nárok na dětské přídavky pouze rodiny s příjmy do 3násobku svého životního minima. Přitom výše této dávky je také diferencovaná, a to podle životního minima pro příslušný věk dítěte.Podle posledních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí přiznává stát nutnost sociální podpory už více než 3,5 miliónu lidí. Průměrná měsíční dávka se pohybuje kolem 710 korun, přičemž měsíčně "stojí" sociální podpora státní pokladnu téměř 2,6 miliardy korun. Levicový kabinet Miloše Zemana převzal vládu s tím, že úroveň sociální podpory předchozích vlád označil za nedostatečnou a
do vládního programu zahrnul například převedení dětských přídavků z adresných do plošně poskytovaných dávek. Přestože ministr Špidla připravil nezbytný návrh novelizace zákona a avizoval snahu o změnu už na rok 1999, zůstává kolem této sociální dávky zatím stále ticho. Je zřejmé, že Zemanův kabinet vzhledem k opakovaným problémům s příjmy do státního rozpočtu některé své sociální kroky musí odložit. Prakticky to znamená, že sociální reforma započatá v polovině 90. let prvními kroky Klausovy vlády do roku 2002 výrazně nepokročí.Zdroj: HN z 2. 11. 1999
Tuzemské silnice se budou opravovat ještě rychleji a efektivněji. Česká firma na to má nový stroj
České zákazníky čínské elektromobily nezajímají. Za první čtvrtletí jich tu čínské značky prodaly jen 42
Navrhoval supersporty, navrhnul Kodiaq, Karoq nebo Kamiq, teď Jozef Kabaň míří k Číňanům. Nastupuje do koncernu SAIC Motor
Kvíz: Všichni jsme v nich jezdili a mnozí na ně rádi vzpomínají. Poznáte tato socialistická auta?
Hvězda a křídla: Mercedes-Benz 300 SL (W198) je dnes koncernovou ikonou. Odpovídá jeho hodnocení realitě, nebo je nadnesené?
