Přestože míra nezaměstnanosti v ČR hledí na nulu zvysoka, existují obory, které shánějí pracovníky přímo zoufale. Zářným příkladem vítězství sociální péče nad placenou prací je textilní a zejména pak oděvní průmysl.
Nízko nastavená sociální laťka je podle představitelů textilního průmyslu hlavní příčinou problémů se sháněním pracovních sil. I když zdaleka ne jedinou. Platy v textilním a oděvním průmyslu patří historicky k nejnižším. Průměrná měsíční nominální mzda vloni meziročně stoupla o pět procent a dospěla k 8500 Kč, v samotném oděvním průmyslu se pohybovala kolem 8300 Kč. "Máme profese, kde neseženete pracovníka ani v regionech s nejvyšší nezaměstnaností," konstatoval ředitel sekretariátu Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek.Monotónní výdělek
Jak říká, tkví problém především v tom, že proti fyzicky náročné, jednotvárné a vysoce intenzivní práci stojí další sociální výpomoc a možnost
zapojit se do šedé ekonomiky. Vedle "malých peněz" je fyzicky náročná a namáhavá práce. Málokoho asi uspokojí osm hodin denně přišívat kapsu nebo sešívat rukáv. Zatím však jinou cestu neznáme. Snaha zvýšit produktivitu práce vyústila v pásovou výrobu a specializaci operací, takže šičky mají v každé zakázce přesné místo. Rozbít tuto monotónnost se pokusili například Japonci tzv. technologií hnízda: šičku obklopili několika stroji a zaměstnali ji tak ve více operacích. "V praxi jsem se však s touto metodou nesetkal ani u nás, ani za hranicemi," glosuje Jiří Kohoutek. Vedle investiční náročnosti je hlavní slabinou proměnlivá skladba zakázek.Nejistá investice
Problém nezájmu o práci v sektoru má však řadu dalších příčin. Na tapetě je především rozpadlé učňovské školství. Jak vysvětlil Ivo Váňa ze společnosti Kras-Haka Brno, představuje podíl kvalifikované práce v oděvním výrobku kolem 60 procent nákladů, a pro krejčí a šičky je optimální vyučení v oboru. "Mezi středními odbornými učilišti a firmami je však neprovázaný vztah, praktická příprava studentů probíhá v podmínká
ch, které jsou často technicky, technologicky a výkonově velmi odlišné od praxe," říká Váňa. Navíc střední školy se zaměřením na textilní sektor už dnes prakticky vymizely.S přípravou dělnických profesí si podniky dnes pomáhají samy, suplují učiliště a pořádají rekvalifikační kurzy. Je tu však jedno velké "ale". Nikdo jim nezaručí, že se jim investice vrátí, že vyškolený člověk nastoupí k nim a nezamíří jinam.
Drazí cizinci
České textilky pak zaměstnávají polské a ukrajinské síly. Jejich podíl na počtu pracovníků dané profese v jednotlivých podnicích (ze vzorku deseti oslovených) kolísá od nuly (např. Jitka, Modeta Style) k deseti (Jitex) i třiceti (Svitap) procentům. Avšak nyní zákon zpřísňující podmínky vstupu a pobytu cizinců na našem území - jakk
oli je pochopitelný - výrazně zpomalil a zdražil přísun zahraniční pracovní síly. "Povolení k zaměstnání, tzn. povolení na tři měsíce a další prodlužování po čtvrtletích, je nejen časově náročné, ale správní poplatek 2000 korun za osobu na čtvrtletí plus 500 korun osoba/čtvrtletí za vydání povolení je i finančně náročný. Přitom při charakteru práce, na níž jsou tyto osoby najímány, je téměř vyloučeno, aby ve firmě pracovaly kratší dobu," říká Milena Příbramská z Otavanu.Obrovské potíže očekává Jan Heřmanský ze Svitapu, neboť "opatření říkající, že po třech letech musí cizinec na jeden rok přerušit práci a pak se může opět vrátit, je zcela nesmyslné, protože za tři roky se v některých profesích dobře zapracuje a za ten rok (pokud se vůbec vrátí) zapomene, co
se naučil". Kromě toho vyřízení vstupu nového pracovníka se může protáhnout i na půl roku, a to je katastrofa pro odvětví, kde se pracuje se zakázkovým krytím ve čtvrtletních cyklech. "Pokud to tak půjde dál, bude pro firmy jednodušší provozovny v ČR zavřít a výrobu vyvézt na východ, kde pracovní síla je a pracovat chce," uzavírá Koloman Huťťan z Jitexu.Stále ti Vietnamci
Vlastně by to nebylo nic nového, protože problém nezájmu o práci v textilním sektoru se řešil už za socialismu, a to tak, že se nastříhané látky vozily do Vietnamu, anebo se Vietnamci rovnou vozili na práci sem. Konečně západoevropské státy na tom nejsou jinak. Třeba v Německu sice funguje na tisíc oděvních firem, ale o výrobní závod tam zakopnete jen stěží. Většina šije po světě a doma
dělají jen věci, které - jak říká Jiří Kohoutek - vyžadující fajnovost ducha. Při tomto přístupu pak tamní mzdy, byť podprůměrné jako u nás, nejsou tak demotivující.Náš textilní a oděvní průmysl však vyšší platy neunese. Sektor byl dlouhá léta popelkou. Za socialismu opomíjen, podkapitalizován a o velkých investicích si mohl nechat jen zdát. A i když už se řada provozů jako tkalcovny a barevny dočkala automatizace, u konfekce stále platí vzít látku do ruky, dát pod patku a ušít.
Jedinou jistotou, jak mít
dostatek pracovních sil, je podle Jiřího Kohoutka být dobrou firmou, mít renomé, zakázky a dobře platit. K tomu však sektor potřebuje také zájem státu, který by měl udělat především dvě věci: zastavit nekorektní a dumpingové dovozy (které poškozují výrobce a pokles jejich obratu se logicky musí promítnout do mzdové úrovně) a nedávat podporu každému, kdo se práce dobrovolně vzdá.Zdroj: Ekonom 24/2000
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
