Úvěr ze stavebního spoření lze využít také na nákup družstevního bytu

Prostředky získané z úvěru ze stavebního spoření je možné použít podle zákona pouze na bytové potřeby. I když není výjimkou, že někteří prodejci často tvrdí opak, je jednou takovou možností i úhrada odstupného při "koupi" družstevního bytu.

Přestože je užití prostředků získaných z úvěru ze stavebního spoření účelově vázáno jen na řešení tzv. bytové potřeby, lze nalézt poměrně mnoho možností, jak s nimi naložit. Oproti samotné hypotéce mají úvěry ze stavebního spoření jednu velkou výhodu, a tou je skutečnost, že není vždy nezbytně nutné ručit kupovanou nemovitostí. Příslušné ustanovení zákona o bytových potřebách tak dovoluje financovat úvěrovými prostředky i koupi družstevního bytu, přesněji podílu v bytovém družstvu.

Co se rozumí bytovými potřebami lze zjistit pohledem do zákona o stavebním spoření č. 96/1993 Sb., konkrétně na paragraf 6. Tam je krom jiných možností uveden především účel získání bytu a úhrada závazků souvisejících s tímto úkonem. Na rozdíl od hypotečního úvěru lze stavební spoření (úvěr) využít i na "nákup" družstevního bytu, kde se nejedná o žádnou koupi nemovitosti, ale jen o převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Majitelem bytu zůstává samotné družstvo.

Družstevní byt, jak je patrné z mnoha inzerátů, je v současné době jednou z nejvíce nabízených forem vlastnictví bytů. Při převodu družstevního podílu vstupují do smluvního vztahu dva základní subjekty - prodávající a kupující, tedy původní majitel družstevního podílu a jeho nabyvatel. Tito dva subjekty si mezi sebou sjednají určitou cenu (odstupné). Tuto částku spolu s členským poplatkem, který je nutné uhradit při vstupu nového člena družstva, je možné při nedostatku vlastních prostředků ufinancovat kupříkladu úvěrem ze stavebního spoření. Jedná se o zcela běžný případ, na který je možné aplikovat buď řádný, nebo překlenovací úvěr za standardních podmínek.

Určitou slabinou může být skutečnost, že družstevním bytem, respektive podílem v bytovém družstvu nelze ručit a je třeba využít jiných forem zajištění. U nižších částek úvěru to vesměs není problém, neboť postačí jen ručitelé z řad fyzických osob. Dosahuje-li úvěr vyšších hodnot, je zapotřebí již ručit nemovitostí. Každá stavební spořitelna vyjma ČS-stavební spořitelny má stanovenou určitou hranici pro velikost úvěrového rizika (rozdíl cílové částky a výše naspořených prostředků), při jejímž překročení je nutné se zaručit adekvátní nemovitostí. S nejvyšší hodnotou je možné se setkat u Českomoravské stavební spořitelny a Všeobecné stavební spořitelny Komerční banky. V obou případech je stanovena hranice úvěru 300 tisíc Kč. U ČS-stavební spořitelny jsou podmínky stanovené individuálně případ od případu, což znamená, že účastník spoření nemá zaručenou žádnou částku úvěru, u které by ho spořitelna nemusela vyzvat k zajištění nemovitostí. S určitostí lze vyloučit jen nízké úvěry.

Pro mnohé může být nepříjemnou skutečností, kdy žádaný úvěr je natolik vysoký, že je nutné již realizovat zástavu nemovitostí, ale přitom účastník spoření žádnou takovou nevlastní. V takovém případě nezbývá nic jiného než se obrátit na nějakého známého či příbuzného s prosbou o "půjčení" nemovitosti pro účely zástavy. Vyřešit takový problém nebývá mnohdy jednoduchou záležitostí.

Z mnoha konkrétních případů v praxi však vyplývá, že není výjimkou, kdy zájemci o takové účelové využití úvěru je sděleno negativní stanovisko. Je proto dobré vědět, že využití úvěru ze stavebního spoření na koupi družstevního bytu není žádným problémem, a proto není třeba se nechat odradit nezkušeným prodejcem či poradcem. Stavební spořitelny běžně financují takové operace a není pro ně rozhodující, na jaké ceně se prodávající a kupující dohodli, protože ručení úvěru je vždy řešeno jiným způsobem než samotným družstevním bytem. Odstupné za převod družstevního podílu je totiž jedním z nákladů na řešení bytové potřeby.