Janotův balíček – záplata, nikoliv řešení

Když počátkem září letošního roku přijala úřednická vláda návrh rozpočtu s plánovaným deficitem 230 miliard korun, zavládlo u odborné veřejnosti zděšení. Takto vysoký deficit by totiž vedl k dalšímu výraznému zadlužování země, které by mělo velmi nepříjemné důsledky v podobě růstu dluhové služby a s tím spojené hrozby zhoršení ratingu ČR, což by zase vedlo k obtížnějšímu umísťování státních dluhopisů (kterými je většinou deficit financován) na finančních trzích.

Že tento návrh není konečný a bylo by jej potřeba nějakým způsobem snížit, tvrdila ostatně hned po jeho schválení i sama vláda. Výsledkem její snahy o snížení deficitu byl takzvaný Janotův balíček. Co přesně výše zmíněný balíček obsahuje se můžete dočíst v našich článcích s názvy Janotův balíček - daně rostou, dávky klesají a Další rány Janotova balíčku. V dnešním článku se tedy spíše než na jeho podobu zaměříme na to, proč byl tzv. Janotův balíček opravdu nutný a jak vůbec mohlo k současným vysokým deficitů našeho rozpočtu dojít.

Rozpočtový deficit? A to je nějaký problém?

Na deficitní rozpočty je čeká veřejnost z minulých let zvyklá a tudíž jěště před pár měsíci většině občanů ČR deficitní rozpočet nepřipadal jako něco významně špatného či škodlivého. Na skutečnost, že předchozí vlády, ať už pravicové nebo levicové, nedokázaly v době konjunktury hospodařit s přebytkem, sice upozorňovali ekonomové už poměrně dlouho, tato jejich mediální snaha však politiky k šetření nepřiměla. A není divu. V záplavě pozitivních zpráv minulých let o rekordních růstech naší ekonomiky či rekorních poklesech nezaměstnanosti byly negativní zprávy o rostoucí zadluženosti ČR vnímány politiky i širokou veřejností jako něco nepatřičného, co lze vyřešit v budoucnosti a s čím si dnes není třeba lámat hlavu.

Přitom právě v období, kdy se ekonomice daří, by měl být cílem vlády rozpočet přebytkový, který by umožňoval snížení státního dluhu vytvořeného deficitními rozpočty z dob recese. Důsledkem rozhazovačné rozpočtové politiky českých vlád z minulých deseti let je rostoucí státní dluh. Posuďte sami - v roce 1993 dlužila ČR cca stošedesát miliard korun, v současnosti je to již více než bilion - a z těchto dluhů je třeba platit úroky. Více o tomto tématu se dočtete v článku s názvem Státní rozpočet – rostoucí zadluženost i úroky.

Recese odhalila problémy rozpočtu v plné nahotě

Byl to tedy až nástup hospodářské recese, který v plné nahotě odhalil, v jak špatném stavu se vlastně české veřejné finance nacházejí. Z deficitního rozpočtu se tak náhle stalo nosné téma, které se dostalo na první stránky a do hlavních vysílacích časů takřka všech medií. Díky tomu najednou pocítil potřebu se k rozpočtu a jeho deficitu vyjádřit snad každý český politik.

S více méně kompromisním a rychlým řešením však musel na poslední chvíli přijít až úřednický kabinet. A nutno říci, že většina naší politické scény, která je za současný stav veřejných financí zodpovědná, mu jeho úkol spíše komplikovala, než aby se snažila pomoci. Přitom sestavovat státní rozpočet v době ekonomické recese není právě snadnou a populární záležitostí… Proč? Ekonomika klesá a s ní jdou logicky dolů i rozpočtové příjmy. Logika velí, že spolu s příjmy by tedy  měly více méně podobným tempem klesat i výdaje. Na druhou stranu jsou to právě státní výdaje (ať už směřují kamkoliv – k lidem a především k podnikům), které mohou být oním faktorem, jež pomůže chřadnoucí ekonomiku znovu nastartovat. Najít rozumný kompromis, který by dokázal ušetřit, přitom co nejméně poškodit churavějící ekonomiku a v neposlední řadě se alespoň trochu zalíbit našim rozhádaným politikům (jež pro něj musí zvednout ruku), byl v podstatě nesplnitelný úkol. O to více je potřeba ministru Janotovi složit poklonu, že se mu to víceméně úspěšně povedlo splnit.

Janotův balíček – záplata, nikoliv řešení

Janotův balíček, jakkoliv efektivním způsobem vrací deficit rozpočtu zpět do únosných mezí, není dlouhodobým řešením neutěšeného stavu českých veřejných financí. "Je to v zásadě jenom účetní návrh, jak co možná nejrychleji a nejsnazším způsobem zredukovat deficit," říká na adresu Janotova balíčku analytik Vladimír Pikora. Žádné systémové řešení podle něj vládní návrh nepřináší a rozpočtový deficit řeší jen pro konkrétní rok 2010. "Dlouhodobě zůstane zachována špatná struktura veřejných financí, takže budeme muset ten samý problém řešit opět za rok, a pokud nebude silná vláda, tak zase za dva roky atd.," dodal Pikora.

Nejbolavějším místem rozpočtu a jeho struktury jsou totiž vzhledem ke stavu ekonomiky neúměrně vysoké a především rychle rostoucí  mandatorní výdaje, tedy výdaje zakotvené v zákonech, které musí vláda každoročně vyčlenit například na důchody nebo sociální dávky. Právě v nich bude třeba škrtat. Zůstává však otázkou, zda k těmto nepopulárním opatřením budoucí politická reprezentace najde dostatek odvahy. Pokud ne, budou muset přístí vlády přícházet s obdobou Janotova balíčku každoročně. Proč? Návrat naší ekonomiky k šestiprocentním růstům, na které jsme v minulých letech byli zvyklí bude velice obtížný, ne-li nemožný. Ostatně další, tentokrát opět Janotův, balíček úsporných opatření pro příští rok je již dnes na cestě…