Proč bychom si nespořili

04.05.2011 | , Finance.cz
ÚČTY A SPOŘENÍ


Asi spoříme, jen to má malou chybičku – nevíme kam. Už ani slamníky nejsou, co bývaly, o bankách ani nemluvě. Nebohé stavebko pomalu chladne v márnici a penzijní fondy za posledních 10 let nevydělaly způli ani na inflaci...

... Fondům stále většina lidí nerozumí, tak opět vítězí jakýsi zázrak: vždyť přece bez pojištění jistoty není!

Takže kontrolní otázka – pomineme-li běžné účty, který finanční produkt byl v prvním čtvrtletí (opět) nejúspěšnější? Koho napadly jednorázové životní pojistky, vyhrál!


V bankách pšenka nekvete


Při pohledu na celkové bankovní statistiky prvního čtvrtletí však jímá spíš hrůza. Ukazuje další odliv z termínovaných vkladů (–11,5 miliardy korun), na čemž se ovšem z více než poloviny projevuje ochlazení vůči stavebku. Celkovou sumu vkladů ovšem zvrátily běžné účty s nárůstem o 26 miliard korun, takže bankovní vklady skončily s téměř +15 miliardami. Banky ovšem trápí především druhá strana bilance, protože lidé si prakticky přestali půjčovat (objem spotřebáků a debetů o skoro miliardu klesl) a ty 2 miliardy, o které vzrostl stav hypoték a úvěrů na bydlení, situaci nezachrání. Pozor – nepleťte si objem nové produkce (jen v hypotékách za tři měsíce poskytly za víc než 23 miliard korun), ale současně s nově poskytnutými ty starší úvěry statisíce klientů pilně splácejí.

Ještě ke všemu se ani firmy do úvěrů nehrnou – mnohé podniky si uvědomují, že prioritou je naopak jejich oddlužení, ale také hledí i do delší budoucnosti, kdy lze očekávat růst sazeb, což by splácení úvěrů zdražilo.


Peněz jako želez


Banky jsou tak v nelehké situaci a penězi mohou tapetovat. O vklady tedy vlastně nestojí a ukazatelem toho jsou i směšné úroky z vkladů, které nabízejí. Zatím si žijí jako proslulá prasata v žitě, protože těží z lenosti a hlouposti českých klientů, kteří neumí své nadávání změnit v činy a nechají si účtovat výrazně vyšší poplatky, než by museli. Proč by tedy banky zlevňovaly třeba jen základní služby, když k bance bez poplatků přešlo za čtvrtletí jen 16 tisíc klientů?

Bankovní stroj zisků přitom jede jak Formule 1. Možná se dokonce blížíme k bájnému snu techniků ke stroji, který se sám točí a produkuje. Název je známý: perpetum mobile, jenže v technice ho zkonstruovat nelze. Ovšem finanční branže má téměř neomezené možnosti (jak předvedla třeba před finanční krizí výrobou různých derivátů).

A tak naše velké banky mají návratnost kapitálu (ROE) přes 20 % – kdo toho kde dosáhne? Nikdo (s výjimkou stavebních spořitelen). Ještě lepší je poměr nákladů a výnosů (Cost/Income Ratio), který běžně přesahuje 40 %. Pěkně krmíme dojné krávy zahraničních akcionářů, jak že se to říká o těch hloupých a hloupějších?


Doufání v mladé klienty


Všichni doufají, jen jde o barvy té budoucnosti. Banky doufají, že nová generace klientů si zase bude (začne) půjčovat, i když slibují, že jim přizpůsobí svoji nabídku produktů tak, aby byly co nejvíce srozumitelné a současně umožňovaly lidem pružně reagovat na změny jejich životní situace. Také prý zatím nedostatečně využívají svůj potenciál při propojování svých služeb s nabídkami firem či institucí mimo finanční sektor.
V podstatě tedy banky dost sázejí na lehkomyslnost mladých, přestože si uvědomují, že daleko více přemýšlejí nad svou budoucností. Bankéři si však hodně slibují od nové generace klientů, která nebude zasažena nedávnými ekonomickými otřesy a navíc bude daleko přístupnější využívání nových technologií, které se stanou běžnou součástí jejich života.

Naopak třeba Pavel Kohout z Partners věří, že dochází ke snižování konzervatismu zejména mladších klientů, takže nová Partners investiční společnost má perspektivu i na našem trhu se svými nízkonákladovými produkty uspět.


Jednorázovky – hit další sezóny


Banky již loni začaly klienty válcovat jednorázovými smlouvami na životní pojištění od svých dceřiných pojišťoven. Není to sice nijak zázračný produkt, ale zajištěnému výnosu na pětiletku málokterý klient odolá (zejména když vidí úroky na vkladech).

Úspěch jednorázovek pokračuje: za první čtvrtletí jich lidé kopupili za dalších 8,7 miliardy korun (v meziročním porovnání o dalších 36 % víc než za 1. loňské čtvrtletí).

Zvítězila tentokrát nikoli Komerční pojišťovna, ale Pojišťovna ČSOB, která meziročně prodeje (zejména svého Maximal Investu) více než ztrojnásobila na 2,7 miliardy korun. To mimo jiné ukazuje na to, že i zajištěné fondy je vhodné ještě pěkně opentlit hezkou mašlí a podívejme, jak si klienti rádi připlatí za zázračné slůvko pojištění. Jo jistě, asi 3 % z nich ocení, že s takto zaparkovanými penězi utečou z dědického řízení, ale co ocení ti ostatní?


Fondy (ještě) nezemřely


Přestože ani v dubnu se naše fondy nevyhrabaly z odkupů, situace není nijak beznadějná. Tři čtvrtě miliardy korun z nich sice lidé vyzvedli, ale půlmiliarda odešla z fondů peněžního trhu a skoro 400 milionů ze zajištěných fondů, takže ze skutečně „investičního“ hlediska není situace nijak tragická. Podobná je situace i za celou třetinu roku, protože když z kont fondů peněžního trhu odešly již 4 miliardy korun, nebylo v silách ani všech ostatních takovou dardu zvrátit. Jen snížení tohoto schodku o víc než miliardu je vlastně úspěch.
 

Autor článku

Petr Fejtek  


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: ÚČTY A SPOŘENÍ