Dyba: I senioři by se měli finančně vzdělávat

21.11.2011 | , Finance.cz
ÚČTY A SPOŘENÍ


Má smysl investovat do finančního vzdělávání, když jsou finanční produkty tak složité? O této problematice jsme hovořili s profesorem Karlem Dybou, velvyslancem při OECD. 

Dobrý den, pane profesore, začal bych otázkou takovouto: Jaká je úroveň finančního vzdělání v Česku v porovnání s jinými zeměmi OECD? Je to nějaký průměr, nebo jsme třeba v tomto směru spíše zaostalí?
Nejsme na tom nejlépe, jak ostatně ukázal loňský průzkum finanční gramotnosti zadaný MF, ale řekl bych, že ani nejhůře. Finanční gramotnost je problémem i ve vyspělých zemích OECD, které mají tržní ekonomiku a rozvinutý trh finančních služeb mnohem delší dobu než my. Např. ve Francii nedávno provedli průzkum, kde jednou z otázek bylo, kolik člověk bude mít za rok peněz, uloží-li 100 euro na konto s dvouprocentním úrokem. Správně odpovědělo 51% respondentů. Pozitivní je, že se u nás poslední dobou věnuje finančnímu vzdělávání zvýšená pozornost a že Česko je jednou z prvních zemí OECD, které si zpracovaly národní strategii finančního vzdělávání. Pravidelné srovnávací hodnocení znalostí 15-letých studentů v zemích OECD bude v roce 2012 obsahovat i část věnovanou finanční gramotnosti. Tam se tedy dozvíme (výsledky budou v roce 2013), jak je na tom komparativně naše nejmladší generace.

Je nějaké specifikum vzdělávání dospělých? Je to právě ta oblast, kde máme velké rezervy?
Rezervy jsou zajisté ve všech oblastech, a to nejen u nás. Dospělí jsou hůře dosažitelná skupina než mladí lidé, kteří chodí do škol a je jim tedy možné vštípit finanční základy v rámci školních programů. Přitom většinu klíčových finančních rozhodnutí dělá člověk až v dospělém věku, některá dokonce jako senior (např. jakou formou si nechá vyplatit důchod nastřádaný ve fondu). Proto je podpora finanční gramotnosti dospělých tak důležitá. Nabízí se myšlenka, že pokud se dobře podchytí finanční vzdělávání ve školách, postupně dospějeme k populaci finančně gramotných dospělých. To je ale běh na dlouhou trať, krom toho finanční produkty se velice rychle mění a znalosti je třeba neustále oživovat, proto je finanční vzdělávání či řekněme informovanost dospělých velmi podstatných úkolem.

Dá se vůbec vzdělávání dospělých dělat efektivně? Dokážu si představit, že ten, kdo nemá zájem si něco přečíst či poslechnout, to prostě neudělá. A příště zase splatí stávající spotřební úvěr novou kreditní kartou…
Nedávno jsme měli v OECD konferenci o ochraně spotřebitele na finančním trhu, kde se mimo jiné hovořilo o trojúhelníku finanční inkluze (resp. přístupu k finančním službám), finančního vzdělávání a ochrany spotřebitele (inclusion, education, protection). Ředitelka jedné spotřebitelské asociace tam pronesla zajímavý názor, že nemá smysl masivně investovat do finančního vzdělávání, neboť finanční produkty jsou v současnosti tak složité, že je stejně většina populace nemá šanci pochopit. A že by možná bylo efektivnější (z hlediska poměru nákladů a přínosů) investovat do nezávislého finančního poradenství. To znamená, aby měl občan možnost se obrátit na kvalifikovaného a nestranného odborníka, který by mu poradil ve finančních záležitostech. Jako ve všem je zřejmě třeba najít správnou rovnováhu. Lidé by měli mít základní povědomí o tom, jak funguje splácení úvěrů, co je to úrok, kolik budou muset za dnes půjčenou částku v budoucnu celkem zaplatit a jaká jsou rizika při nesplacení. Rovněž by měli mít možnost obrátit se na poradce. A jako pojistka pro ty, kteří se po informacích nepídí, by měla fungovat regulace, která by neměla dovolit, aby si spotřební úvěry či kreditní karty opakovaně dostávaly nesolventní osoby.

Ve které zemi máte nejlepší zkušenosti s finančním vzděláváním? A kde naopak nejhorší?
Na tyto otázky nelze přímočaře odpovědět. OECD, resp. při ní fungující Mezinárodní síť finančního vzdělávání spíše sledují, jaké programy a nástroje mají v různých oblastech vzdělávání jednotlivé země, než že by známkovaly, které programy jsou dobré a které špatné, i když se samozřejmě snaží identifikovat nejlepší praxe a formulovat doporučení.
Řekl bych, že relativně pokročilejší jsou v oblasti finančního vzdělávání anglosaské země. Např. australský regulátor finančního trhu má velmi dobře zpracovanou webovou stránku finančních informací pro občany (www.moneysmart.gov.au), která obsahuje praktické rady pro různé finanční úkony – např. spoření na různé účely, volba bankovního účtu, investování, tvorba domácího rozpočtu či řízení dluhu (včetně rad, jak postupovat při problémech se splácením), jednoduchá vysvětlení základních finančních produktů a také několik praktických kalkulaček – např. pro kreditní kartu, hypotéku či penzijní spoření. Na Novém Zélandu (www.financialliteracy.org.nz) zase zpracovali řadu výukových programů k různým aspektům finančního rozhodování – jsou to balíčky obsahující manuál pro učitele, učebnici a pracovní sešit, poskytnuté k volnému využití vysokým školám, jiným vzdělávacím institucím i podnikům.

Jaké jsou podle Vás tedy efektivní formy finančního vzdělávání. A které jsou naopak neefektivní?
U dospělých bych viděl jako efektivnější různé informační nástroje, zpracované přitažlivým způsobem a viditelně publikované než např. specifické kurzy, které zasáhnou jen omezenou skupinu zájemců.

Jaké problémy přináší finanční negramotnost?
Když špatně investujete své peníze, přijdete o ně. To se ovšem stává i velmi finančně gramotným jedincům. Daleko větší problém ale je, když peníze nemáte, půjčíte si je a nejste schopen je splatit. Osobní dluhová past je dle mého názoru největší riziko, které vyplývá z nedostatečné finanční gramotnosti. To má pak samozřejmě širší ekonomické a hlavně sociální konsekvence.

Je zřejmé, že finanční negramotnost ohrožuje samotné domácnosti. Ohrožuje i státní rozpočet?
Samozřejmě, nedávná finanční krize je toho dokladem. Tu přece odstartovaly právě „špatné hypotéky“ v USA, tj. hypotéky, které nikdy neměly být poskytnuty, protože jejich příjemci měli mizivé šance je splatit. Díky sekuritizaci a dalším provázanostem se nákaza rychle rozšířila i do dalších segmentů finančního sektoru a některým bankám nakonec musel přispěchat na pomoc stát. Samozřejmě je otázka, zda by lepší finanční gramotnost odradila tyto lidi od snadno dostupného hypotéčního úvěru, či zda je toto nutné řešit regulací.

Myslíte, že konference Jak správně finančně vzdělávat dospělé, na které přednášíte o zkušenostech z OECD, posune debatu o finanční gramotnosti dále?
Uvědomění si problémů a diskuse o nich je předpokladem úspěšného řešení. Proto jsou podobné akce bezesporu přínosem. Osobně se těším hlavně na praktickou část konference – prezentaci výsledků výzkumu a konkrétních projektů finančního vzdělávání dospělých.

Děkuji za rozhovor,
Tomáš Skolek, Finance.cz



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: ÚČTY A SPOŘENÍ



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.