Frisch: Věřím, že se obětí penzijní reformy nestane celá jedna generace

20.12.2011 | , Finance.cz
DŮCHODY A DÁVKY


Zejména lidé ve věku 35 až 50 let budou svým způsobem u penzijní reformy pokusnými králíky, uvedl Petr Frisch v rozhovoru pro Finance.cz. 

S Petrem Frischem, partnerem daňového oddělení společnosti Mazars, jsme si povídali o výhodnosti penzijní reformy pro jednotlivé skupiny obyvatelstva, o její úspěšnosti či paralele s jinými státy.

Jedním z nejdiskutovanějších témat je penzijní reforma. Jste osobně jejím zastáncem, nebo odpůrcem?
Penzijní reforma jako taková je určitě nezbytná. Mne jako daňového poradce i budoucího penzistu  velmi zajímá budoucnost starobních důchodů. Jsem pragmaticky zaměřený, porovnávám tedy relativní výhody a nevýhody obou variant rozhodnutí, zda se k penzijní reformě připojit nebo nepřipojit.

Pro koho bude penzijní reforma ve stávající podobě výhodná?
Zásadní je přístup jednotlivce. Pokud jste v produktivním věku, záleží na vás, zda a jakým způsobem chcete řešit svou ekonomickou budoucnost. V každém případě platí, že výhodnost penzijní reformy na individuální úrovni je přímo úměrná mládí, výši příjmů a dynamice investiční strategie penzijního fondu.
Ve věku 35 až 50 let by měla být vaše volba podmíněna finančním srovnáním reálně dosažitelných příjmů a výnosů. Pokud je vám více než 50 let, bude váš vstup do druhého pilíře spíše symbolickou volbou: finančně si rozhodně nepolepšíte.
V každém případě je penzijní reforma bez ohledu na její konkrétní podobu velmi pozitivní: nutí totiž českou populaci, aby se minimálně zamyslela nad svými příjmy, prioritami okamžité a odložené spotřeby. A položila si otázku, co bude dělat pro svou budoucí životní úroveň. Již nyní víme, že určitá část populace zvolí pasivitu a vědomě se přikloní k čerpání státního důchodu. Podle zkušeností jiných evropských států se bavíme zhruba o 15 % populace. Pro dalších 20-25 % vychází penze v podstatě srovnatelně, ať již se rozhodnou pro vstup do druhého pilíře nebo ne. Skutečně racionální rozhodnutí se tedy týká zhruba poloviny populace, zaměstnanců i podnikatelů.

Říkáte, že mladí a dlouhodobě zaměstnaní lidé mohou z reformy profitovat. Co drobní podnikatelé?
U podnikatelů bude záležet, stejně jako u zaměstnanců, na výši pojistného (ochotě se osobně (spolu)podílet), délce pojistného a správném výběru fondu s očekávanou investiční strategií. Rozdíl tedy nevnímám ani tak ve statutu zaměstnance nebo podnikatele či živnostníka, jako spíše v jejich přístupu. Zaměstnanec je zvyklý na automatické odvody, neřeší jejich výši jinak než v celkovém balíku daní, u podnikatelů je mnohem větší flexibilita a zvyk přebírat za svá rozhodnutí finanční zodpovědnost.

Jedním scénářem pro důchodovou reformu je nezájem obyvatelstva, tudíž řekněme neúspěch co do počtu účastníků druhého pilíře. Co by v takové chvíli podle vás stát dělal?
Pokud stát zvolí metodu cukru, bude uvažovat o určitých daňových pobídkách, podle vzorů jiných penzijních reforem. Pokud se však rozhodne pro metodu biče, bude zvažovat zákonnou povinnost účasti…

Zájmem státu bude tedy přesvědčit co nejvíce lidí, aby vstoupili do druhého pilíře. Kromě státu na tom bude mít ale zřejmě zájem i soukromý sektor – a teď mě opravte, jestli se pletu: do druhého pilíře budou lákat i finanční instituce, v jejichž skupině bude penzijní společnost spravující fond druhého pilíře. Je to tak? Bude vstup do druhého pilíře i snahou finančních poradců?  Zároveň ale bude stále nabízeno penzijní připojištění, resp. doplňkové penzijní spoření v rámci třetího pilíře. Změní se nějak jeho role? Resp. stane se zajímavější nebo naopak?
Z hlediska finančních institucí se bude jednat o další ze standardních finančních produktů. Pokud se jim podaří kampaň již v prvním jednorázovém vstupu do druhého pilíře, dokáží posílit své postavení na trhu. Druhý a třetí pilíř vnímám jako velmi zajímavou příležitost finančních institucí oslovit příjmově a věkově nejzajímavější část populace. Ze strany potenciálních klientů se budou navíc setkávat i s požadavky na porovnání jednotlivých finančních produktů kvůli optimální volbě způsobu zajištění na důchod.

Kolik odhadujete, že se do penzijní reformy zapojí lidí ve věku nižším než 35 let, a kolik lidí po této věkové hranici? Lidi po pětatřicítce by totiž měli mít na rozmyšlení pouze rok omezenou dobu…
Podle odhadů Mazars, které se rámcově shodují s odhadem ministerstva práce a sociálních věcí, se do penzijní reformy zapojí v rámci druhého pilíře cca 1-1,25 milionu z celkového počtu zhruba 4,5 milionu Čechů v nejproduktivnějším věku, tj. v kategoriích 20 až 50 let. V první vlně tedy penzijní reforma dokáže reálně oslovit zhruba čtvrtinu až třetinu možných pojištěnců.
Můj osobní odhad je, že nejmladší produktivní věková kategorie (20 až 35 let) se bude v „množině pozitivně rozhodnutých“ podílet zhruba 55-70 %. Velikost tohoto pojistného trhu lze tedy odhadnout zhruba na 550 až 875 000 pojištěnců.
Dalších více než 2,25 milionu lidí ve věku 35 až 50 let (v současné době nejvyšší hranice, kdy ještě stojí při splnění určitých podmínek reálně uvažovat o možnosti připojit se do reformy) se bude muset nezvratně a definitivně rozhodnout ve velmi krátkém horizontu – v roce 2013. Osobně odhaduji, že míra zapojení této věkové kategorie bude výrazně nižší.

Pokud by se počet shodoval s vaším odhadem, jaký by byl dopad na státní rozpočet?
Na tuto otázku nejsme v tuto chvíli schopni odpovědět. Výpočty vztahující se k modelové situaci jsou ve stádiu přípravy, podklady bychom mohli mít v průběhu ledna 2012.

Nebudou lidé, co vstoupí do druhého pilíře, pokusnými králíky? Hovoří se o nedůslednosti daňové reformy...
Ano, zejména lidé ve věku 35 až 50 let budou svým způsobem „pokusnými králíky“ úspěšnosti komunikačních a vysvětlujících kampaní ze strany penzijních fondů i státu. Pevně věřím, že se nestanou obětovanou generací. Jako prvních se jich dotkne nedůslednost celé daňové reformy v praxi: penzijní reforma začne platit již v lednu 2013, odpočet pro rozhodnutí lidí v této věkové kategorii bude platit jen v první polovině roku 2013 – výběrem a přerozdělováním pojistného však bude pověřeno jednotné inkasní místo (JIM), které má začít fungovat až v roce 2014… Bude tedy velmi zajímavé sledovat celkový průběh této rychlé, jednorázové akviziční akce, již předem hendikepované chybějící administrativní podporou státu. Základní otázkou totiž zůstává cena, jakou bude nutné zaplatit za oslovení cílové skupiny, včetně nákladů na zajištění administrativy a zpracování registrace druhého pilíře.

Nepřipomíná vám penzijní reforma, resp. proces jejího zavádění, už něco, co jsme mohli sledovat dříve v jiných státech?
Ano, připomíná. Dobrým, a v podmínkách České republiky i velmi vhodným příkladem, je penzijní reforma Velké Británie. Jejich řešení by pro nás mohlo být inspirativní i proto, že se koncepcí reformy a nutným zapojením dalších nestátních pilířů jako zdrojů financování životních nákladů v post-produktivním věku zabývali již v 80. letech. V současnosti tedy již existují měřitelné výsledky úspěšnosti zavedení této zásadní změny.
Zásadním rozdílem prozatím zůstává postoj státu: v případě Velké Británie si je stát vědom nutnosti motivovat budoucí penzisty k ochotě podílet se na generování vlastních finančních zdrojů pro období dožití daňovými úlevami. Lze předpokládat, že daňové úlevy budou „plánem B“ české penzijní reformy, která přijde na řadu s vyhodnocením úspěšnosti první vlny vstupu českých daňových poplatníků do druhého pilíře… Uvidíme v průběhu roku 2012.

Děkuji za rozhovor, Tomáš Skolek, Finance.cz



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: DŮCHODY A DÁVKY



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.