Řecko musí ven z eurozóny

08.02.2012 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Nekonečná jednání o druhém záchranném balíčku pro předlužené Řecko odhalují nehezkou realitu. Tamější ekonomika se vytrvale propadá, nezaměstnanost se blíží k 20 procentům a rozpočtové plány se znovu nepodařilo splnit, prý kvůli nízkým daňovým výnosům.

Nastal čas prolomit bludný kruh zdlouhavých jednání a planých slibů následovaný záplavou peněz od bohatých zemí do bezedné díry na jihu Evropy. Nastal čas, aby Řecko skutečně zásadně změnilo své postavení a narovnalo své mezinárodní závazky.

Asi málokdo dnes uvěří tomu, že v lednu 2010 slibovala řecká vláda snížit deficit do roku 2012 na 2,8 % HDP. Byl to jen první z celé řady nesplněných slibů a očekávání, které už unavují jak řecké obyvatele, tak i mezinárodní věřitele. Řízený bankrot svůj úkol splnil, evropský bankovní systém nekolabuje. Možná by už bylo lepší nechat věcem volný průběh.


Výhodná pomoc?


V květnu roku 2010 dostalo Řecko od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie přislíbených 110 miliard euro výměnou za drastická úsporná opatření.  Úrok z evropského úvěru byl nastaven na 5,2 %, což byla velmi výhodná nabídka, jelikož tržní výnos řeckých dluhopisů v té době atakoval 10 %. Podle některých to byla dobrá investice i pro mezinárodní instituce, protože za tři roky měly dostat peníze zpět i s úroky. 

Uplynulo pár měsíců, a úroky byly sníženy spolu s prodloužením splatnosti na sedm a půl roku. Trh se v té době vydal opačným směrem a sazby se přiblížily 15 % hranici. Nebylo tomu náhodou. V té době inspektoři Eurostatu přezkoumávali oficiální řeckou statistiku a narazili na celou řadu nesrovnalostí, chyb i úmyslných podvodů. Byla odhalena struktura finančních derivátů, které měly pomoci Athénám zatajit skutečnou výši dluhů za využití měnových swapů propracovaných bankéři z věhlasné Goldman Sachs. Poslední zbytky důvěry se vytratily.


Sliby chyby


Řecku se také nedařilo plnit rozpočtová kritéria. Sociální škrty byly příliš nedůsledné, daňové reformy chabé. Ani zvýšení základní sazby DPH na 23 % není ve srovnání se zbytkem Evropy nic výjimečného. Kupříkladu Maďarsko má 27 % a Dáni či Švédové, kteří žádné dluhové problémy nemají, platí DPH ve výši 25 %.  I ostatní státy dosahují Řecké úrovně (Finsko, Irsko, Portugalsko, Rumunsko…). Na to v jak špatné je Řecko situaci, pokulhává tamější úroveň nepřímých daní podivuhodným způsobem. Problémy jsou i s výběrem ostatních položek, i když u daní z příjmu lze potíže v ekonomické recesi očekávat.

Řecko také slíbilo odprodat státní majetek ve výši 50 miliard euro. Původní termín, rok 2015, byl záhy posunutý o dva roky, a z další prodlevou se počítá, jelikož Řecku se zatím podařilo utržit jen 1,5 miliardy euro.  Prý je na vině nezájem investorů pramenící z obav o vystoupení Řecka z eurozóny, což by znamenalo okamžitý propad domácí měny a znehodnocení investic držených nerezidenty. Ani tento bod tedy Athény nesplnily.


Soukromí investoři už Řecko odepsali


Celý záchranný balíček měl ochránit evropské banky před ohromnými ztrátami, které by případný bankrot způsobil. Cíl se podařilo v zásadě splnit, značná část dluhů byla přenesena na bedra Evropské centrální banky, MMF a EU. V rámci jednání o dalším balíčku budou soukromí investoři pravděpodobně souhlasit s odpisem více než 70 procent svých pohledávek za řeckou vládou. 

To by nemělo způsobit problémy zahraničním bankám, které odpis dluhů většinou zohlednily v předchozích měsících a podle všech informací dokážou plánované ztráty ustát. Bolestivé ale budou ztráty pro řecké finanční instituce, které se po celý minulý rok potýkaly s odlivem depozit, přičemž situace se uklidnila až v prosinci. Ani samotní Řekové zkrátka své vládě nevěří a peníze raději ukládají v zahraničí.


Jak z toho ven?


Problémy Řecka se vlečou od počátku evropské dluhové krize a situace nevypadá nijak růžově. Soukromí investoři nejspíš po mnoho let Řecku nepůjčí ani euro a rozpouštět peníze daňových poplatníků v jižanské sociální síti už nechtějí ani evropští politici.

Určité rozpaky vyvolávají také nedávná prohlášení řeckých představitelů o hrozících sociálních nepokojích v případě, že budou úsporná opatření pokračovat.  Ukazují, že samotní obyvatelé už nemají chuť se podřizovat nárokům mezinárodních věřitelů. Reformy pracovního trhu se prosadit nepodařilo, úsporná opatření také ne a pouhá zmínka o poklesu mezd okamžitě vyhání Řeky do ulic. Je otázkou zda má význam vnucovat lidem něco, co nechtějí. Mezinárodní instituce v očích obyčejných Řeků vystupují z pozice síly, jako nadřízený, nikoli jako partner hledající kompromisní řešení a nabízející pomoc.


Odchod z eurozóny


Je evidentní, že úsporná opatření selhala a přísnější nároky půjde prosadit jen stěží. Snížení nominálních mezd ani výrazné propouštění státních zaměstnanců není politicky průchodné. Stejně jako vyšší daně. Bez těchto opatření se ale Řecko nikdy z dluhů nevyhrabe a zůstane pohřbeno pod nánosem závazků, které nedokáže splatit.

Existuje ale jedno elegantní řešení, které je diskutováno prakticky od počátku dluhové krize: Řecko by mělo opustit eurozónu a vyhlásit platební neschopnost. V tom případě by nepochybně došlo k devalvaci domácí měny a mzdy by se tak narovnaly pomocí měnového kanálu, nikoli nominálním snižováním. Na papíře by zaměstnanci brali stejně, ovšem vysoká inflace a oslabení měny a by reálnou výši jejich mzdy zredukovaly.

Vládě už by nikdo nepůjčil. Musela by propustit nadbytečné zaměstnance a omezit rozhazování nikoli kvůli rozkazům z Bruselu či z Washingtonu, ale zkrátka proto, že by neměla peníze. Řekové by konečně mohli přestat kritizovat nadnárodní organizace a provést jen takové reformy, které skutečně chtějí. Dostali by šanci napravit, možná chybná, opatření ze strany MMF a EU a reorganizovat hospodářství podle svých představ.

Autor článku

Zdeněk Strmiska  


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU