Kampeličky v proměnách času

04.10.2012 | , Finance.cz
ÚČTY A SPOŘENÍ


Družstevní záložny mají v českých zemích silnou tradici. Zažily si na našem území jak výrazné vzestupy, tak i pády. Kampeličky jsou nyní znovu v kurzu a plní svůj původní účel, tj. být zajímavou alternativou ke klasickým bankovním domům. Pojďme se podívat na to, jakou cestou si na našem území prošly.

Historie družstevních záložen na našem území sahá do první poloviny 19. století. Tehdy se po vzoru německých záložen, jejichž vynálezcem byl pruský finančník Bedřich Vilém Raiffeisen, nechal inspirovat František Cyril Kampelík (odtud lidové označení záložen jako kampeličky) a začal intenzivně prosazovat jejich zakládání v řadách drobných střadatelů, tj. převážně drobných rolníků, kteří se tak mohli výhodněji dostat k finančním prostředkům potřebným k rozvoji podnikání.

Po první vlně zakládání nastává skutečný boom kampeliček u nás. Do roku 1913 jich vzniklo více než 5 000, od občanských přes živnostenské až po družstevní, a za první republiky se těšily pověsti solidních a vážených finančních ústavů.

Nacisté ani komunisté záložnám nepřáli

První ranou do svobodného fungování kampeliček byla nacistická okupace, kdy došlo k jejich nucenému slučování. V jeho rámci se družstva na území Sudet připojila k německým družstevním svazům. Na území Protektorátu pak roku 1942 došlo k reorganizaci peněžnictví. Vznikla Ústřední banka družstev, jejímž účelem bylo úvěrovat konzumní družstva a umožňovat peněžní a obchodní styk mezi družstevními podniky navzájem. Ve stejném roce převzala Agrární banka československá bankovní obchody Deutsche Bodenverkehrsgenossenschaft a byla vybudována jako Zemědělská banka pro Čechy a Moravu.

Další fungování kampeliček bylo násilně potlačeno v 50. letech po převzetí moci ve státě komunisty. I přesto však ke konci roku 1951 existovalo na tehdejším území Česka tzv. lidové peněžnictví, které zahrnovalo 176 okresních záložen a spořitelen (se 184 pobočkami), 425 spořitelen a záložen (35 poboček) a celá řada samostatných záložen a kampeliček. Ty byly později sloučeny pod Českou státní spořitelnu a částečně pod Státní banku československou.

Polistopadové faux pas

Družstevní záložna (též spořitelní družstvo), v obecné češtině kampelička, je družstvo, jehož činností je primárně přijímání vkladů, poskytování úvěrů a další finanční a peněžní služby. Tyto služby jsou poskytovány členům družstva, kteří družstevní záložnu společně vlastní a řídí.
První záložnou v českých zemích je Občanská záložna ve Vlašimi, jejíž vznik se datuje do roku 1858.

Po listopadu 1989 byl u nás znovu nastartován velký rozmach zakládání záložen. Podobně jako v jiných oblastech národního hospodářství probíhal i jejich vývoj poměrně divoce a nekontrolovatelně. Bez potřebných legislativních mantinelů. Podmínky pro založení kampeličky byly velmi liberální – nebyly regulovány Českou národní bankou, jako základní kapitál postačovalo půl milionu korun a nebyly kladeny vůbec žádné požadavky na odborné znalosti zakladatelů. K tomu mohly záložny bez omezení zakládat dceřiné společnosti a převádět na ně finanční prostředky členů.

Nelze se tak příliš divit tomu, že jich během prvních deseti let vznikla více než stovka, z nichž většiny se chopili nejrůznější skupiny spekulantů, kteří již od samého počátku kalkulovali s tím, že je vytunelují. Toto temné období nemohlo na kampeličky nevrhnout stín v myslích veřejnosti. Však ještě dnes mnohým Čechům a Moravanům vstávají vlasy na hlavě hrůzou při pomyšlení, že by měly své finanční prostředky svěřit právě záložně. Za to ale nemohou kampeličky, ve své pravé podstatě zdravé a pružné finanční instituce, ale tehdejší celospolečenské socio-ekonomické klima.

Obnova důvěry v 21. století

Situace se začala k lepšímu obracet na prahu třetího tisíciletí, konkrétně v roce 2001, kdy družstevní záložny WPB Capital, Prague Credit Union a DZ NOVA založily Asociaci družstevních záložen, jejímiž hlavními dvěma úkoly bylo vylepšit obraz kampeliček v české veřejnosti a koordinovat společný postup záložen v době příprav zákona o úvěrních a spořitelních družstvech. Nic tak už nestálo v cestě zpřísnění podmínek založení a fungování záložen, ke kterému došlo ve dvou krocích, a to v roce 2002 a následně v souvislosti s naším vstupem do EU.

Od ledna 2006 dohlíží na jejich činnost Česká národní banka, jsou povinny od ní získat povolení k působení na našem území a mají vůči ní informační povinnost. Rovněž se výrazně zpřísnily kapitálové požadavky, když základní kapitál musí být nejméně 35 milionů korun.

Výsledkem tohoto ozdravného procesu je skutečnost, že z divoké stovky kampeliček jich v současnosti na českém trhu působí pouhých 12. Mezi dvanácti silnými můžeme jmenovat např. družstevní záložnu Artesa, která aktuálně nabízí jedno z nejvýhodnějších spoření na trhu či rovněž České spořitelní družstvo, Družstevní záložnu Kredit nebo Moravský Peněžní Ústav. Kvantita tak byla konečně nahrazena kvalitou.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: ÚČTY A SPOŘENÍ



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.