Rozčtvrcení, nebo úrok – historie pojišťovnictví ve světě i u nás

Barvité začátky

Základní kámen současného pojišťovacího systému byl podle historiků položen ve starověké Číně před pěti tisící lety (viz Emmet J. Vaughan). Zasloužily se o něj skupiny obchodníků přepravující své cenné zboží po moři, v těch dobách křižovaném námořními piráty. Předejít ztrátám se nedalo – ozbrojený doprovod byl jednak dosti drahý, jednak nezaručoval, že se loď ubrání. Rozložit náklad několika obchodníků ve stejném poměru do více lodí a předejít tak možnosti, že jeden nebo více z nich přijdou o všechno, už ale možné bylo.

Piráti se stali příčinou rozvoje pojišťovnictví i v Mezopotámii přibližně 2500 let před naším letopočtem – místní kupce netrápilo moře, zato jejich zboží muselo překonat rozsáhlou poušť a místní odrůdu pirátů – beduíny.

Praxe, která později byla zapsána do Chamurapiho zákoníku ve starověkém Babylónu, spočívala v tom, že kupec před nebezpečnou cestou zaplatil investorovi (málokdy mohl kupec vypravit karavanu či loď z vlastních peněz) o něco více výměnou za jistotu, že v případě krádeže zboží mu půjčka bude odpuštěna a dotyčného kupce nebude po šťastném návratu domů očekávat čtvrcení ani jiné příjemnosti nachystané pro insolventního dlužníka. Finanční ztrátu si věřitel – stejně jako dnes – bohatě vynahradil z úroků dalších kupců, které pojistná událost v podobě loupežného přepadení nepotkala.

Ne zcela nezištný dar

Zajímavou variantou půjčky na oplátku byla tradice panující v Perské říši za vlády Achaimenovců (tj. 550–330 př. n. l.) – během svátku Nowruz (perského nového roku) byly hlavy etnických skupin a ostatní „dobrovolníci“ v impériu vyzváni ke složení daru panovníkovi. Pokud byl dárce dostatečně štědrý (přesněji překročila-li hodnota daru přesně stanovený nemalý obnos), mohl na oplátku v nouzi počítat s pomocí dvojnásobně přesahující hodnotu daru. Týkalo se to ovšem pouze samotné osoby dárce; jeho poddaní, ze kterých byl patřičný obnos vyždímán, nanejvýš získali dobrý pocit z toho, jak jejich pán prosperuje.

Počátky méně barvité

Přelom 11. a 12. století v Evropě s rozvojem obchodu a řemesel přinesl sílící potřebu sdružovat se do spolupracujících skupin a nutně tedy i rozmach pojišťovnictví – řemeslnické cechy a kupecké gildy se výběrem financí od svých členů pojišťovaly pro případ smrti, nemoci, živelné katastrofy i oloupení.

Nejstarší pojistná smlouva, která se dochovala dodnes, vznikla v italském městě Pisa za účelem pojištění lodi a jejího nákladu 13. dubna 1379.

České země proti ohni

Systém pojišťování na území dnešní České republiky dorazil koncem 17. století; referent komise pro povznesení královských měst a rada dvorské komory Jan Kryštof Bořek sice přišel s promyšleným návrhem na zavedení protipožárního fondu hrazeného z poplatků všech vlastníků domů téměř o sto let dříve, jeho nápad si však musel na realizaci počkat. První pojišťovna proti ohněm způsobeným škodám byla zřízena roku 1777, nijak dobře se jí ale nedařilo a brzy zanikla. Pojišťovnictví se u nás trvale usídlilo až zásahem zvenčí po roce 1822, kdy na území vyslaly své agenty zavedené pojišťovací společnosti z Terstu a Vídně.

Móda pojištění proti všemu možnému (i vysoce nepravděpodobnému) přišla ve druhé polovině 19. století společně s vrcholem národního obrození – nemálo v té době založených pojišťoven bylo ryze českých.

Co všechno se dá pojistit

Dnes si můžete pojistit takřka vše; libovolnou část těla, počasí v době dovolené i to, že se u golfu jediným odpalem trefíte do jamky (podle tradice musí dotyčný šťastlivec pohostit všechny spoluhráče, což něco stojí).

A o tom, že pojišťovny jsou zvyklé na ledacos, mimo jiné svědčí i zveřejněné příklady pojistných hlášení. Jedno za všechny: „Stál jsem na křižovatce a dával přednost vozidlům na hlavní silnici. Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto, narazilo do mého vozidla a zase zmizelo,“ uvádí v tiskové zprávě pojišťovna Generali.