Jak se vybíraly daně v minulosti

25.01.2013 | , Finance.cz
DANĚ


Máme tu nový rok a s ním i zvýšení DPH. Opět je na co nadávat a rozčilovat se nad tím, co všechno se z „našich“ daní platí. Nelíbí se ani to, že se zaměstnancům daně strhávají rovnou z platu. Živnostníkům pro změnu vstávají vlasy na hlavě hrůzou při představě každoročního vyplňování daňového přiznání. Při drobné exkurzi do minulosti ale možná nakonec uznáte, že dnešní systém se všemi svými mouchami zase tak zlý není.

Na světě jsou jisté pouze dvě věci: smrt a daně
Benjamin Franklin

Nemáte na daně? Alou do práce!

První známý systém výběru daní známe ze Starověkého Egypta kolem roku 3000 až 2800 před naším letopočtem. Spočíval na dvou pilířích – vybírání desátků a nucené práci nemajetných. Bylo to vcelku jednoduché; rolníci příliš chudí, než aby mohli platit daně, byli nuceni pracovat ve prospěch faraóna, popřípadě jeho zástupců. (Šlo o velmi oblíbený systém; nakonec robota se na našem území zachovala až do 18. století a postupně byla odstraňována až po zrušení nevolnictví patentem Josefa II.).

Desátek aneb dej faraónovi, co je faraónovo

Podle dochovaných záznamů podnikali faraónovi zástupci každé dva roky cestu po Egyptě a shromažďovali desátky pro faraónovu pokladnici. Doklady o výběru daní podává také Bible, kniha Genesis, v níž Josef vysvětluje, jak dělit úrodu: „Josef tenkrát lidu řekl: ´K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu! Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti.´ Tehdy zvolali: ´Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky! ´

Od dobrovolného příspěvku k povinnosti

Ve Starověkých Athénách jsou od 4. století před Kristem známa cla, veřejné dávky a fároi – dobrovolný tribut spojeneckých měst určený k financování společné obrany. Pozvolna se z dobrovolného příspěvku stala vymahatelná povinnost a jeho výše vzrostla více než o 100 % – a pochopitelně si kvůli němu ti nejbohatší neodtrhovali od úst, chudáků ke ždímání bylo vždycky dost. Přímá daň z majetku byla v Athénách zavedena roku 428 př. n. l.

Berně pro případ války

V Římské říši se běžné náklady hradily z výnosu státních statků, na občany přímo dopadaly jen mimořádné daně – tzv. berně – a nejčastěji se tak získávaly prostředky na vedení války. O řádné daně ale ještě nešlo – jednak se platily nepravidelně, jednak měli občané naději na jejich navrácení z podílu na kořisti, pokud se válečný výboj zadařil. Platilo se z veškerého movitého i nemovitého mění a bez odečtení dluhů. Postupně byla veškerá berňová povinnost převáděna na římské provincie a římští občané si mohli oddechnout (na rozdíl od nešťastných obyvatel provincií). Tedy až do vlády císaře Diokleciána, který výběr berní reformoval a uvalil je i na samotný Řím. Povinnost platit se nevztahovala pouze na ženy, sirotky a nemajetné občany, pokusy kněží vymoci si výjimku nikdy neměly trvalý úspěch. Platila se daň osobní, pozemková, živnostenská, daň z hlavy (pravděpodobně pouze u kolónů), cla (a to ve značné výši), dávka z vydržování koně a dávka z obstarávání píce…

Jak se daně vybíraly – ozbrojená loupež, nebo berňák?

Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela.
Jean-Baptiste Colbert, ministr financí krále Ludvíka XIV.

Výběr daní není příjemný ani dnes, natož v minulosti. Na výběru se podepisovala značná nepřehlednost, nerovné a nespravedlivé daňové zatížení (ne vše je jen věcí minulosti) a závislost malých lidí na (ne)libovůli úředníků. Výběr daně se tak mnohdy podobal loupežnému přepadení – bez varování a nepravidelně se ve vesnici objevil oddíl vojáků vedený výběrčím, zabavil, co mohl, a zase zmizel.

Ve Starověkém Římě i v nedávné historii musel poplatník jednou za rok vyplnit daňové přiznání, dojít na příslušný úřad a peníze odevzdat (dlouhé fronty a naříkající poplatníky si dozajista pamatujete z historických filmů) – tato radost zůstala živnostníkům dodnes. Zaplatit velkou částku jednou za rok je mnohem náročnější – psychicky i finančně – než odevzdávat po menších dávkách (z tohoto faktu těžili lichváři odedávna). Se zálohovými platbami přišel až poradce prezidenta Roosevelta Beardsley Ruml roku 1942 – umožnil tak zvýšit objem vybraných daní i po značném nárůstu na válečné účely bez velkých protestů obyvatelstva.

Daně a historie světa

Daně – ať už nespravedlivé, nebo jako nespravedlivé vnímané, se zasloužily o nemálo stávek, povstání a politických změn. Zatímco dnes taková změna spočívá v dočasném odložení neoblíbeného politika nebo skupiny politiků z očí veřejnosti, v minulosti to vypadalo jinak. Připomeňme alespoň povstání Frísů proti Římské říši kvůli nespravedlivým daním roku 28, v jehož důsledku Římané museli opustit většinu dnešního Nizozemska, boj židovských zélótů proti daním symbolizujícím římskou hegemonii, nebo Bostonský čajový dýchánek jako jeden z kroků vedoucí k americké revoluci. Rozpory mezi panovníkem a šlechtou ohledně výše daní nejednou poznamenaly i naši historii.

Pokud byste se chtěli dozvědět mnohem více, vyčerpávající přehled přináší David F. Burg v knize A World History of Tax Rebellions: An Encyclopedia of Tax Rebels, Revolts, and Riots from Antiquity to the Present.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 5
Hlasováno: 2 krát

Články ze sekce: DANĚ



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.