Hluk na vlastní kůži (3.díl)

Pokud jich je například 500, přijatelná odlehlost obytných domů by měla být zhruba desetkrát menší, tedy asi 50 metrů. Při 2000 projíždějících aut za hodinu už nejméně 200 metrů atd. Do hry však vstupují další důležití činitelé jako například směr převažujících větrů, vlhkost vzduchu a zejména kvalita povrchu oné silnice. Optimální je asfalt, beton už je mnohem hlučnější, dlažba ještě více. A samozřejmě hluk roste s rychlostí projíždějících aut. Dálnice je v noci slyšet na několik kilometrů! Druhá věc však je to, že ji uslyší nejspíše pouze ten, kdo se v místě bude vyskytovat jako host. Místní už si zvykli a tento zvuk většinou dávno přestali vnímat.

Poučení z toho všeho je jednoduché. Míra hluku na vyhlédnuté stavební parcele bude s největší pravděpodobností poměrně individuálně vnímanou veličinou a skutečné podmínky je třeba vyzkoušet doslova na vlastní kůži. Nechat se ujistit prodejcem parcely, realitní kanceláří nebo developerem, že onu rychlostní komunikaci kolem pole, na němž se teď začíná stavět, neuslyšíme, rozhodně nestačí. Nezbytná je osobní návštěva, krátká procházka po bezprostředním okolí, rozmluva s místními obyvateli. Pak se teprve rozhodněme.

Připraveno ve spolupráci s časopisem