Ekonomika Nipponu v pasti

Osm let stagnace dokazuje, že Japonsko musí zapomenout na svou konzervativnost a odhodlat se k radikálnímu a neortodoxnímu opatření hospodářských problémů: vyvolat inflační očekávání.

Tradiční nástroje nepomáhají

Situace se nezlepšuje ani v letošním roce, ačkoli už několikrát se objevily signály, které si nedočkaví analytici vyložili jako počátek oživení. Odhaduje se, že japonská ekonomika nyní funguje zhruba 10 procent pod svým potenciálem. Naprostá pasivita japonských politiků čelících silnému kurzu jenu a rostoucím výnosům z vládních obligací vyvolává obecný údiv. Vypadá to, jako by manažeři druhé největší světové ekonomiky pouze přihlíželi,

Japonská vláda se netají svým odporem k netradičním krokům, které by bylo třeba realizovat na oživení hospodářství, a tvrdohlavě pokračuje ve smrtící fiskální expan

Navíc současná spotřeba japonských domácností na rostoucí vládní výdaje nereaguje. Zdá se totiž, že japonští spotřebitelé se chovají v duchu tzv. Ricardovy ekvivalence (neberou současné krátkodobé zvýšení příjmů vyplývající z rostoucích vládních deficitů jako motiv ke zvýšení spotřeby, neboť očekávají v budoucnu zvýšení daní). Podle nejrůznějších údajů je multiplikátor vládních výdajů pouze 1,2, což znamen

Ani to však současný empirický výzkum v Japonsku nepotvrzuje, neboť elasticita daňových příjmů s ohledem k ekonomickému růstu je velmi nízká (kolem 1,1), takže Japonsko směřuje k nekončící spirále rozpočtových deficitů.

Co se týče monetární politiky, může se na první pohled zdát, že Japonsko se snaží stimulovat ekonomiku velmi expanzivní peněžní politikou. Ta dotlačila současné nominální úrokové sazby téměř k nule, a přesto oživení investic nepřinesla. Dokonce i na japonském ministerstvu financí si lámou hlavu s tím, jak je možné, že tak volná monetární politika není schopna zastavit současnou hrozivě vyhlížející deflační spirálu. Zřejmě však ministerští úřednící ne zcela chápou, že pop

Nepomůže ani restrukturalizace podniků

Někteří pozorovatelé tvrdí, že současnou recesi způsobenou deflací zavinily strukturální problémy japonské ekonomiky. Říkají proto, že oživení hospodářství lze docílit "bezbolestně" a bez rizika neověřených experimentů deregulací snížením protekcionismu či odstraněním dotac

Stejně tak se zdá být velmi těžko představitelné, že všechny makroekonomické problémy (deflaci způsobenou převisem úspor nad investicemi) vyřeší neustále omílaná rekapitalizace bank. Opět se totiž jedná o opatření s dlouhodobým efektem. Japonsko by ale v každém případě mělo nechat opravdu špatné banky padnout ke dnu a ty ži

Japonská ekonomika se v současné době nachází v téměř ukázkovém stavu pasti likvidity. Podíváme-li se na tento fenomén s pomocí standardního grafického aparátu IS - LM, zjistíme, že japonské hospodářství potřebuje negativní úrokovou míru. Jinými slovy, potřebuje očekávanou inflaci. Tvrzení, že ekonomika je v pasti likvidity a rovnovážná úroková míra při plné zaměstnanosti je negativní, jsou tedy v zásadě ekvivalentní.

Obr. č. 1 znázorňuje učebnicový případ pasti likvidity. Na ose x je nanesen HDP, na ose y reálná úroková míra, křivka IS popisuje rovnováhu na trhu zboží, křivka LM na trhu peněz. Jestliže se stane, že křivka IS protne křivku LM v její ploché levé části, bude ekonomika v pasti

Obr. č. 2 ukazuje s pomocí křivek úspor (S) a investic (I), že v pasti jsou při plné zaměstnanosti úspory větší než investice, a to dokonce i při nulové úrokové míře. To znamená, že problémem není neexistence rovnovážné úrokové míry, při které by se úspory a investice rovnaly, ale že tato rovnovážná úroková míra při plné zaměstnanosti j

Jak je možné, že Japonci spoří jako šílení i přesto, že úroková míra je nulová? Vysvětlením je stárnutí japonské populace. Lidé si zoufale spoří na stáří a akceptují i nulový úrok (a spořili by zajisté i při negativním výnosu), neboť se obávají budoucnosti. Vzhledem k tomu, že japonské výrobní kapacity jsou nadbytečné, nemají japonské firmy motivaci investovat a "spotřebovat" tak veškeré úspory japonských domácností.

Z analýzy tudíž vyplývá, že současná monetární expanze (tedy snahy o posun křivky LM doprava) Japonsko z deflační spirály nevyvede. Japonská ekonomika potřebuje kredibilní závazek k budoucí monetární expanzi, který by vygeneroval očekávání inflace. Nutné zvýšení peněžní zásoby by jednoduše mělo být vytvořeno koupí v

Tohoto závazku může japonská centrální banka (BoJ) docílit oznámením kladného inflačního cíle na dlouhé období s tím, že podnikne všechny nutné kroky k docílení této kladné inflace. Otázkou je, jak vysoká by tato inflace měla být. Např. Rogoff navrhuje oznámit inflační cíl 20 procent na příští tři roky.

Tento návrh se mi nezdá jako optimální, neboť by byl pouze krátkodobým slibem, který by se po uplynutí určené doby přestal plnit. Lepším řešením se zdá být Krugmanova alternativa, jež propaguje čtyři procenta po dobu 15 let. S trochou zjednodušení můžeme tvrdit, že kdyby se BoJ nesnažila tak křečovitě udržet v 80. letech velmi nízkou inflaci, mohlo by dnes Japonsko mít např. pětip

Ano, jak mnozí kritikové umělého vytvoření inflačního očekávání poukazují, existuje zde určité riziko depreciace kurzu jenu. Pokud by se měly jejich černé obavy naplnit, následoval by po znehodnocení jenu i pád čínského jüanu a následně lavina pádů dalších asijských měn. I když toto riziko nemůže být úplně vyloučeno, nezdá se být dostatečně velké na to, aby druhá největší ekonomika na světě obětovala kvůli ostatním zemím svou zřejmě poslední možno

Samozřejmě japonští představitelé s tak radikálním návrhem, jako je vytvoření inflace, kategoricky nesouhlasí. Neustále trvají na svém postoji, podle něhož se Japonsko zachrání nějakou zázračnou, méně drastickou a ortodoxnější metodou. Za tímto účelem si také vymýšle

Jednou z těchto výmluv je i argument, že oslabení jenu, které by následovalo po ohlášení inflačního cíle, by zabránilo jenu ve snaze stát se tzv. mezinárodní měnou. Je skutečně až s údivem, jak takto abstraktní tvrzení může ovlivňovat praktickou hospodářskou politiku v zemi s takovými problémy, jako je Japonsko. Empirická čísla jednoznačně dokazují, že status světové měny nepřináší pro zem

Osobně si neustále kladu otázku, jak je možné, že přes veškerou snahu japonských i zahraničních ekonomů japonská vláda logiku obsaženou v tomto článku ještě nepochopila (nebo pochopila a pouze dělá, že nepochopila). Skutečně se neustále obává, že po 9 letech recese by expanze monetární báze znovu přivála tolik obávanou "bublinu" cen aktiv? Nebo snad japonští ministři (jejichž průměrný věk je v dnešní vládě "úctyhodných" 66 let) vymysleli nějakou nov

Nadešel čas neortodoxních řešení

Každý ekonom ví, že ve skutečnosti existují ve světě ekonomických záležitostí dva druhy tzv. konvenční pravdy. Na jedné straně jsou doporučení odvozená ze standardních ekonomických modelů (jako v našem případě IS - LM). Na druhé pak jakési zásady ortodoxního a správného chování, které definují, jak by se zodpovědný centrální bankéř měl chovat. Například žádná učebnice imperativně nestanovuje

Ale co se stane, když se ortodoxní bankéřova pravda dostane do rozporu s ekonomickou analýzou? To je totiž přesně to, co se děje v případě Japonska. Standardní makroekonomický model, který všichni ekonomové běžně používají, jasně říká, že japonská ekonomika "chce" negativní úrokovou míru, tedy očekávanou inflaci. Bohužel, podle ortodoxní pravdy centrálního bankéře je

Jinými slovy, lidé, kteří souhlasí s tímto postojem BoJ a celé japonské vlády, v podstatě tvrdí, že Japonsko by mělo jednoduše akceptovat současnou recesi v zájmu zodpovědného chování. Domnívám se však, že konvenční pravdy používané v praktické politice jsou aplikovatelné pouze za konvenčních podmínek. Japonská ekonomika se ale dnes rozhodně nenachází ve standardní situaci, proto by měla tvrdohlavost (či snad lenivos

Vždy jsem se domníval, že tak bohatá a sofistikovaná země, jako je Japonsko, bude schopna a ochotna udělat vše potřebné k tomu, aby odvrátila zbytečnou recesi. Japonsko je dnes již skutečně tak vyspělá země, že kolaps tamní ekonomice nehrozí. Tvrdohlavé lpění na "své ortodoxní pravdě" může však stát tento pracovitý národ, který si současnou ekonomickou mizérii rozhodně nezaslouží, naprosto zbytečný a dlouhodobý hospodářský pokles.

Zdroj: Ekonom 30/2000