Co je třeba vědět o výživném na děti

Léta se Českou republikou šíří mýty ohledně povinnosti platit alimenty na děti. Pokud těmto mýtům uvěříte, můžete skončit v lepším případě bez peněz, v horším ve vězení. Přestože k tématu existuje již mnoho rozhodnutí soudů jak v oblasti soukromého, tak veřejného práva, lidé mají pořád poměrně nízké právní povědomí o nejrůznějších aspektech povinnosti platit výživné. Pro oprávněné (děti) i pro povinné (rodiče) se pokusíme některé mýty objasnit.

Mýtus 1.: Vyživovací povinnost rodičů definitivně zaniká dnem 26. narozenin dítěte

Ani bývalý zákon o rodině ani nový občanský zákoník, který zákon o rodině nahradil, tento limit nestanovuje. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá, dokud dítě není schopno se samo živit. Zpravidla tedy po dobu studia, ale nemusí to tak být vždy, jelikož fakt, zda existuje vyživovací povinnost, určí jedině soud. Pokud však rodič po 26. narozeninách dítěte automaticky přestane platit výživné, dostává se do prodlení a je možné, že dítě bude peníze vymáhat pomocí exekutorů.

Mýtus 2.: Rodič se vyhne vězení, když bude posílat dítěti měsíčně malou částku

Rodiči, který dítěti neplatí zákonné výživné, hrozí kromě exekuce i odnětí svobody. Mezi evropskými státy máme ojedinělou úpravu, kdy při neplacení delším než čtyři měsíce, spáchá rodič trestný čin zanedbání povinné výživy.

Bohužel slovní spojení v § 196 trestního zákoníku „neplacení delší než čtyři měsíce“ si někteří vykládají jako neplacení žádné částky po dobu pěti měsíců bez přerušení. Pravdou je, že se musí vždy platit celá potřebná částka zpravidla uložená soudem. Pokud tedy rodič platí celou částku jen občas, třeba jednou za čtyři měsíce, a zbývající měsíce neplatí vůbec nebo jen část, budou se mu měsíce, kdy nezaplatil v plné výši, sčítat a k naplnění skutkové podstaty trestného činu může snadno dojít.

Mýtus 3.: Dokud studuji nebo dokud mi nebylo 18, rodiče mě musí živit

Tento mýtus je podobný prvnímu mýtu. Žádnou věkovou hranici zákon nestanovuje. Pokud tedy bude například šestnáctiletý chlapec svojí vinou vyloučen ze střední školy, vyživovací povinnost rodičů obecně končí.

Problematické situace končící u soudu nastávají u dětí studující druhou nebo třetí vysokou školu, případně přetahující studium.

Mýtus 4.: Když jsem zletilý, nemůžu žádat po rodiči výživné zpětně

Lze žádat výživné až tři roky nazpět. Do roku 2008 zletilé děti opravdu nemohly žádat výživné zpětně, taková právní úprava však již neplatí.

Mýtus 5.: Když přijdu o práci, nemusím platit dětem výživné

Pokud má rodič soudem stanovenou povinnost platit výživné a přijde o práci, může podat soudu návrh na snížení výše výživného. Soud pak individuálně zhodnotí situaci a výživné může snížit. Pokud ale sezná, že rodič nenašel novou práci v důsledku například přemrštěných požadavků, nebo novou práci vůbec neshání, výživné snížit nemusí.