Nejvyšší soud ke sledování zaměstnance ve sporu o ochranu osobnosti

28.08.2015 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Nejvyšší soud se v nedávné době vyjádřil k otázce sledování zaměstnance a pořizování záznamů z jeho soukromého života, které pojišťovna pořizovala jakožto důkaz ve sporu o odškodnění pracovního úrazu. Jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodnul, se dozvíte v dnešním článku.

Každý člověk má právo na ochranu své osobnosti, a to zejména života a důstojnosti, zdraví a práva žít v příznivém životním prostředí, vážnosti, cti, soukromí a projevů osobní povahy. Zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením, přičemž existují i zákonné výjimky. Nejvyšší soud svým rozhodnutím nastínil, které jednání může být považováno za porušení práva na ochranu osobnosti.

Odškodnění za pracovní úraz

Soud prvního stupně zamítnul žalobu o ochranu osobnosti proti pojišťovně, na základě které se žalobce domáhal omluvy a odškodnění ve výši 100 tisíc korun za neoprávněné pořízení obrazových záznamů žalobce, pořízených pojišťovnou bez jeho souhlasu v okolí jeho bydliště a jiných veřejných prostranstvích. Tyto obrazové záznamy byly následně pojišťovnou využity ve sporu žalobce jakožto zaměstnance o odškodnění pracovního úrazu.

Odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy stanovil, že jednání pojišťovny nebylo považováno za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Jelikož spor o odškodnění pracovního úrazu byl rozhodnut v neprospěch zaměstnance nikoliv na základě důkazu pořízených obrazových záznamů, avšak na základě posudku z oboru zdravotnictví, a proto pořízení obrazových záznamů nezpůsobilo žalobci újmu na osobnostních právech.

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu, že pořízení obrazových záznamů z jeho soukromého života bez jeho vědomí a následné předložení těchto záznamů soudu jakožto důkazu není v rozporu s ochranou jeho osobnosti a rozhodnul se podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání je v daném sporu přípustné a vydal rozhodnutí, na základě kterého zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud: „Z bezprávní právo vzejít nemůže“

Nejvyšší soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že jednání pojišťovny bylo citelným zásahem do osobnostní sféry žalobce, kdy nelze připustit, aby nelegálně pořízené záznamy pojišťovnou bylo možné využívat, i přestože se jednalo o důkaz pro soudní řízení. K tomuto Nejvyšší soud: „Lze proto shrnout, že v souzeném případě se naznačuje, že jde o zcela zřetelný zásah do práva na podobu, které vzniká již narozením každé fyzické osoby, které se projevuje jako užívací a dispoziční právo subjektu ve vztahu k zachycení podoby - tj. v pozitivním smyslu oprávnění subjektu zachytit svou podobu, jakož i udělovat jiným svolení k jejímu zachycení. Žalobci proto přísluší též právo bránit se proti neoprávněnému zachycení podoby, právě tak jako proti jejímu následně již z tohoto důvodu neoprávněnému rozšiřování ze strany jiného subjektu.“

Předmětný spor byl rozhodován dle již zrušeného občanského zákoníku, uvidíme, zda rozhodovací praxe soudů bude rozhodovat obdobně i dle nového občanského zákoníku. Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 30 Cdo 5216/2014 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.