Dřevěné a plastové okno - věční rivalové (3. díl)

Nejvíce chyb se obvykle napáchá u spáry připojovací (vzniká a realizuje se až na stavbě) mezi rámem okna a stěnou, kde požadujeme nulovou průvzdušnost a zatékavost, ale i možnost dilatace a zároveň je v rámci této spáry řešeno kotvení okna do stěnové konstrukce. Splnění těchto protichůdných požadavků je často nad síly a znalosti stavebních firem. Jedná se tedy o proces, který musíme důsledně kontrolovat.

Spára se po ukotvení okna vyplňuje montážní pěnou a z obou stran ještě krycí vrstvou, například tmelem. V případě zabudování okna do stěny opatřené na vnitřní straně parozábranou musí být tato fólie důsledně přilepena po celém obvodu na rám okna a nikoliv na ostění, jak bývá zvykem, neboť pouze montážní pěna nezajistí trvalou vzduchotěsnost spoje. Součástí ošetření připojovací spáry je rovněž správná návaznost okenního rámu na parapetní plech z exteriéru a parapetní desku z interiéru. Parapetní plech musí být důsledně ukotven, opatřen dotěsňovacím páskem a spára v líci vytmelena, jinak hrozí nebezpečí zatékání. Minimální spád ukládá Klempířská norma, stejně tak zákaz napojování plechů pouze slepením tmelem.

Funkční spára vzniká mezi rámem okna a jeho křídlem a je zcela v rukou výrobce. My bychom ji měli udržet funkční a v čistotě. Otevřeme-li okno, uvidíme poměrně sofistikovaný systém zalomení, drážek (dekompresních dutin) a těsnění, které mají zaručit hladkou schopnost otevírání křídel, nulovou zatékavost a limitovanou infiltraci vzduchu. Při vývoji nových typů oken se do střetu dostávají hygienické požadavky na normovou výměnu vzduchu a snaha používat dokonale těsná okna pro zajištění minimálních tepelných ztrát. Obvyklým kompromisem je potom čtyřpolohové kování, které umožňuje ve čtvrté poloze vlasovou spárou, takzvanou mikroventilaci. Posledním typem je zasklívací spára mezi rámem okna a prosklenou výplní, řešení je opět na výrobci. Zaručuje dilataci obou prvků a zároveň nulovou zatékavost a průvzdušnost.