Nová pravidla pro podnikání

15.06.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Zásadní novelizace obchodního zákoníku, kterou přijala Poslanecká sněmovna, znamená průlom do soukromoprávní úpravy podnikání a vztahů mezi podnikateli tak, aby lépe odpovídala požadavkům práva Evropských společenství

Zásadní novelizace obchodního zákoníku, kterou přijala Poslanecká sněmovna, znamená průlom do soukromoprávní úpravy podnikání a vztahů mezi podnikateli tak, aby lépe odpovídala požadavkům práva Evropských společenství.

Změny, které novela přináší, se týkají tří problémových okruhů:

1. obecných podmínek podnikatelské činnosti,

2. obchodních společností a družstev,

3. obchodních závazkových vztahů.

První část miniseriálu článků Ekonoma, věnovaných nové úpravě obchodního práva, se týká právě některých zásadních změn v obecných ustanoveních o podnikání.

SKUTEČNÉ CENTRUM PODNIKÁNÍ

Upřesněno bylo především vymezení sídla právnické osoby a místa podnikání fyzické osoby. Zůstává jím i nadále adresa, která je jako sídlo nebo místo podnikání zapsána v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci (zejména v živnostenském rejstříku). Nově však zákon stanoví, že skutečným sídlem nebo místem podnikání se rozumí adresa místa, ze kterého jsou právnická osoba nebo podnik fyzick

é osoby řízeny.

V této souvislosti se podnikateli ukládá povinnost zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné sídlo nebo místo podnikání. Pro případ, že se skutečné sídlo/místo podnikání liší od zapsaného, odpírá zákon podnikateli právo dovolávat se vůči třetím osobám zapsaného sídla/místa podnikání.

Pro vztahy podnikatele s třetími osobami je tudíž určující skutečné sídlo/místo podnikání. Zákon tím vyjadřuje princip důvěry veřejnosti (třetích osob) ve správnost zapsaných údajů. Tím se čelí situaci - v praxi poměrně časté - kdy se skutečnost a zápis v obchodním rejstříku liší, takže např. věřitelé nemohou doručit zásilku na adresu zapsanou v obchodním rejstříku, neboť na ní podnikatel ve skutečnosti nesídlí. Podnikatel se nebude moci rovněž odvolávat n

a to, že reklamace nebyla včas a řádně uplatněna, jestliže byla doručena do jeho skutečného sídla/místa podnikání.

Omezuje se rovněž možnost, aby se sídlo právnické osoby nacházelo v bytě některého ze společníků obchodní společnosti (člena družstva), v bytě statutárního orgánu právnické osoby či člena tohoto orgánu. Tato varianta se připouští pouze za podmínky, že to umožňuje povaha předmětu podnikání.

ZÁPIS FYZICKÉ OSOBY

Pokud jde o povinný zápis do obchodního rejstříku, novela odstraňuje dosavadní nerovnovážné postavení mezi podnikateli, kdy fyzická osoba neměla - s jedinou výjimkou (když jí to ukládal zvláštní zákon, jímž však byl dosud pouze zákon o rozhlasovém a televizním vysílání) - povinnost zapsat se do obchodního rejstříku. Proto se tato povinnos

t nyní stanoví přímo obchodním zákoníkem.

Podnikatel-fyzická osoba se povinně zapisuje do obchodního rejstříku v následujících případech:

- Podnikatel naplnil současně dvě podmínky:

1. výše jeho obratu, zjištěná podle zákona o účetnictví, dosáhla nebo překročila v posledních dvou účetních obdobích částku, která zakládá povinnost ověření účetní závěrky auditorem,

2. zaměstnává tolik osob, že je založena jeho povinnost vést podvojné účetnictví.

- Podnikatel provozuje živnost průmyslovým způsobem.

- Podni

kateli, kterému nevznikla povinnost zápisu v některém z výše uvedených případů, to stanoví zákon.

NEOPRÁVNĚNÉ PODNIKÁNÍ

Dosavadní úprava se doplňuje ustanovením, které stanoví důsledky plynoucí pro soukromoprávní úkony z neoprávněného podnikání. Veřejné právo tyto důsledky neupravuje, občanskoprávní institut absolutní neplatnosti v případech, kdy právní úkon svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.), pak ohrožuje svými dopady třetí osoby.

Jelikož § 261 obch. zák. vymezuje obchodní závazky příliš úzce, přičemž ochrana se musí vztahovat i na vztahy, které se v zahraničních úpravách zpravidla označují jako jednostranné obchody, tj. na vztahy mezi podnikatelem a zákazníkem, netýká se nové ustanovení o n

eoprávněném podnikání jenom jednání mezi podnikateli, ale obecněji i dalších ("jednostranných") právních úkonů při podnikání.

V tomto smyslu se stanoví, že povaha nebo platnost právního úkonu není zpochybněna tím, že určité osobě je zakázáno podnikat nebo že subjekt tohoto úkonu nemá oprávnění k podnikání. Tímto ustanovením není ovšem dotčen § 49a obč. zák. (upravuje podmínky, za kterých lze považovat právní úkon za neplatný, jestliže byl učiněn v omylu). Dojde-li v důsledku neoprávněného podnikání ke škodě, vzniká odpovědnost tomu, kdo uskutečňuje podnikatelskou činnost bez příslušného oprávnění (např. živnostenského), jakož i tomu, kdo takovou činnost uskutečňuje jménem jiné osoby anebo na její účet.

PODNIK JAKO VĚC

Novelizace odstraňuje největší nedostatky dosavadního vymezení pojmu "podnik". Podnik se napříště považuje za věc v právním smyslu, a to věc hromadnou. Tím se řeší sporná otázka, zda existuje vlastnické právo k podniku jako celku. Podnik patří podnikateli právem vlastnictví, které požívá ústav

něprávní ochrany.

Prohlášení podniku za věc mění i dosavadní občanskoprávní pojetí věci jako hmotného předmětu nebo ovladatelné přírodní síly, sloužící uspokojování potřeb, neboť podnik podle ust. § 5 odst. 1 (zůstalo nezměněno) zahrnuje i nehmotné a osobní složky podnikání. Podnik v tomto pojetí není "mrtvou věcí", nýbrž fungujícím ekonomickým "organismem".

Výslovně se dále uvádí, že na zastavení podniku nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku o zástavním právu k věcem. Tím se vylučují pochybnosti, zda lze podnik zastavit, jedná-li se o věc v právním smyslu.

OBCHODNÍ MAJETEK A JMĚNÍ

Dochází k odlišnému pojetí obchodního majetku podnikatele podle toho, zda jde o právnickou nebo fyzickou osobu. Majetek (věci, pohledávky, jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání, se napříště chápe jako obchodní majetek jen toho podnikatele, který je fyzickou osobou. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho ma

jetek.

Důvodem tohoto diferencovaného pojetí je, že pouze u fyzické osoby lze rozlišit majetek, který používá k podnikání, od majetku, který slouží k uspokojování jejích potřeb s podnikáním nesouvisejících. Dosavadní úprava, které i u právnických osob stanovila, že jejich obchodní majetek tvoří pouze majetek sloužící k podnikání, vyvolávala výkladové problémy, zejména v situaci, kdy právnická osoba byla založena k jinému účelu než k podnikání.

Ze stejných důvodů došlo ke změně pojetí obchodního jmění. Zatímco u podnikatele-fyzické osoby se i nadále za obchodní jmění považuje soubor obchodního majetku a závazků, které vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, obchodním jměním podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí soubor jeho veškerého majetku a

závazků.

Pojem "čisté obchodní jmění" se nahrazuje pojmem "čistý obchodní majetek". Rovněž v tomto případě přistupuje zákon k vymezení tohoto pojmu diferencovaně:

- čistý obchodní majetek podnikatele-fyzické osoby tvoří, stejně jako dosud, obchodní majetek po odečtení závazků, které mu vznikly v souvislosti s podnikáním,

- čistým obchodním majetkem podnikatele-právnické osoby je obchodní majetek po odečtení jeho veškerých závazků.

Novela odstraňuje další výkladový problém, který spočívá v tom, že obchodní zákoník v některých případech stanovoval, že čisté obchodní jmění se má zjistit z účetnictví podnikatele, přestože se v účetnictví tento pojem nevyskytuje. Proto se vedle pojmu "čistý obchodní majetek" zavádí pojem "vlastní kapitál", který je znám i smě

rnicím ES upravujícím účetnictví obchodních společností. Ze srovnání obou těchto pojmů lze dojít k závěru, že zatímco čistý obchodní majetek vyjadřuje rozdíl mezi reálnou hodnotou obchodního majetku a závazků podnikatele bez ohledu na to, zda o nich účtuje nebo neúčtuje, vlastní kapitál představuje vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele. Podnikatel o něm účtuje (v rozvaze se vykazuje na straně pasiv) a hodnotově je vyjádřen rozdílem mezi kapitálem podnikatele a cizím kapitálem.

NAMÍSTO OBCHODNÍHO JMÉNA OBCHODNÍ FIRMA

Z hlediska dopadu na podnikatelské prostředí lze za jednu z nejvýznamnějších změn, které novela přináší, považovat nahrazení úpravy obchodního jména úpravou obchodní firmy. Úprava obchodní firmy se týká pouze podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku. Takový podnikatel je povinen činit právní úkony výhradně pod svou obchodní firmou, tj. názvem, pod kterým je zapsán do obchodního rejstříku.

V tomto smyslu obchodní firma plní funkci určité záruky pro třetí osoby, neboť pro ně bude jednoznačně určitelné, kdo nese odpovědnost za závazky podnikatele podepsaného obchodní firmou. Vychází se přitom z toho, že "subjekt zapsaný do obchodního rejstříku (protokolovaný) by měl být důvěryhodnější než subjekt nezapsaný" (I. Pelikánová: Obn

ova firemního práva v obchodním zákoníku. Právní zpravodaj 2/2000, s. 4).

Na druhé straně zavedení institutu obchodní firmy nemění nic na možnosti každého podnikatele (tedy i toho, který nebude mít obchodní firmu, zejména fyzické osoby nezapsané v obchodním rejstříku), aby v obchodním styku používal své dosavadní obchodní jméno v jeho obecném významu. To znamená, že může při podnikání (včetně reklamy na štítě atd.) používat - vedle svého jména a příjmení - libovolné označení a dodatky. Pokud však jde o prá

vní úkony, podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku je musí činit buď pod svým jménem a příjmením (fyzická osoba), nebo pod svým názvem (právnická osoba).

Oproti dosavadní úpravě došlo k upřesnění možnosti pro fyzické osoby při používání dodatků v obsahu obchodní firmy. Povinným obsahem je vždy její jméno a příjmení. Navíc může být i napříště doplněno dodatkem odlišujícím osobu podnikatele nebo druh podnikání. Obvyklé by však měly být dodatky, které nějakým způsobem vystihují jeho osobu nebo podnikání.

N

aproti tomu obsah obchodní firmy právnické osoby je vymezen obligatorně: tvoří jej jednak název zapsaný v obchodním rejstříku, jednak dodatek označující právní formu.

VYLOUČENÍ ZAMĚNITELNOSTI

Novela rovněž rozšířila ochranu proti klamavé reklamě (§ 10 odst. 1) tím, že zákaz, aby obchodní firma byla zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele, byl doplněn o zákaz, aby obchodní firma vzbuzovala klamnou představu o podnikateli nebo předmětu jeho podnikání. Dochází tím sice k překrytí s úpravou nekalé so

utěže, avšak s tím rozdílem, že absolutní ochrana poskytovaná cit. ustanovením se týká všech vztahů, tj. nejen těch, které mají soutěžní povahu.

Dosavadní úprava připouštěla u právnické osoby jako postačující k odlišení od obchodního jména jiné právnické osoby uvedení jiného sídla, jestliže tyto osoby nepodnikají v tomtéž oboru zaměnitelném při hospodářské soutěži. Navozovala se tím fakticky situace, že shodné názvy podnikatelů-právnických osob, kteří nejsou navzájem v soutěžním vztahu, jsou vlastně přípus

tné. Vzhledem k nežádoucím důsledkům takového stavu ve vzájemných vztazích mezi podnikateli dochází k posílení principu výlučnosti obchodní firmy. Výslovně se stanoví, že k odlišení obchodní firmy právnické osoby nestačí rozdílný dodatek označující právní formu.

U fyzické osoby zůstává, že k odlišení obchodní firmy postačí zpravidla uvedení jiného místa podnikání. V případě, kdy má stejné jméno a příjmení s jiným podnikatelem, který působí v témže místě, je povinna doplnit v obchodní firmě údaj o jménu a příjmení dostatečně odlišujícím dodatkem.

Pokud podniká více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, platí, že toto společné jméno není obchodní firmou.

Podstatné zjednodušení znamená nová úprava používání obchodní firmy při přechodu či převodu podniku, popř. při jiných změnách, které ovlivňují obsah obchodní firmy. Nejde-li o zvláštní případ (např. o změnu jména či příjmení podnikatele-fyzické osoby, smrt nebo zánik společníka aj.), nerozlišuje se napříště mezi právnickou a fyzickou osobou

. Proto ten, kdo zdědí podnik nebo jej nabude smlouvou, může podnikat pod dosavadní obchodní firmou s nástupnickým dodatkem. Podmínkou však je, že k tomu získal výslovný souhlas zůstavitele, dědiců nebo právního předchůdce.

Zdroj: Ekonom 24. 06. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU