Zahraniční zůstávají zatím pro penzijní fondy zapovězeny. K jejich nákupu jim totiž chybí devizová licence centrální banky.
Nejvyšší výnosy, které připisují penzijní fondy (PF) účastníkům penzijního připojištění za loňský rok, přesahují 7 %. Zatím je však nemohly ovlivnit zahraniční investice.Rozpory mezi zákony
Už od srpna loňského roku sice platí novela zákona o penzijním připojištění, která dovoluje prostředky penzijního fondu umístit do dluhopisů, jejichž emitenty jsou členské státy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), respektive centrální banky těchto zemí, k tomu, aby tak penzijní fondy vskutku mohly činit, potřebují devizovou licenci ČNB. A tu zatím žádný z nich nezískal.
Mělo by se zdůraznit, že výnosy z těchto zahraničních dluhopisů přímo nepřispějí k vyšším výnosům našich penzijních fondů. Výnosy těchto státních bondů jsou totiž menší než výnosy našich vládních obligací. Na druhou stranu jejich nákupem fondy dále diverz
ifikují a snižují riziko. V současné době by určitě fondy držely spíše obligace členských zemí OECD než dluhopisy, které vydala společnost Vítkovice (fondy drží obligace, které Vítkovice emitovaly v hodnotě 280 mil. Kč) a které tato společnost není schopna splácet.Je přitom otázkou, zda ČNB ve svém požadavku nezachází nad stávající zákonný rámec. Devizový zákon říká, že devizová licence k provádění obchodů se zahraničními cennými papíry může být udělena pouze osobě, které bylo vydáno povolení vykonávat tuto činnost podle zvláštního zákona. Tím může být například zákon o cenných papírech, na jehož základě získávají povolení obchodníci s cennými papíry od KCP. Zákon o penzijním připojištění však jednoznačně určuje okruh cenných papírů, do kterých moho
u PF investovat. Může tak být chápán jako povolení pro investice do tohoto vybraného okruhu.Naprostá většina fondů navíc neprovádí své investice přímo, ale prostřednictvím obchodníků s cennými papíry, kteří zpravidla devizovou licenci mají. Centrální banka však požaduje, aby i v případě, kdy fond provádí obchody přes obchodníka s licencí, devizovou licenci měl.
Především opatrnost
Centrální banka svým požadavkem pravděpodobně sleduje hledisko opatrnosti. V žádosti o devizovou licenci musí fondy mimo jiné uvést předpokládaný objem investic do zahraničních cenných papírů (včetně uvedení procenta z majetku s ohledem na strukturu portfolia), vzdělání a praktické zkušenosti v investování do zahraničních cenných papírů pracovníků penzijního fondu, kteří budou o
dpovědni za investování do zahraničních cenných papírů, začlenění obchodů se zahraničními cennými papíry do organizační struktury PF, zabezpečení fondu proti riziku, zejména způsob interní kontroly při řízení rizika, zabezpečení z hlediska pohybu úrokových sazeb a diverzifikaci portfolia (celková; zahraniční cenné papíry - diverzifikace z hlediska teritorií, emitentů, jejich ratingu, splatnosti i měn dluhopisů).Tyto nároky vypadají rozumně. I v případě, že fond bude provádět své investice prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, který má devizovou licenci, by měl mít vlastní kvalifikované osoby, kteří určí, na základě jakých kritérií bude fond obligace nakupovat, jak se bude zabezpečovat proti kurzovému riziku apod. Stále však zůstává nevyjasněn vztah
mezi devizovým zákonem a zákonem o penzijním připojištění. Skeptik může také namítnout, že států a centrálních bank zemí OECD patří k bezpečným investicím a že centrální banka je zbytečně přísná.Připusťme však, i po zkušenostech s potížemi některých penzijních fondů, kterým byla odebrána licence apod., že opatrnosti není nikdy dost a že licenční řízení dokáže případná rizika snížit. Je pak ale chybou, že již v okamžiku účinnosti novely zákona o penzijním připojištění nebylo jasně řečeno, že k in
vesticím do daných dluhopisů bude devizová licence nutná a že nebylo zřejmé, jak mají PF postupovat. Penzijní fond Winterthur kupříkladu již ve změně statutu penzijního fondu z konce roku 1999, která byla nutná v důsledku novely zákona o penzijním připojištění, uvedl, že hodlá investovat do dluhopisů vydávaných státy či centrálními bankami zemí OECD. Nicméně na pokyn dozoru musel toto ustanovení vypustit. Následovalo několik měsíců, ve kterých se tento PF snažil zjistit jednoznačné stanovisko a státního dozoru. Protože čas dále běžel, rozhodl se nakonec oficiálně zažádat o devizovou licenci. Podobné zkušenosti mají i jiné PF.Licenční řízení by určitě mělo svůj smysl, pokud by fondům bylo umožněno investovat do dalších druhů zahraničních cenných papírů (např. do akcií a podílových listů obchodovaných na předem definovaných burzách nebo jiných zahraničních veřejných trzích).
Zdroj: Ekonom 26/2000