PRAHA, 15.února (Reuters) - Páteční volba prezidenta
potvrdila ve funkci Václava Klause, politika, který stál u všech
klíčových momentů novodobé historie českého státu, výraznou
osobnost, jež rozdělila národ na jeho bezmezné obdivovatele a
zapřisáhlé odpůrce.
Na Pražském hradě tak zůstává na další pětileté funkční
období 66letý profesor ekonomie, který do politiky vstoupil v
prosinci roku 1989. V 90.letech předsedal dvěma vládám a v roce
1992 připravil rozdělení tehdejšího Československa.
Jak sám řekl loni v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, lze od
něj čekat stejný styl politiky, jaký uplatňoval dosud:
"Člověk přece nemá důvod, aby se předělal. Jsem loajální i
vůči sobě samému, žiji s jistou kontinuitou svých postojů,
myšlenek a názorů. Že bych je v případném druhém období mohl
opouštět? To není z mé strany očekávatelné."
Na začátku jeho prvního prezidentského období panovaly
velké obavy, zda dokáže být Klaus nadstranickým prezidentem,
když se nevzdal čestného předsednictví Občanské demokratické
strany, kterou v roce 1991 založil.
Na politické scéně se však během minulých pěti let choval
nezávisle a při vyhraněných momentech a vládních krizích se
řídil literou ústavy.
Při pádech dvou kabinetů ČSSD v letech 2004 až 2006
respektoval sociální demokracii jako vítěze řádných voleb a vždy
jí dal možnost sestavit novou vládu, přestože preference ODS
stoupaly a případné předčasné volby by hrály pravici do karet.
Ačkoli byl v roce 2003 zvolen prezidentem zřejmě i pomocí
hlasů komunistů, nikdy nepřipustil jmenování kabinetu, který by
se o jejich podporu musel přímo opírat.
V roce 2005 při krizi vyvolané odchodem lidovců z vlády
Stanislava Grosse kvůli jeho nejasným majetkovým poměrům dlouho
odmítal přijmout demisi ministrů KDU-ČSL, a de facto tak
překazil Grossův plán zrekonstruovat vládu a získat pro ni
důvěru Poslanecké sněmovny díky hlasům komunistů.
CHVÁLEN I KRITIZOVÁN
Mimo oblast vysoké politiky však odborná veřejnost občas
zvedla obočí nad Klausovými rozhodnutími.
Bankovní radu České národní banky (ČNB) obměnil k obrazu
svému a jmenoval do ní pět nových členů, kteří se stavějí vlažně
k otázkám zavedení eura a naopak sympatizují s Centrem pro
ekonomiku a politiku, které založil v roce 1998.
Pokud měl tu možnost, neprodloužil žádnému členu bankovní
rady jmenovanému prezidentem Václavem Havlem šestiletý mandát.
Učinil pouze jednu výjimku, když ponechal ve funkci guvernéra
Zdeňka Tůmu.
Velkou společenskou diskusi vyvolala také Klausova
zarputilost v otázce soudních čekatelů. V březnu roku 2005
odmítl jmenovat do funkce soudce uchazeče mladší 30 let. S
jedním z nich, Petrem Langrem, se pře dodnes.
S justicí se pustil do křížku ještě jednou, když v roce 2006
odvolal z funkce bez udání důvodů předsedkyni Nejvyššího soudu
Ivu Brožovou.
Ta se nebála podat ústavní stížnost a vyhrála, protože
místopředsedové a předsedové soudů, které do funkcí jmenuje
prezident, mohou být odvoláni pouze v rámci řízení před kárným
senátem.
V zahraničí jde Klaus proti hlavnímu environmentálnímu
proudu a tvrdošíjně zpochybňuje hrozbu globálního oteplování.
Loni na toto téma dokonce vydal knihu s názvem Modrá, nikoli
zelená planeta.
Svým vystupováním zřejmě potopil šance země na křeslo
nestálého člena Rady bezpečnosti OSN, když vyděsil některé
přímořské rozvojové státy.
Profesor ekonomie na Vysoké škole ekonomické pro obor
financí je také jedním z autorů ekonomické transformace v první
polovině 90.let. Prosadil privatizaci bývalých socialistických
podniků a dalšího státního majetku formou kuponové privatizace.
(Autorka: Petra Vodstrčilová; Editoval: Dušan Bučánek)
