* Východní státy EU stále vidí přijetí eura jako nevyhnutelné
* Hlavní překážkou jsou domácí problémy, nikoli Řecko
* Mnozí vidí přijetí v 2015 jako možné, Pobaltí dříve
Michael Winfrey
PRAHA, 19.února (Reuters) - Helena Kubíčková se před
vypuknutím krize nemohla dočkat, až si bude v Praze moci dojít k
bankomatu a vybrat eura stejně jako v Berlíně či Paříži.
Nicméně ekonomická bouře, jež se přehnala rozvíjejícími se
novými členskými zeměmi Evropské unie a obchody jako galanterii
Heleny Kubíčkové zanechala na hraně krachu, vše změnila.
Kubíčková se usmívá nad obavami některých států eurozóny, že
by řecká rozpočtová krize mohla potopit jednotnou měnu, a věří,
že Česká republika euro nakonec přijme.
Nicméně i ona se řadí ke stále vyššímu počtu lidí, kteří
zpochybňují dřívější názor, že výměna zlotého, forintu, leu a
dalších národních měn za euro by měla proběhnout co nejrychleji.
"Patřívala jsem k těm, kdo se k eurozóně chtěli připojit co
nejdříve, ale teď si myslím, že by bylo lepší počkat," uvedla
56letá Kubíčková. "Je to spíš kvůli krizi, jejíž dopad stále
pociťujeme, než aby to mělo co dělat s Řeckem."
Zatímco Německo a další těžké váhy eurozóny se dohadují o
tom, jak zajistit, aby Atény neposlaly měnovou unii ke dnu, mají
kandidáti Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Rumunsko,
Bulharsko a Česko své vlastní problémy.
Drastické smrštění ekonomik všech členů EU kromě Polska
poslalo jejich rozpočtové schodky výrazně nad hranici 3 procent
hrubého domácího produktu, již vyžadují pravidla EU.
Tyto země zároveň vzbuzují v institucích EU obavy z další
náhlé erupce problémů podobných těm řeckým. V některých zemích
také nepanuje dostatečná politická shoda o termínu přijetí eura
a způsobu snižování výdajů nezbytného pro splnění kritérií EU.
Poslední průzkum Eurobarometru ze září loňského roku ukázal,
že podpora přijetí eura "v co nejbližším termínu" klesla na 25
procent z květových 28 procent. Počet těch, kdo uvedli, že
chtějí euro "v co nejzazším termínu", stoupl na 33 procent z 29.
Čím dál větší opatrnost je v ulicích Varšavy, Budapešti a
Sofie hmatatelná, i když ji doprovází neochvějné přesvědčení,
že eurozóna se nezhroutí.
"Moje pocity nejsou směrodatné, protože v určitou chvíli
budeme euro muset přijmout tak jako tak," řekl Gabriel Stěpanov,
dvaapadesátiletý elektrotechnický inženýr v Bukurešti.
"Situace v Řecku se vyřeší. Nepřestal jsem euru důvěřovat."
ZNAČNÁ OBEZŘETNOST
Krize rázem ukončila výrazný rozmach zemí, z nichž některé
rostly v roce 2007 až dvojciferným tempem, a v celém regionu po
sobě zanechala opuštěná staveniště a výlohy obchodů, které ještě
v únoru nabízejí povánoční slevy.
Přestože ekonomická konvergence Čechům pomohla přeskočit v
životní úrovni loudavé Portugalsko, spotřebitelé zažívají
krušné časy, a to zejména v Lotyšsku, jehož ekonomika se v
loňském roce propadla o celou pětinu.
To vzbudilo v eurozóně značnou opatrnost. Estonsko stále
doufá, že se udrží v čele skupiny zemí aspirujících na přijetí
jednotné měny a bude do eurozóny vpuštěno příští rok.
Lotyšsko a Litva, které se již nacházejí ve směnném
mechanismu ERM-2, předpokoji eura, doufají, že euro přijmou v
roce 2014.
Bulharsko ustoupilo od závazku nové vlády, že přijme euro už
v roce 2012, když premiér Bojko Borisov uvedl jako důvod odpor
oficiálních přestavitelů eurozóny.
"Není možné to zvládnout," řekl Borisov pro státní televizi.
"Jednoduše ten strach, ten stres, který v Evropské unii vyvolalo
Řecko... nedokážete si představit, jak je velký."
Po sérii prohlášení polských, maďarských, českých a
rumunských tvůrců měnové politiky se pro mnoho kandidátských
zemí jeví jako nejbližší možný termín přijetí eura rok 2015. To
je o mnoho let později, než si představovaly při vstupu do EU.
"Měli bychom se vypořádat s našimi problémy, což znamená
snížit rozpočtový schodek," řekl polský analytik Michal
Zasadzki. "Já bych do eurozóny vstupoval možná ne za dva či tři
roky, ale spíš za pět nebo šest let."
PŘEDNOST MÁ FLEXIBILITA
Vývoj by také mohla zkomplikovat letošní série voleb v
Polsku, Maďarsku, Česku a Lotyšsku.
Konání voleb znamená, že břímě bolestných a nepopulárních
úsporných opatření, nezbytných pro splnění požadavků pro přijetí
eura, dolehne na vlády, jež nebudou mít žádnou záruku, že stále
budou u moci, pokud k němu dojde až za pět let.
Termín přijetí závisí také na tom, zda za čtyři roky bude
touha veřejnosti po euru stejně silná, neboť i když mnozí
oceňují možnou stabilitu spojenou s jednotnou měnou, po bolestné
krizi se jim nezamlouvají vyhlídky na větší nejistotu.
"Znepokojuje mne to," řekl třiatřicetiletý Vidas Poskus,
kurátor muzea v Litvě. "Může to budit určitý dojem stability,
ovšem pojistka proti krizi to není, jak ukazuje případ Řecka."
Ačkoli mnohé z rozvíjejících se ekonomik EU na jednu stranu
závidí Slovinsku a Slovensku, jež přijaly euro v letech 2007 a
2009, současně oceňují své pružné národní měny.
Jako příklad může posloužit Maďarsko, kde forint na vrcholu
krize vůči euru oslabil o 25 procent. To znamenalo pohromu pro
spotřebitele, kteří se masivně zadlužili v eurech a francích v
naději, že půjčky splatí z mezd, které budou dostávat v eurech.
Nicméně oslabení měny zlevnilo vývozy a zabránilo ještě
horší pohromě, jež potkala země s měnami pevně vázanými na euro,
jako jsou pobaltské státy a Bulharsko, které musí snižovat mzdy,
aby získaly zpět konkurenční výhodu.
Ulevilo se tak třeba dvacetileté studentce Lauře Ispanové,
jež kdysi doufala, že Maďarsko opustí forint.
"Po krizi by země byla bývala v mnohem zranitelnější pozici
než nyní," řekla. "Teď je pro nás lepší, že euro nemáme."
(Přeložil: Tomáš Doležel; Editoval: Robert Müller)
