Nedávný diskusní seminář v o zkušenostech se začleňováním do EU, kterého se účastnila i viceprezidentka rakouské centrální banky Gertruda Tumple-Gugerellová, ukázal, že namístě by neměl být přílišný optimismus. Ale možná ani zbytečné obavy.
Nechci vás zklamat, ale nemáte žádný manévrovací prostor - řekl jeden z účastníků semináře o rakouských zkušenostech s přípravou na vstup do Evropské unie, resp. Evropského měnového systému, pracovník rakouské centrální banky Alexander Doerfel. "Rozhodují klíčové právní normy a názor EU. Možná lze jen dohodnout určitá přechodná období. I my jsme se domnívali, že je čas, ale nebylo tomu tak."
Z úst viceprezidentky takto striktně varující slova nezazněla. Etiketa přece jen velí jiný postup. "Udělali jste v ČR velký pokrok. U nás to bylo také tak, ale to nejobtížnější přišlo nakonec: zemědělství a institucionální změny."
Raději dříve než později
Údajně už dlouho před vstupem se Rakousko chovalo tak, jako by už členem bylo. Dlouhodobá vázanost šilinku na německou marku (fluktuační pásmo 61 procento) znamenala, že Rakousko vlastně bylo stínovým členem Evropského měnového systému. Od rok 1981 se hodnota šilinku vůči německé marce téměř nezměnila (fluktuace byla menší než 0,2 %). O přísnosti
k adeptům však svědčí skutečnost, že Rakousko přesto muselo dodržet dvouletou lhůtu, která má podle oficiálních podmínek uplynout od okamžiku členství v unii do možného přijetí do EMU. "Mysleli jsme si, že napojenost na marku a vývoj šilinku může být uznáno jako splnění konvergenčních kritérií, ale to se nestalo," sděluje Doerfel.Jak na to
Rakouská centrální bankéřka přiznává, že i přes současný neutěšený stav společné evropské měny jde v případě rakouského členství o úspěch. Německo začátkem 90. let upozorňovalo Rakušany, že s přijetím mohou počítat tak za deset let. Členem unie se však stali v roce 1995. V prvních čtyřech letech byl podle propočtů dopad členství na ekonomický růst vyčíslen dalšími přidanými 2 procenty. Zvýšila se konkurenceschopnost, pru
dce vzrostly zahraniční investice. Došlo i na liberalizaci pohybu kapitálu. Zde se však postupovalo opatrně, aby kapitálové toky nebyly destabilizovány. Restrikce se proto omezovaly postupně. Měnová politika v kombinaci s fiskální byla zaměřena na plnou zaměstnanost a pružnou a kooperativní mzdovou politiku schválenou sociálními partnery.Něco dobré, něco méně
Podle prezidenta české Bankovní asociace Jiřího Kunerta není česká ekonomika ve špatném stavu, ale chybí restrukturalizace firem a bankovního systému. "Teď jsme pod tlakem EU. Měli jsme tyto změny provést sami a dříve." Pozitivně hodnotil makroekonomický vývoj i Petr Zahradník z Conseq Finance s poukazem na cenovou stabilitu a zdravé veřejné finance.
Je fakt, že z pěti maastrichtských kritérií pro vstup do evropského měnového systému splňuje ČR v současné době tři. Například o dosaženém poměru rozpočtového deficitu k HDP by se mohlo Rakousku jen zdát (nyní má tuto proporci nad limitovanými 60 procenty).
Dezinflační strategie stlačuje ceny na úroveň členů EU. Začali jsem s emisemi státních dluhopisů se splatností 7 až 10 let, i naše dlouhodobé úrokové míry jsou dost nízko.
Uvidíme
V opilosti štěstím z nových změn začátkem 90. let zaznívaly u nás z úst nejvýše postavených ekonomů ve státě hlasy, že za pět až deset let dosáhneme úrovně Rakouska. To se nestalo. Nacházíme se ale zhruba na stejné startovací čáře, jako byli naši jižní sousedé před deseti lety.
Už se všeobecně přiznává, že vstup do Evropské unie a následně do Evropského měnového systému bude náročný pro nové adepty i pro současné členy. Vzhledem k naší mnohostranné podobnosti s Rakouskem může být jeho zkušenost s procesem, který u nich začal před deseti lety, zajímavá. Přinejmenším proto, abychom si nic neidealizovali. Není ale dobré nech
at si vsugerovat ani zbytečný strach.Zdroj: Ekonom 21/2000