Jednotný trh Evropské unie, kde pohyb zboží, práce ani peněz nebudou brzdit národní hranice, ani žádná jiná omezení, je zatím jen vzdáleným snem. Praxe totiž za tímto ideálem notně pokulhává. Studie vypracovaná pro unii firmou Single Market Scorebord ukázala jasně: členské země nejsou schopny rychle zavádět stovky direktiv, které unie přijala. "Je skličující vidět, jak se prohlubují rozdíly mezi těmi, kdo uplatňují pravidla vnitřního trhu, a těmi, kdo to odkládají," řekl po zveřej
nění zprávy komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein.Po dvou letech, kdy počet opožděně uplatněných právních norem unie klesal, se nyní tento kladný vývoj zastavil. Z 1500 direktiv pro vnitřní trh, které měly k 15. dubnu 2000 platit v celé unii, proto plně neplatí každá sedmá. Nejvíce to ohrožuje budování informační společnosti - direktivy na rozvoj e-obchodu a e-podnikání byly totiž schváleny hlavně v posledních letech - a žádná není zatím uvedena v platnost po celé unii. Z direktiv, které měly být zavede
ny už loni, platí jinak v unii jen desetina a u norem s rokem platnosti 1998 je situace jen o málo lepší: všechny členské země zavedly "už" dvě pětiny z nich. Mezi největší hříšníky patří Řecko, Portugalsko, Francie a Lucembursko.Tyto čtyři země způsobují téměř polovinu z 800 všech "zpoždění". U Francie jsou navíc tato zpoždění nejdelší - průměrně rok a půl, což je třikrát více než u Dánska, kde se zavedení evropského nařízení obvykle nezpozdí déle než o půl roku. Situaci moc nezlepšil ani "nový přístup",
kdy se na úrovni unie stanoví jen ty nejzákladnější požadavky, a zbytek se ponechává evropským standardizačním organizacím. Státy navíc stále více využívají mezer, kde unie neuplatňuje své právo, a zavádějí vlastní normy, což také vytváří bariéry pro vnitřní trh. Týká se to zejména zemědělských výrobků, potravin, dopravy, stavebnictví, telekomunikací a strojírenství. Zvlášť aktivní tu jsou hlavně Němci, Rakušané a Nizozemci.Zdroj: MF Dnes z 29. 05. 2000