Brusel: návod k použití

15.06.2000 | ,
Domovská stránka


perex-img Zdroj: Finance.cz

Bruselu už dávno nedominuje jen čurající chlapeček, ale i jiné symboly

Bruselu už dávno nedominuje jen čurající chlapeček, ale i jiné symboly. Snad méně romantické, zato významnější, ať už je to hvězda NATO nebo hvězdy na modrém poli Evropské unie. Tím, že se město stalo metropolí evropskou a dokonce atlantickou, neztratilo svůj dřívější koloniální ráz. Avšak mnohé nové objekty v nejmodernějším evropském stylu naznačují, jak jej zaplavuje internacionální duch.

v hotelích se více mluví anglicky než francouzsky či vlámsky. Restaurace a obchody se orientují na mezinárodní klientelu. Není divu, jen v orgánech Evropské unie pracuje na 18 000 zaměstnanců. Obhájci této rozbujelé administrativy tvrdí, že to je méně, než kolik lidí zaměstnává stockholmská radnice. Ale nezapomínejme, že k

tomu je třeba připočíst stovky diplomatů různých stálých misí, stovky novinářů, tisíce lobbistů a pracovníků poradenských a dalších firem.

Největší prospěch z toho má město. Ti všichni někde bydlí, stravují se, nakupují. Jedni zvou ty druhé na pracovní obědy a večeře. A navíc, belgické firmy mají k různým zakázkám v rámci programů EU rozhodně blíže než třeba řecké.

Jak pracuje parlament

Z Evropské unie neprofituje pouze Brusel. Třeba Evropský parlament má zde své samostatné sídlo ze skla a oceli, desítky chodeb, stovky místností. Jeho 626 poslanců zastupuje 375 milionů voličů v 15 členských zemích. Od roku 1979 jsou voleni přímým hlasováním na pět let. A protože na základě maastrichtských (1992) a amsterodamských (1997) dohod se z čistě konzultativního or

gánu stal shromážděním s pravomocemi téměř srovnatelnými s libovolným parlamentem, rozšířil se okruh spolupracovníků každého poslance. Jsou placeni parlamentem, tedy z rozpočtu Unie, který schvaluje a kontroluje právě parlament. Poslancům jsou rovněž propláceny náklady spojené s výkonem jejich funkcí, třebaže mohou i nadále být třeba členy magistrátu, ministry, řediteli veřejných podniků. Snižují se pouze těm, kteří se pravidelně nezúčastňují plenárních zasedání, tedy chodí "za školu" či přesněji "za parlament".

Plenární zasedání se schází na týden jednou měsíčně ve Štrasburku, jinak parlament pracuje v Bruselu, aby měl blíže k Evropské komisi a Radě. Dva týdny zasedají komise, týden jednají politické kluby - pouze 27 poslanců je "nezávislých". Podle politické orientace a nikoliv podle země svého původu zasedají poslanci ve svých lavicích. Vládne tu úplný jazykový Babylon. Smí se totiž hovořit v jedenácti oficiálních jazycích, do nichž se překládají veškeré projevy a dokumenty.

Generální sekretariát parlamen

tu se usídlil v Lucemburku. Důvody pro tři sídla jsou historické, jak vznikaly jednotlivé organizace evropské integrace. Společenství uhlí a oceli sídlilo od roku 1952 v Lucemburku, Euratom a EHS od roku 1958 v Bruselu. Maastrichtská smlouva v r. 1992 přejmenovala EHS na Evropské společenství a tyto tři organizace spojila v Evropská společenství (ES) jakožto první, základní pilíř Evropské unie. Jedině jim přísluší zákonodárné a normotvorné právo. Ostatní dva pilíře EU - společná bezpečnostní a zahraniční politika a spolupráce v oblasti soudnictví a vnitřních věcí - spočívají na politickém konsenzu.

Která rada je ta hlavní?

Ve Štrasburku začala pracovat Rada Evropy založená v roce 1949, která si také vytvořila své orgány - parlamentní shromáždění a soudní dvůr. Formálně však nemají nic společného s orgány Evropské unie. Rada Evropy se zabývá dodržováním lidských práv a svobod. Její parlament je složen z reprezentativních zástupců národních parlamentů členských zemí, jichž je dnes 41. Soudní dvůr řeší pouze s

tížnosti občanů proti státu, jestliže jsou narušena jejich práva a nemohou se jich dovolat ani u nejvyšších soudních orgánů ve své zemi.

Také EU má svůj Evropský soudní dvůr. Jeho patnáct soudců (od října 2000 jich bude jen 8) řeší spory, které vznikají při výkladu a aplikaci smluv a další legislativy Společenství. Sídlí v Lucemburku stejně jako Evropský účetní dvůr. Ten přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů a chrání zájmy Unie před finančními podvody. Rovněž má 15 členů.

Proto je tak živo na tratích mezi těmito třemi sídly evropských orgánů. Zásluhou francouzských rychlostních vlaků TGV je dnes železnice nejrychlejší. Za hodinu dvacet minut můžete být z Bruselu v Paříži, ve Štrasburku jste za tři hodiny. To vám auto ba ani letadlo neumožní. Evropa

tak zkrátila vzdálenosti mezi sebou i doslova.

Kdo vlastně tohle všechno řídí, kdo je hlavním inspirátorem všech změn? Evropská rada, která se schází obvykle dvakrát ročně. Tvoří ji hlavy států nebo vlád členských zemí. Tito politici řeší nejzávažnější problémy a rozhodují o dalším vývoji. Institucí Unie se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi je Rada Evropské unie. Sedí v ní ministři vlád členských zemí podle problematiky, o kterou se jedná. Každý ministr má při rozhodování tolik hlasů, jak velký stát za

stupuje. Například Francie a Německo mají po 10 hlasech, Lucembursko 2. Němcům se však nelíbí, že i po sjednocení mají stejný počet hlasů, ač o více než 23 milionů převyšují počet obyvatel Francie. V předsednictví Rady se po šesti měsících střídají jednotlivé státy a Rada zasedá v Bruselu vyjma dubna, června a října, kdy se přesunuje do Lucemburku.

Složitá cesta zákona

Jako navrhovatel zákonodárství a vykonavatel jednotlivých politik, programů a rozpočtu vystupuje Evropská komise. Má tedy značné pravomoci. V čele každého resortu stojí komisař, který je sice navrhován svou vládou, ale funkci vykonává nezávisle na ní. Komisařů je dvacet - každý stát je zastoupen jedním, mocnosti dvěma komisaři. Reforma chce snížit jejich počet a tedy změnit způsob zastupování

členských zemí.

Každý legislativní návrh prochází nejprve parlamentní komisí, která určí zpravodaje pro danou otázku. Zpravodaj připraví společný postoj komise, který se schvaluje v plénu, někdy dokonce ve dvojím čtení. Pro konečné přijetí musí být souhlas parlamentu a Rady EU. Proces schvalování rozpočtu je ještě složitější. V některých položkách má rozhodující slovo parlament, v jiných, například zemědělské politice, Rada. Parlament má ovšem právo rozpočet vůbec odmítnout a pak se musí celá procedura op

akovat. V platnost vstupuje podpisem předsedy parlamentu.

Rozpočtové příjmy tvoří 1,27 procenta HDP každého členského státu, což představuje 47,6 procenta celkových příjmů. Dále to jsou cla vybíraná na vnějších hranicích EU, částečný odvod DPH a poplatky za dovoz zemědělských produktů z třetích zemí. Největší výdajovou položku představuje zemědělská politika (47 procent), administrativa pohlcuje 5,2 procenta.

Evropské právní předpisy, ona komunitární legislativa neboli acquis communautaire, mají různou formu. Nařízení se vztahují na všechny členské státy, mají platnost zákona a nemusí se převádět do vnitrostátního práva. Směrnice stanoví cíle, ale jednotlivé státy je aplikují tak, že závazný je výsledek, nikoliv forma. Rozhodnutí se týkají konkrétních prob

lémů a často jen některých států, případně jen podniků a jednotlivců. Doporučení a stanoviska jsou právně nezávazná, určují směr činnosti.

Celý tento proces zrál a zdokonaloval se, často také byrokraticky bytněl, po padesát let. Proto je značně rozsáhlý - odhaduje se na 40000 textových stran - a tak nesnadno měnitelný. V něm se promítají národní zájmy členských států, které musí v zájmu celoevropském podstupovat stále větší díl své suverenity orgánům Evropské unie.

Při činnosti jim pomáhá nesmírné množství podkladových materiálů, studií, které se vypracovávají nejen v příslušných orgánech EU, ale také různými poradenskými firmami. Snad nejvýznamnější mezi nimi je PricewaterhouseCoopers (PwC), která má zastoupení ve 140 zemích světa prostřednictvím svých 15

0 000 zaměstnanců. Třetina z nich pracuje v evropských zemích. Pomáhají mj. politikům, podnikatelům a dalším vyznat se ve složitostech tohoto systému, úspěšně proplout bruselským labyrintem.

Bloudil jsem jím, když jsem se právě na pozvání PwC s kolegy z dalších kandidátských zemí seznamoval se zákulisím Unie, než se stane Brusel naší druhou metropolí. Pokud vím, zatím jsme s ním plně srovnali krok a dokonce předstihli ve vypitých litrech piv na jednoho obyvatele. Takže nám i ten první symbol města bude ste

jně blízký jako to, že vedle české vlajky budou na úředních budovách viset vždy i vlajky Společenství.

Zdroj: Ekonom 24/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka