CHUDOBA V EVROPĚ A STŘEDNÍ ASII - SVĚTOVÁ BANKA DNES V PRAZE ZVEŘEJNILA VÝZNAMNOU ZPRÁVU

Praha, 19. září 2000 - Evropské a středoasijské státy v procesu transformace zaznamenaly prudký nárůst úrovně chudoby a v některých státech Společenství nezávislých států (SNS) došlo také k nárůstu nerovnosti, píše se ve zprávě Světové banky, která byla dnes zveřejněna. Zpráva "Aby transformace přinášela užitek všem: Chudoba a nerovnost v Evropě a Střední Asii" informuje o nejnovějších zjištěních ohledně povahy a vývoje chudoby a nerovnosti ve výše zmíněném regionu, a to na základě dat z nedávného průzkumu domácností a rozhovorů s chudými lidmi. Zpráva také hodnotí opatření, která jsou potřebná ke snížení chudoby a vybudování otevřenějších společností. "Se silným důrazem na výchozí rámec rozšiřování příležitostí, posilování postavení chudých a zvýšení bezpečnosti se zpráva "Aby transformace přinášela užitek všem: Chudoba a nerovnost v Evropě a Střední Asii" zaměřuje na konkrétní problémy, se kterými se státy v procesu transformace potýkají. Zpráva je významným příspěvkem do naší neustálé snahy zamýšlet se nad tím, jak může Světová banka na omezování chudoby se svými klienty a partnery efektivněji spolupracovat" píše v předmluvě zprávy Johannes Linn, viceprezident Světové banky pro region Evropy a Střední Asie. Když v Evropě a Střední Asii transformace započala, mnoho lidí věřilo, že nárůst chudoby bude jen mírný a dočasný. Ve skutečnosti ovšem došlo k nárůstu chudoby ze 2 procent v roce 1988 na 21 procent v roce 1998, což je mnohem větší rozsah a trvání, než mnozí očekávali. Klíčovým vysvětlujícím faktorem tohoto bezprecedentního nárůstu chudoby je rozsáhlý ekonomický propad, který byl průvodním jevem prvních let transformace: státy SNS zaznamenaly celkový pokles hospodářství téměř o polovinu, zatímco státy střední Evropy, státy jihovýchodní Evropy a baltské státy zažily nižší pokles, zhruba o 15 procent.

Míra chudoby - určena na základě kritéria příjmů 2 USD na den (2,15 USD na den v roce 1996 podle parity kupní síly), které Světová banka běžně používá pro mezinárodní srovnání - se v jednotlivých zemích regionu velice výrazně liší. V nejchudších středoasijských zemích - Tádžikistánu a Kyrgyzské republice - žije s příjmy pod touto hranicí většina obyvatel, naopak v Rusku je to 19 procent. Ve Střední Evropě - Maďarsku, Polsku, České republice a Slovenské republice - pod touto hranicí žije jen minimum lidí. Studie dochází ke zjištění, že celkově se daří lépe starším osobám a důchodcům než rodinám s větším počtem dětí. Ve Střední Evropě penzijní systémy sociální ochranu starším občanům poskytovaly celkem úspěšně, zatím co v kavkazské a středoasijské oblasti byly efektivnější méně. Venkovské oblasti jsou zpravidla mnohem chudší než oblasti městské, a to zejména ve Střední Evropě. Nicméně vzhledem k vysoké míře urbanizace žije v mnoha zemích většina chudých právě ve městech. A přestože vysokému riziku chudoby čelí nezaměstnaní, mnoho chudých se rekrutuje i z domácností, jejichž členové pracují. V ohrožení jsou, zejména pro chudé obyvatele, vzdělání a zdravotní péče. V některých chudších zemích regionu Evropy a Střední Asie děti z chudých rodin nechodí do školy - velká část z nich buď docházku ukončí nebo školu navštěvuje jen sporadicky kvůli nákladům na ošacení, učebnice a dopravu. Nejchudší rodiny jsou kromě toho finančně závislé na práci svých dětí. Ve zdravotnictví i ve školství existují přebujelý systém úplatků. Chudí si jejich placení mohou dovolit ze všech nejméně, a proto je jejich přístup k těmto základním veřejným službám omezený. Na povrch se dostávají také znepokojivé zdravotní problémy jako například snížení očekávané délky života mužské populace, opětovný nárůst výskytu tuberkulózy, dramatický nárůst počtu případů pohlavních onemocnění, rýsující se hrozba epidemie HIV/AIDS a růst počtu případů podvýživy. Informace z posledního mezinárodního průzkumu gramotnosti dospělých ukazují, že v některých zemích evropského a středoasijského regionu dospělí postrádají vzdělání a schopnosti, které potřebují k účinnému zapojení se do vznikajícího tržního hospodářství. Dopad hospodářského propadu na chudobu byl také znásoben výrazným nárůstem míry nerovnosti v průběhu období transformace. Koeficient Gini - standardní ukazatel míry nerovnosti - se v mnoha zemích Společenství nezávislých států zvýšil o více než 50 procent, a v Rusku dokonce o 80 procent. Naproti tomu ve středoevropských zemích byl jeho nárůst mnohem nižší. Míra nerovnosti ve středoevropských státech zhruba odpovídá míře nerovnosti ve skandinávských a severoevropských zemích, zatímco mnohé státy SNS se blíží spíše podmínkám Jižní Ameriky.

Zpráva odhaluje řadu faktorů, které k ekonomickému kolapsu a nárůstu nerovnosti přispěly. Největší propady se vyskytly v zemích, které měly na počátku transformace největší makroekonomickou nerovnováhu, byly nejvíce přeindustrializované, měly nejmenší zkušenosti s tržními institucemi a provedly pouze omezené reformy relativně málo efektivními způsoby. Rozdíly ve zjištěních ohledně chudoby a nerovnosti v různých zemích regionu lze přičíst také na úkor nedokončených tržních reforem, vysoké úrovně byrokratické korupce a ovládnutí státního aparátu silnými podnikatelskými elitami.

Chudoba nicméně není nevyhnutelná. Její omezení vyžaduje rychlý a široce založený růst. Ten se promítne do vyšší zaměstnanosti, vyšších mezd a vyšších příjmů státního rozpočtu. Aby toho bylo dosaženo, je zapotřebí podpořit vznik prostředí vhodného pro investice a zakládání nových firem, zejména menších. Malé firmy byly v těch nejpokročilejších transformačních zemích jedním z hlavních zdrojů růstu. Vlády by měly razantním způsobem využívat svých rozpočtu k financování zdravotnictví a školství, k ochraně chudých a slabých, k zajištění dlouhodobé rovnosti příležitostí pro děti z chudých rodin a k dosažení svých distribučních záměrů tím nejproduktivnějším způsobem. Při provádění těchto opatření se vlády střetnou se silnými zájmy různých zájmových skupin. Velké monopoly, místní byrokracie a protekční vztahy brání zakládání nových firem a všeobecné konkurenci. Schopnost financovat základní sociální výdaje je podkopávána vlivnými subjekty vyhýbajícími se odvádění daní a velkými podniky, které se snaží získat zvláštní ochranu prostřednictvím neplacení dodávek energie a dalších veřejných služeb. Reformní politici budou k provedení potřebných opatření potřebovat nejdříve mobilizovat širokou veřejnou podporu. "Je naprosto zásadní", poznamenávají hlavní autorky zprávy Christine Jones a Ana Revenga, "aby vznikl široký politický a společenský konsenzus o potřebě snížit chudobu a dosáhnout omezení nerovností uvnitř společnosti. Sociální a ekonomická opatření mohou vytvoření příležitostí, omezení chudoby a nastolení společnosti s menší nerovností ve značné míře skutečně dosáhnout. Ale aby tato opatření opravdu dosáhla úspěšně požadovaného cíle, musí také kvalitně fungovat instituce a to v zájmu všech částí společnosti a ne jen privilegované menšiny. Pro úspěšný boj proti chudobě je nezbytným předpokladem existence občanské společnosti, lepších kontrolních mechanismů a další hospodářská decentralizace."