Paradoxní přitom je, že mnohé nezbytné zásahy do konstrukce stavby z hlediska šíření či tlumení zvuku bývají v rozporu s tím, co oceňujeme jako architektonicky vydařené a vysoce funkční. Například takzvané akustické stíny vznikají nejsnáze za dramaticky pojatým půdorysem plným výstupků z přímých linií, který je nejen neekonomický, ale bývá často také kritizován jako esteticky nevyhovující. Naopak v interiéru domu tak efektní a žádané prvky, jako jsou rozdílná výšková úroveň podlah či reprezentativní obytná místnost otevřená na výšku dvou podlaží, akustické podmínky bydlení jenom zhoršují.
Je pochopitelné, že z hlediska hrozícího hluku by v dispozičním řešení domu měly tomuto živlu jít vstříc například schodiště, technická místnost, garáž, eventuálně i kuchyně. Naproti tomu obytné místnosti, pokoje dětí a ložnice by se měly nacházet v akustickém stínu. Protože však existují jednoznačné požadavky na situování těchto místností také z hlediska oslunění, vyplývá nám jasný závěr: V rámci zcela konkrétní lokality bývají vždy výhodnější ty parcely, které mají vjezd ze severu. Ve stejné ulici "naproti" jen pár metrů vzdálený obdobný pozemek s vjezdem z jihu přinese samé komplikace. Buď budeme mít klid bez slunce, nebo nás při relaxování na terase budou rušit auta nejen hlukem, ale i výfukovými plyny.