Sprchový kout: Plast versus sklo (6.díl)

Může být jednodílná, tedy pouze v podobě dveří či v kombinaci jejich otevíravé a pevné části (u obezděných, případně rohových sprchových koutů), nebo vícedílná (u sprchových koutů stojících volně v prostoru nebo přisazených zadní stěnou ke zdi). Je buď plastová, nebo z bezpečnostního kaleného skla, vsazená do nerezového, hliníkového či dřevěného rámu, případně samonosná, bezrámová.

Plast (nejčastěji polystyrol či polykarbonát) je nejlevnější variantou. Obvykle je různě vzorovaný, aby maskoval usazující se vodní kámen i eventuální poškrábání, na něž je náchylný,

Zástěny ze skla jsou těžší, dražší, zato odolnější a méně náročné na údržbu. Nabídku rozšiřuje i kouřové, mléčné, bronzově zabarvené či různě strukturované a dekorované sklo, které navíc může nést speciální povrchovou úpravou proti usazování nečistot a vodního kamene - speciální tenoučký film, po němž odstřikující voda rychleji stéká a bere s sebou i nečistoty a potenciální usazeniny. Je to úprava s obdobným efektem jako u smaltu a keramiky a je označována různými obchodními názvy (například Anticalc, Anti-Plaque, Glas Plus, Waterperl aj.). U dražších sprchových koutů je samozřejmostí, u levnějších typů si zájemce o takto ošetřené sklo musí připlatit.

Připraveno ve spolupráci s časopisem