Zimní zahrada (2. díl)

 který i v zimních měsících dokáže vytopit prostor na pokojovou teplotu, pro skleníkové využití bude dostačující nízkoteplotní vytápěcí systém, který bude vzduch temperovat podle nároků pěstovaných rostlin. S tím souvisí také systémy pro protisluneční ochranu. Ačkoli už jsme řekli, že některé druhy skel dokáží prostupnost slunečních paprsků eliminovat, v parném létě se bez mechanické clony neobejdeme. Volby jsou stejně pestré jako u běžných oken - od různých druhů žaluzií až po plně automatické systémy reagující na teplotu vzduchu uvnitř zahrady, samozřejmě se všemi přednostmi a nedostatky, které s sebou nesou. Zatímco levnější vnitřní vertikální či horizontální žaluzie můžeme dobře ovládat mechanicky, nemají tak výrazný efekt jako rolety předokenní, které brání slunečním paprskům vůbec sklem proniknout. Jsou výhodnější alternativou i tam, kde v zimní zahradě plánujeme pěstování většího množství zeleně, kvůli níž by byla přístupnost k oknům při každém použití rolet ztížená.

Podobně i nezbytné přirozené větrání, důležité nejen pro uživatele domu, ale také pro vegetaci, lze zajistit mnoha způsoby. Nejčastěji se zajišťuje pomocí větracích mřížek ve spodní části obvodové stěny, kterými se nasává čerstvý vzduch, a malé šachty ve střeše, jíž se teplý vzduch z interiéru odvádí. V létě lze samozřejmě větrání zajistit i okny a dveřmi, nejlépe posuvnými, které při případném průvanu nehrozí zabouchnutím a rozbitím skleněné výplně.