Je psychosomatická léčba jen novodobé šamanství?

09.11.2018 | , Finance.cz
Spotřebitel


Pokud nemocný trpí a současná medicína nic neobjeví, bývají tendence nemocného považovat za simulanta, příp. ho odeslat na psychiatrii? Neboli jak poznat, jestli je pacient opravdu nemocný, nebo to jen simuluje?

Simulant, psychicky nemocný?

„Ano, jistě se to stává. Stejně jako psychiatrické poruchy je i psychosomatické stonání v naší společnosti stále stigmatizováno. Lidé mnohem lépe snáší těžké tělesné onemocnění, které má jasné nálezy, a je vidět než nejasnou poruchu, která je ovšem invalidizuje stejně radikálně. To souvisí s vývojem naší civilizace. Nemoci, které lze zobrazit, jako by byly ty pravé. Ty těžko vysvětlitelné jsou nepravé anebo vymyšlené. Zabývám se psychosomatikou třicet let, a viděl jsem jen velmi málo simulantů,“ říká doktor Chvála.  

30 až 40 % nemocných

Když je ovšem člověk psychosomaticky postižený, jen těžko se brání. „Ano. Je mu zle. Chce pomoci a důvěřuje, že mu lékař pomůže. Ten udělá všechna vyšetření, která potřebuje, aby zjistil správnou diagnózu. Zkusí léčbu, jen aby se pacientovi co nejdříve ulevilo. Jenže v případě psychosomatické nemoci se toho moc nenajde, léčba nepomáhá, a nemoc nepřechází. Nejistota vzrůstá. Situace se komplikuje. Pacient jde za dalšími a dalšími lékaři. Ti dělají totéž, co ten první. A kolotoč psychosomatického stonání se roztáčí. Pro společnost je to velmi drahá skupina pacientů. A není jich málo. Solidní odhady říkají, že jde o 30 až 40 % všech pacientů. To není nic vzácného! Pacient se pak vydá za léčiteli a méně solidními podnikateli se zdravím. Vyzkouší řadu „zaručeně přírodních prostředků a metod“. Když má štěstí, může se kolotoč zastavit, aniž ví, jak se to stalo. Možná mu lékař nebo léčitel sedl, stalo se mezi nimi, co se mělo stát.  Pak se to přičítá zázračné metodě. K té se pak upínají další zoufalci. Může jít o vhodnou metaforu k jejich situaci, vhodné slovo, nevíme…,“ pokračuje Vladislav Chvála.

Co by měl podle něj udělat takový člověk? Zastavit se. Zastavit se a promyslet, co se to s ním vlastně děje. Proč zrovna tenhle příznak, proč zrovna teď? Co se mi to vlastně děje? Může mu v tom pomoci psycholog psychoterapeut. Ten nebude hledat tajemné síly, ale konečně může obrátit pozornost tím správným směrem. Od těla k psychice, od nemoci k emocím, nebo od sebe k těm druhým. „V naší medicíně je strašně málo psychologů psychoterapeutů, na to, jak veliká zakázka pro psychoterapii tam je.“

 

Psychosomatika – území lvů

Klíčovým faktorem psychosomatické medicíny je fakt, že je značně neprobádaným územím. „Panuje zde nejistota. Proto většina lékařů nemá psychosomatiku ráda. Užívají ji vlastně spíš jako nadávku a odmítnutí takového pacienta. „To máte psychosomatické,“ říkají, když nevědí, co dál. Jsme vychováváni k jistotě, k tomu, abychom přesně věděli, přesně diagnostikovali a správně léčili. Abychom se nezpronevěřili doporučeným postupům, aby nás nikdo nepřistihl při neznalosti. Bojíme se selhat. Jenže s psychosomatickým pacientem máme jedinou jistotu – že nebudeme vědět. Neví to ani on. A rady typu: „Asi toho máte moc na krku, nemůžete to strávit, nejraději byste se na to vykašlal, že?“ mohou být dobrou nápovědou, mnohem častěji budou spíš blokovat celý proces úzdravy jako předčasná interpretace. Ti nejobtížněji léčitelní pacienti si to vyloží jako odmítnutí a zase se jen zablokují. Velká část intrapsychického procesu je nevědomá, a ke svému vyjasnění potřebuje čas a bezpečí. To my lékaři poskytnout obvykle nemůžeme. Tito pacienti patří do rukou vysoce specializovaných psychoterapeutů. My je můžeme jen dobře motivovat,“ vysvětluje doktor Chvála.

Nevysvětlujme tajemné ještě tajemnějším

Někteří lidé, i lékaři, tvrdí, že psychosomatika má blízko k léčitelství až „šamanství“, že jsou to jen slova. Jak byste podobným lidem oponoval? „Neoponoval bych. Je to tak. Já bych jen doplnil, že lékaři by měli pracovat s jasněji definovanými nástroji než šamani nebo léčitelé. Není to snadné. Musíme mít jasno v medicínou popsané biologické oblasti. Musíme vědět víc, než je běžné, o psychologii a psychoterapii, o vztahu a komunikaci. Mnohem víc, než nás naučili na lékařských fakultách. A já navíc přidávám, že je velmi dobré umět pracovat s celou formou rodinné terapie. To je vynikající cesta k léčbě psychosomatických poruch především u dětí a dospívajících. Všechny tyto nástroje jsou vědecky zkoumatelné, víme, proč to děláme a nevysvětlujeme tajemné ještě tajemnějším. Pokud se k tomu naučíme používat akupunkturu nebo nějakou jinou tělovou techniku a budeme jí rozumět v duchu bio-psycho-sociálního vylaďování, budeme mít širší záběr i pro ty pacienty, pro které je zatím psychoterapie nebo rodinná terapie nepřijatelná.“

Jak pomáhá psychosomatická léčba

(foto: Shutterstock)

Pomáhá pacientům i lékařům

Jste šéfem psychosomatické společnosti, jaké jsou vaše úkoly a problémy, které řešíte? „Potřebujeme ubezpečit naše lékaře, že psychosomatická medicína není alternativní metoda, ale naplnění moderní evropské medicíny, která přijala bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci. Jde o vědecky zdůvodnitelnou a správnou cestu, kterou je nezbytné rozvinout i v našich poměrech tak, jako je rozvinutá v Německu. Problém je, že za psychosomatiku se vydává kdejaký léčitel, na psychosomaticky nemocné se zaměřily podivné přístrojové techniky, rozvíjí se obchod se zdravím. Potřebujeme přesvědčit děkany lékařských fakult, že je ostuda, pokud nemají katedru psychosomatické medicíny. Potřebujeme přesvědčit akademickou obec, že psychosomatika dnes poskytuje jednu z nejzajímavějších výzkumných oblastí, ve které se mohou významně proslavit. Potřebujeme přesvědčit šéfy pojišťoven, že každá koruna, kterou investují do rozvoje sítě psychosomatických pracovišť se jim 3x vrátí tak, jako to prokázaly německé pojišťovny. Potřebujeme přesvědčit vedení lékařské komory, že rozvoj psychosomatiky nepomáhá jen pacientům, ale také lékařům. Potřebujeme toho ještě hodně.“

Kdyby překročili svůj stín

Co by se mělo udělat, aby lékaři plošně brali psychosomatiku seriózněji a lidé o ní víc věděli? „K tomu může vést jen zavedení výuky psychosomatiky na lékařských fakultách. Proti povinným 150 hodinám na německých lékařských fakultách, nemají naši medici většinou vůbec nic, nebo nepovinných 20 hodin, na které chodí asi 20 studentů. A to jen na těch osvícenějších školách. Lékaři, kteří se nedozví nic o psychosomatice, ale přitom na ni v praxi narazí až u 40 % svých pacientů, nemohou být kompetentní. Nemůžeme se divit tomu, že ti lepší z nich se snaží najít nějakou metodu, která by jim s nimi pomohla. Tak se dostanou ve svém hledání k homeopatii, k akupunktuře, k dalším alternativním postupům, někdy až k šamanství. A ostatní se na ně dívají skrz prsty. Velký rozvoj alternativní medicíny a léčitelství u nás má na svědomí především nekompetence lékařských fakult. Chápu, že lidé v jejich vedení o psychosomatice vědí jen velmi málo. Vždyť se to neučili. Jde často o vysoce specializované kolegy v biomedicíně. Jako takových si jich vážíme. Ale ještě větší úctu by zasluhovali, kdyby překročili svůj stín a přivedli do vzdělávání mediků psychosomatickou problematiku. Ne léčitelství. Vědeckou, moderní psychosomatickou medicínu.


Víte, kdy může být dům nemocný?



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 3
Hlasováno: 4 krát



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.